DĚLENÍ PŘÍSAD:
-Při přípravách lektvarů užíváme nejrůznější přísady, které jsou nedílnou součástí lektvarů a které můžeme různě kategorizovat podle několika kritérií:
1. Dle původu:
a) rostlinné
= přísady pocházející z rostlinné říše, rozdělovány dále na:
i) nadzemní
nať (herba) mladývršek (summitas) lodyha (caulis) pupen (gemma) list (folium) dřevo (lignum) kůra (cortex) květ (flos) plod (fructus) stopka (stipes) semeno (semen) žlázy(glandulae) výtrusy(sporae)
ii) podzemní
kořen (radix) oddenek (rhizoma) hlíza(tuber) cibule (bulbus)
iii) ostatní
pryskyřice klejopryskyřice balzámy zaschlémléčné šťávy
b) živočišné
= přísady pocházející z živočišné říše, těla různých živočich
c) nerosty
= přísady z různých kamenů nebo kovů
2. Dle skupenství:
a) pevné
= přísady pevného skupenství; celé přísady nebo sypké v prášku či větší kousky
b) kapalné
= přísady kapalného skupenství; šťávy, výluhy či voda, do nichž se přidávají suroviny a v nichž se vaří
3. Dle magických vlastností:
a) magické
= přísady mudlům neznámé, často velmi vzácné suroviny pocházející z magických rostlin či tvorů
b) nemagické
= známé i mudlům, kterým slouží jako běžné suroviny (vývary, výluhy, čaje, nálevy...)
4. Dle působení na organismus:
a) jedovaté
= přísady primárně se neslučující s životem a zdravím, užívány k přípravě jedů, příp. i protijedů s předpokladem užití dalších surovin
b) léčivé
= přísady mající uzdravující účinek na organismus, užívány do léčivých lektvarů, příp. do protijedů
c) ostatní
= přísady nemající pozitivní ani negativní vliv na organismus, užívány do všech výše uvedených typů lektvarů
5. Dle vzácnosti:
a) běžné přísady
= dobře dostupné v přírodě či prodeji
b) vzácné přísady
= přísady těžko se získávající, jejich existence v omezeném množství, velmi drahé; mnohdy možno nahradit velice složitými kombinacemi dostupnějších přísad
Jednotlivé přísady lze řadit do více kategorií. (Př.: srdce bludníčka – živočišná pevná nemagická přísada, běžně dostupná.)
Základní laboratorní postupy
- Při přípravách lektvarů se setkáváme s velkým množstvím různých pokynů – dobře či méně známých. Abychom předešli případným nedorozuměním a nedostatkům při následné přípravě, ujasněme si několik základních postupů. Pokud není řečeno jinak, užíváme kotlík standardní a naplňujeme ho sladkou vodou do poloviny. (Nelze přeci vařit nasucho!)
-Nesladká voda je voda mořská, nebo-li slaná. Obyčejná čistá voda z umyvadla je sladká a tu budeme převážně užívat. Nuže... Pevné přísady - kromě sušených - nejdříve očistíme. U většiny přísad si vystačíme s vodou, někdy ale budeme loupat nebo škrábat - pro tento účel se velice dobře hodí malý kartáček. Krájíme vždy ostrým nožem nebo dýkou na měkké podložce. Dejte tu ruku dolů a laskavě si začněte dělat poznámky, než vám ji useknu. Pokud je v receptu požadován určitý materiál nože, dodržíme to. Sekáme s maximální opatrností, a pokud to velikost přísady dovoluje, používáme pouze špičku nože. Pokud přísadu potřebujeme nasušit, nesmíme zapomenout na to, že to trvá alespoň týden, proto s touto rezervou počítáme. Drtíme buď v hmoždíři nebo špičkou čepele nože nebo dýky. V druhém případě počítáme s dostatečně velkým pracovním prostorem, abychom předešli znečištění pracovní plochy souseda. Pokud potřebujeme připravit výluh, a není v receptu uvedeno, jak máme postupovat, držíme se následujících doporučení: louhujeme při pokojové teplotě, v některých případech při vyšší teplotě, avšak vždy pod bodem varu, čím déle louhujeme, tím kvalitnější výluh získáme, obvykle stačí jeden až dva týdny, základ pro výluh volíme podle charakteru výsledného lektvaru - pro většinu lektvarů pro vnější použití se výborně hodí roztok alkoholu - zvlášť jedná-li se o bylinné směsi, pro masti můžeme využít rostlinné oleje, zvlášť vhodný je lněný nebo olivový, nebo másla - například kakaové máslo, dobře nám poslouží i živočišné tuky, pro lektvary vnitřní používáme - není-li v receptu uvedeno jinak - téměř výhradně vodu.
- V receptu rozlišujeme mezi pojmy „necháme povařit" – necháme lektvar probublávat příslušně dlouhou dobu a „necháme projít varem" – počkáme, až se začnou na povrchu tvořit bublinky a pak hned odstavíme od zdroje tepla. Lektvar mícháme plynulým pohybem vždy tolikrát a v takovém směru, jak uvádí recept. Flákonky plníme pipetou nebo naběračkou, nikdy se nepokoušíme přelívat do nich lektvar přímo z kotlíku. U flákonek s korkovou zátkou neplníme až po okraj, aby lahvička při uzavírání nepřetekla. Pamatujeme však na to, že čím méně vzduchu v nádobce zůstane, tím pomaleji se nám lektvar bude kazit. U nestálých, jedovatých nebo leptajících lektvarů vždy použijeme ochranné rukavice. Při skladování lektvarů pamatujeme na to, že nejlépe jim bude na temném a suchém místě.Nespotřebovaný lektvar odstraníme kouzlem Evanesco, případně jej dle pokynů učitele vylijeme do umyvadla.
Bezpečnost práce:
1. Na pracovním stole musí být jednotlivé kotlíky mezi sebou vzdálené alespoň dvě stopy.
2. Před zahájením přípravy je nutno nashromáždit veškeré pomůcky, náčiní a přísady na pracovní plochu. Studenti během přípravy lektvaru neodchází od kotlíku!
3. Studenti mohou vyrábět lektvary jen na předchozí pokyn vyučujícího.
4. Studenti jsou upozorňováni k tomu, aby se při přípravě pečlivě soustředili a pečlivě postupovali krok od kroku podle receptu.
5. Během přípravy je přísně zakázáno strkat do kotlíku jakékoliv nežádoucí končetiny.
6. Nikdo nesmí bez povolení profesora požít lektvar připravený na hodině.
7. Studenti nesmí odnášet z učebny lektvary a přísady, ani ty, které si sami udělali.
8. Zbytky lektvarů studenti bezprostředně po odebrání vzorku vylijí do umyvadla.
9. O každé nehodě, ztrátě či zranění je nutné informovat učitele.
10. Studenti musí dodržovat všechny pokyny vyučujícího.
Základní pojmy:
§ Nálev:
V nálevu, označovaném též pojmem povar, necháváme vařit vodu a teprve po té, co je voda uvedena do varu, přidáváme potřebné přísady. Následně necháme deset minut odstát, slijeme a mírně vytlačíme.
§ Odvar:
V odvaru přidáváme dřevnaté a tuhé rostliny do chladné vody. Teprve poo přidání všech potřebných příad uvedeme směs do varu.
§ Rozpouštění:
Rozpouštění přísad je možné docílit ve vodě, mléce, lihu a ostatních tekutinách tím, že danou tekutinu nalijeme do libovolné nádoby a vložíme do ní přísady určené k rozpuštění. Doba rozpouštění je ovlivněna rozpustností přísad v konkrétním roztoku.
§ Rostlinné šťávy:
Potřebujeme-li získat z nějaké rostliny její šťávy, obdržíme je kupodivu tím, že danou rostlinu vymačkáme - nejlépe ve hmoždíři. Tím vytlačíme šťávu, kterou následně můžeme užít jako tekuté pojidlo. Některé rostliny je možno mísit se sirupem.
