-Pojmem lektvary označujeme kouzelné tekutiny připravované smísením různých přísad v kotlíku podle přesně předepsaných pravidel; vyrábět je dokážou jen osoby nadané kouzelnými schopnostmi. Základní pomůckou pro přípravu lektvarů je kotlík, který můžeme objevit v sedmi různých materiálech a čtyřech velikostech. Většina kotlíků je očarovaná tak, aby se lépe nesla, protože jsou většinou vyráběna z těžkých kovů.
-Cínový kotlík je nejrozšířenějším kotlíkem, nebo také standardním, označovaným jako kotlík jednoduše průměrný – asi jako když si koupíte levnou vodku. Sice se opijete, ale ráno vás bude bolet hlava takovým způsobem, že příště těch pár stříbrných rádi obětujete. Začátečníkům ale tento kotlík stačí. Rovněž se používá pro přípravu lektvaru pravdomluvnosti.Stříbrné kotlíky řadíme do kategorií luxusních, a také velmi kvalitních kotlíků. Je vhodné připravovat v nich především lektvary náročné na postup a množství přísad, slouží především zkušeným odborníkům.Zlatý kotlík je velmi drahý, luxusní a kvalitní. Pokud v něm připravujeme nějaký lektvar, zvýšíme dvojnásobně jeho účinek. Je nejvhodnějším kotlíkem pro vaření lektvaru štěstí, nebo-li Felix Felicis.Platinový kotlík je nejdražším kotlíkem, s nímž se můžete na trhu setkat. Je uzpůsoben pro velmi náročné lektvary, jejichž příprava může trvat i několik let.
-Jste-li ulejváci, máte moc peněz a nezáleží vám až tak na výsledku, lze vám doporučit samomíchací kotlík. Udělá toho docela dost za vás, ale s přesností to nepřehání. V dnešní době existují dokonce i skládací a sýrové kotlíky, ačkoli lze uvažovat o duševním zdraví jejich případných majitelů... věřím však, že ve zdejších končinách by se jistě našlo mnoho nestydatých břídilů, kteří by se k něčemu tak odpornému hodlali snížit, že ano?
- Pokud neplánujete párty a nevyzunknete všechny lektvary najednou, abyste si to opravdu „užili", doporučuje se nosit u sebe pár fiol, nebo-li flákonek. Jestli jsou skleněné nebo křišťálové, to je v podstatě jedno. Slouží k uskladnění již hotového lektvaru. Flákonky mají válcovitý tvar, takže se snadno mohou ze stolu odkutálet, spadnout na zem a rozbít se. Proto při jejich úschově užíváme speciální dřevěný stojan, do kterého můžeme vkládat lektvary ve flákoncích. Lze je ucpat korkovým uzávěrem, povoluje-li to konkrétní lektvar.
-Hmoždíř je kovová nebo dřevěná nádoba sloužící k drcení přísad, ke kterému slouží palička s rozšířeným koncem. Trojnožka se používá při zahřívání kotlíků kahanem. Pod trojnožku postavíme kahan, na trojnožku pak položíme kotlík. K přesnému odměření objemu tekutin používáme odměrných válců s ryskami značícími, kolik ml se v odměrném válci nachází. Pokud chceme zjistit teplotu vytvářené směsi, např. v situaci, kdy potřebujeme určit bod těsně před varem, použijeme teploměr. Konec v teploměru opatrně vkládáme do tekutiny v kotlíku, ponecháme jej v něm přibližně půl druhé minuty a následně z tekutiny vyjmeme. Držák slouží především k zahřívání tekutin ve zkumavkách nad kahanem. Zkumavka musí být držákem držena zespoda, aby při mírném uvolnění držáku nemohla vypadnout. K míchání vytvářeného lektvaru užíváme kupodivu vařečku, nejčastěji dřevěnou, i když se v posledních letech objevují rovněž umělohmotné či dokonce kovové. K míchání je radno používat vskutku výhradně vařečku, nechcete-li se přidat k četnému zástupu rozkládajících se těl na hřbitově, jejichž dávní majitelé se rozhodli použít místo vařečky například svou hůlku.
-Lektvary jsou často rozdělovány do čtyř základních kategorií, a to: vnitřní, vnější, jedy a protijedy. Tyto kategorie si nyní blíže charakterizujeme. Většina lektvarů je řazena do kategorie vnitřních. Jedná se o všechny lektvary, které jsou poživatelné. Pro docílení účinku je nutné jejich vypití. Lektvary vnější nabírají účinnosti po aplikaci na žádané místo. V žádném případě neslouží k vnitřnímu užití, mohly by způsobit střevní potíže, otravu a v mnohých případech i velmi bolestivou smrt. Do kategorie jedů patří všechny lektvary, které mají člověku ublížit a způsobit mu otravu. Mají výrazně škodlivý účinek na organismus, který závisí na množství a způsobu jejich užití. Vyskytují se ve vnější i vnitřní podobě. Mezi vnější jedy patří předevšímm lektvary způsobující kožní problémy: bolestivé puchýře, popáleniny, vypadávání vlasů a podobně. Vnitřní jedy mívají okamžitý účinek v podobě zvracení, zvýšené teploty, krvácení, mdlob či například záchvatů. Mohou končit velmi dlouhým a bolestivým umíráním. Kategorie protijedů tvoří souhrn všech lektvarů neutralizujících účinky jedů. Vedle vnitřních lektvarů se může jednat o různé živočišné útvary či bylinné materiály, příkladem je bezoár.
