(Levi je uke, ale v téhle části se chová dominantně on, proto Riren :) -Asa-chan )
"Armine, to nepřipadá v úvahu!" protřel jsem si oči a vzhlédl, jestli se mi to celé jenom nezdá.
"Erene... když já to potřebuju!" zafňukal a strčil mi do rukou ty holčičí hadry.
Armin se totiž rozhodl pořídit Mikase novou školní uniformu a byl stoprocentně přesvědčen, že já a Mikasa máme stejnou velikost oblečení.
"To tě bude stát opravdu hodně..." povzdechl jsem si a prohlédl si modrou minisukni.
Fakt bezva.
Když jsem se do oblečení nasoukal, zjistil jsem, že se Armin ani tak nepletl. Jediné, co mi chybělo byla prsa, ale to se dalo očekávat. Uniforma pro Mikasu mi jinak padla jako ulitá.
"Spokojený?" zeptal jsem se a aniž bych počkal na odpověď, začal jsem si sukni opět sundávat, ale jeho malé ruce mě zastavili.
"Musíš s tím odejít!" zašeptal, jako by stěny kolem měli mít uši.
"Cože?" nechápal jsem.
"Co když... Co když sem přijde a najde to!" vyjekl a já si nebyl jistý, jestli má v očích opravdu tak velký strach nebo se chystá jen brečet.
"Proč by sem chodila?" řekl jsem, jak nejvážněji jsem mohl, ale uvnitř jsem se dusil smíchy.
Byla mizerná šance, že se dá někdy Mikasa s Arminem dohromady a on se přesto bál, že přijde k němu na pokoj.
"Třeba by sháněla šálu, co jsi jí dal. Pro tu by udělala cokoliv." vyhrkl vážným hlasem a pevně na mě pohlédl.
"Právě proto by ji vůbec neměla ztrácet, nemyslíš?" oponoval jsem, protože v tomhle mě nikdo na chodbu nedostane.
"Erene... Já teď slyšel kroky!" vyjekl a popadl mě celý vystrašený za ruku.
"Mikasa by to nebyla, ani kdyby-"
"Erene?" uslyšeli jsme za dveřmi, bohužel moc tlumeně na to, abychom věděli, kdo přesně to řekl.
Co si myslí, když nevyčistí stáje!? To, že je teď chráněná osoba neznamená, že se nebude účastnit svých povinností jako každý jiný!
"Kde sakra jsi!" zakřičel jsem.
U něho v pokoji už jsem byl a Mikasa taky nic neví. Byla celkem zděšená, když zjistila, že ho nemůžu najít, ale to mi v hledání nijak nepomohlo...
Zbývá už jen Armin.
"Armine, otevři!" zabouchal jsem na dveře a trochu zklidnil svůj hlas. Armin uměl být celkem plachý a já naštěstí jen chtěl, aby mi řekl, co ví.
"Panebože sundej to ze mě!" uslyšel jsem naléhavý šepot.
"Erene!" otevřel jsem dveře a zůstal v překvapení stát na místě.
Eren měl na sobě celkem pěknou uniformu, ve které by se dalo chodit do školy. Ale proč ji měl sakra Eren? Byla to sukně a tu nosí ženy, ne snad?
"Erene, půjdeš se mnou." oznámil jsem a vyšel zpátky na chodbu.
Nemohl jsem si pomoct a představil si, co pod tím má za spodní prádlo.
"Má i podprsenku..?" zašeptal jsem si sám pro sebe.
"H-heichou... můžu se nejdřív převléct?" ozval se Eren zevnitř trochu vyděšeně.
"Ne." vrátil jsem se ke dveřím a znovu si ho prohlédl.
Po nesplnění povinností následuje trest, že?
"Půjdeš se mnou." zopakoval a jeho tón nepřipouštěl žádné námitky.
Hodil jsem naposledy prosebný pohled na Armina, ale ten mi jenom drze zamával a naznačil, ať se tomu oblečení nic nestane. Paráda.
Vyšel jsem za Levim na chodbu a zavřel za sebou dveře.
"Co jsem-?"
"Ticho." zastavil mě.
Své provinění se očividně dozvím až později. Levi se vydal chodbou dál a mně se pomalu přestával líbit jeho směr.
Proč by šel ke mně do pokoje?
Levi vešel a já za námi nejistě zavřel.
"Ehm... co se stalo?" začal jsem opatrně. Byl jsem opravdu nervózní, a jestli mě takhle uvidí někdo další, tak se drbů už nikdy nezbavím.
"Neuklidil jsi stáje. Jean to tam musel dělat sám. Samozřejmě si přišel postěžovat..." řekl a rozhlédl se po pokoji zkoumajíc zdi.
Stáje... Já vždycky musím zapomenout...
"Měl bych tě potrestat." řekl a podíval se mi do očí.
Dost mě to zaskočilo. Nervózně jsem uhnul pohledem.
"Co musím udělat?" povzdechl jsem si.
Levi ke mně přišel a žďuchl do mě. Spadl jsem na postel. Opřel se o ni, konkrétně dal ruku na prostěradlo mezi mýma nohama, a jeho obličej se ke mně přiblížil.
"To jsem nečekal." nervózně jsem se pousmál. Tahle situace nedávala smyls.
"To je všechno?" nadzvedl jedno obočí.
"Asi..." nechápal jsem.
