Darkness,my dear friend

Výčitky

Vzbudila jsem se celá udýchaná,zpocená a vystrašená.Už 2 roky se mi nezdá o ničem jiným než o té noci.Vylezla jsem z postele a šla se podívat na Adama jestli spí.Adam je můj 6 letý syn,jediná věc,co mě dělá šťastnou.
Koukám na hodiny a zjištiju že jsou 4 hodiny ráno.Došla jsem do kuchyně,nalila si sklenici vody a vrátila se do postele.Pořád před očima vidím to malé děvče,které jsem srazila.„Bezohledná ožralá řidička co si nezaslouží žít!"zašeptala jsem a rozbrečela se.Výčitky svědomí mě neskutečně ubíjejí a prášky už mi vůbec nepomáhají.
Nemám si o tom s kým promluvit,ulevit si.Je to mé nejhorší a nejohavnější tajemství.Vzlykání mě zcela vyčerpalo a já znovu usnula.
Zazvonil budík kolem 7 ráno a já vylezla z postele,vzbudila jsem Adama a připravila nám snídani.Když jsme dojedli oblékla jsem Adama a odvezla ho do školy.„Tak dnes buď hodný,maminka se vrátí brzo" pousmála jsem se a políbila jsem Adama na čelo.Ten mi úsměv oplatil a ztratil se v davu dětí.Když jsem se vracela domů,stavila jsem se u svého doktora pro nové léky na psychiku.Už v autě jsem jeden spolkla.Doma jsem neměla co dělat,tak jsem se rozhodla že něco poklidím.
Zapnula jsem si rádio a dala se do úklidu.Po necelých 10 minutách začalo rádio bzučet a nakonec přestalo hrát úplně.Když jsem šla zjistit co se stalo,zůstala jsem jsko opařená.Vedle linky něco stálo,silueta člověka.Přeběhl mi mráz po zádech a já ztuhla.
Postava tam stála a koukala na mě,nevěděla jsem jestli omdlít nebo utéct.„Neměla si pít" ozvalo se „Nedávala si pozor."
Tep se mi zrychlil a mě bylo jasné že jsem blázen.Rádio začalo znovu hrát a silueta zmizela pryč.Pořád sem si pokládala tu samou otázku „Byla to ona?"
Už jsem začala být nervózní,tyhle myšlenky mě trápí dlouho,ale takhle živé vidiny jsem nikdy neměla.