Odcházel jsem s velmi špatným pocitem. Rád bych se ho zbavil už tam na místě, ale co jsem měl dělat, když Eren usnul? Bylo mi jasné, že teď za mnou poleze a bude si chtít vyjasnit situaci, ale tomu jsem se už nemohl vyhnout. Teď pro mě byla priorita se vysprchovat, protože mít v sobě sperma někoho, koho už v životě v posteli nechcete, není nejpříjemnější pocit.
Dorazil jsem do svého apartmánu a okamžitě si to namířil do koupelny. Měl jsem zde obrovské zrcadlo, ve kterém jsem se vždycky rád prohlížel. Pootočil jsem se a prohlédl se zezadu. Pozadí, z kterého mi momentálně vytékalo sperma, jsem měl plné nabíhajících podlitin z Erenových silných stisků. Když jsem se nad tím zamyslel, tak nikdo ještě nedokázal chytit můj zadek tak odvážně do rukou, aby se mi na něm vytvořily modřiny.
Povzdechl jsem si a pustil na sebe vodu. Přetrvával ve mně zvláštní pocit a já se ho co nejdříve potřeboval zbavit. Neměl jsem rád, když jsem si byl nejistý sám sebou. Měl jsem rád kontrolu, řád a hlavně pořádek.
Mýdlo jsem v ruce zmáčkl tak silně, až mi spadlo na zem. Sklonil jsem se pro něj.
Měl vlastně tu podprsenku nebo ne?
S mručením jsem se přetočil na bok. Slunce se mi propalovalo skrz oční víčka, což nebylo zrovna příjemné. Posadil jsem se zády k oknu a protřel si oči. Připadal jsem si šťastný a tak nějak uvolněnější... Na sobě jsem měl pořád ten směšný obleček pro Mikasu, nyní pěkně zmuchlaný, ale chyběla mi sukně-
"Panebože..." zašeptal jsem a svalil se znovu do pokrývek.
Ruce jsem si tiskl k obličeji, aby nikdo nemohl vidět jak rudnu.
"Já spal s Levim..." vydechl jsem a zasmál se.
Z nějakého důvodu mi to připadalo jako nejlepší věc, co jsem v životě udělal. Nemohl jsem se dočkat, až se s ním uvidím znovu!
"Connie!" ozval se z venku povyk, nejspíš stvořený Jeanem.
Vstal jsem a vyhlédl z okna. Slunce už bylo pěkně vysoko. Dovoloval bych si tipovat, že poledne už bylo. Pohlédl jsem na dvorek pode mnou, kde Jean a Connie kartáčovali koně a zdálo se, že se u toho nesmírně baví. Jejich smích se rozléhal po prostoru, ale zdálo se, že nikdo jiný tam s nimi jinak není. Už jsem chtěl od okna odejít, když v tom jsem ho uviděl.
Stál tam nenápadně ve stínu a znuděně pozoroval dvojici, jak se baví. Mohl jsem si jen zbytečně lámat hlavu, nad čím myslí on, ale já myslel jen na jedno. Včerejší podvečer se mi vrací ve vlnách vzpomínek a pocitů, kterých se určitě nechci vzdát.
Dnešní den je snad ten nejhorší, co jsem měl. Nepříjemný pocit ze včerejška mě pořád neopustil a to ani ve společnosti dvou troubů a v náruči chladného stínu. Očima jsem opět zamířil k oknu, které za sebou skrývalo včerejší večer. Pořád bylo prázdné, takže se Eren nejspíš ještě nevzbudil a nebo se prostě ven nepodívá. Chtěl jsem si s ním jít věci vyřídit hned, aby se předešlo nepatřičným situacím, ale on spal.
"Connie!" zasmál se nahlas Jean a hodil po něm koblihu.
Idioti.
Opět jsem opatrně stočil oči k oknu a tentokrát tam Erena opravdu uviděl, stále v té roztomilé uniformě. Nejspíš ho ti dva vzbudili. Jeho pohled si je totiž dost nepříjemně měřil. Prohledával svýma zelenýma očima celý dvorek, až se s nimi zastavil u mě. Jeho výraz se okamžitě změnil. Zdál se být šťastnější, ale to ho jistě brzo přejde. Nedal jsem najevo, že jsem ho viděl a vydal se dovnitř.
Vyběhl jsem schody a namířil si to na chodbu, kde to všechno začalo. Eren už šel také naproti mně. Vysmátý a převlečený.
Nebyl jsem si tak úplně jistý, co mám říct nebo dělat. Panic jsem nebyl jen pár hodin a to nemluvím o tom, že s Levim samotným mluvím jen pár hodin.
"Musíme si promluvit, Erene." řekl vážně a jeho obličej vypadal zase jako vždycky předtím. Zajímalo mě, kdy zase uvidím ten ze včerejška...
"O čem?" pousmál jsem se a opřel se o zeď.
Levi protočil oči a nespokojeně zavrtěl hlavou.
"Postav se normálně!" sykl otráveně a rázným gestem pročísl vzduch.
Radši jsem udělal co chtěl. Nevypadal moc v náladě. Zajímalo mě, co se mu honí hlavou, když se takhle chová.
"To včera..." povzdechl si a zamyšleně se podrbal zezadu na hlavě, hledajíc ta správná slova.
On o tom dokáže mluvit takhle otevřeně? Páni... já bych toho nebyl schopen...
"Ano?" pousmál jsem se tím nejvíc sexy způsobem, jaký jsem dokázal.
"Přestaň!" peskoval mě nervózně znovu.
"Levi? Co ti je?"podivil jsem se. Včera byl úplně jiný, co může za ten zvrat?
"Byla to jednorázovka. Možná i chyba, ale prostě na to zapomeneš a začneš mi znovu vykat." řekl hlasem, který jasně říkal, že nemůžu odporovat, ale já se tak lehce odbýt nenechám.
"Nevěřím ti." řekl jsem s klidem a přiblížil se k němu.
"Dej si odstup." zastavil mě dlaní a o krok přede mnou couvl.
"Viděl jsem tě." šeptal jsem.
"Včera jsem tě viděl." vydechl jsem tiše a popadl ho za ruku.
"To nic neznamená-!" vykřikl, ale já rozrazil dveře po naší levici a zatáhl ho dovnitř.
