Jmenuji se Vanessa, je mi 15 let a bydlím v takové malé vesničce. Chodím do deváté třídy a jako káždá holka v mém věku, mám svého idola. Je krásný, milý, chytrý...Prostě úžasný. Jenže je tu problém. On ani neví, že existuji. Když ho vidím, nehorázným způsobem se mi rozbuší srdce, nevím, co mám v té chvíli dělat. Jeho oči na mě září až z úplného konce třídy, nejde si ho nevšimnout. Já si všímám jeho každého kroku, ale on ani neví, že chodím s ním do třídy. Jako každý den se moc těším na konec vyučování. Je to jediná chvíle, kdy aspoň trošičku přemýšlím nad něčím jiným než nad ním <3 Jdu po cestě k vlakovému nádraží no a co neslyším. Běží za mnou "kámoška", když jsme spolu, děláme, že jsme kámošky, ale jinak se moc nemusíme, teda aspoň já ji, ale pochybuju, že ona mě bere něco jako víc. Hlavní důvod proč jí nemám ráda je, že za každým rohem pomlouvá. I HATE IT a taky další důvod je, že se kamarádičkuje s mým aktuálním nepřítelem..Mary! Viktorie za mnou doběhla a začala něco mluvit. Vůbec jsem jí neposlouchala, jen jsem se na ní podívala a usmála se, aby to nevypadalo divně. Asi si nevšimla že mám v jednom uchu sluchátko. Právě mi jel Justin, moje láska, moje všechno. Jenom kvůli němu jsem se naučila "Never say never" a "Believe". S Viktorií jsem se u vlaku naštěstí rozloučila a nastoupila. Byla to úleva. Sedla jsem si a dala si Confident úplně na maximum. Při tom jsem zase začala myslet na něho...Jeremy <3 Přemýšlela jsem, jak je úžasný a jak se dneska pořád usmíval. Konečně jsem doma a můžu si zapnout facebook. Podle mě, je to vymývač mozků, ale důležitý je, že si tam můžu psát s ním!...Když si píšem, nevypadá moc nadšeně, ale mě stačí, že mi odpovídá. Přihlásím se na fb a co nevidím?!...(to be continued)
