EXILE (Sequel of HOSTAGE) |LS|

19. kapitola

  "Urghhh! Kurva," zaskučel Harry, držíc se za zraněnou čelist, kam jsem ho před chvílí uhodil. Nedokázal bych v tu chvíli popsat, v jakém šoku jsem byl, když mě Niall vzbudil a já spatřil Harryho, který se nade mnou sklání s polštářem.
   To mě kurva chtěl udusit nebo co??
   "Harry, co to děláš??" přispěchal k němu Niall a zkontroloval mu ránu. "Přinesu ti led," povzdechl si a odběhl do kuchyně, odkud šlo slyšet otevírání mrazáku a nasledné šustění.
    "Chtěl jsem ti dát jen polštář pod hlavu, mimochodem," zavrčel mým směrem kudrnáč, zatímco si k čelisti přiložil sáček se zmrzlou zeleninou, který mu Niall přinesl.
    "Jistě, protože moje pohodlí je pro tebe velmi důležité," utrousil jsem, stále nepřesvědčený o pravdivosti Harryho slov.
   "Představ si, že ano, když jsi mi zachránil život!" rozhodil rukama, na což jsem nijak nereagoval.
    Takhle jsem si naše setkání po letech nepředstavoval, i když původním plánem bylo, že ho zabiju ve chvíli, kdy ho uvidím.
   "Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě Niall, který se hrabal v papírové tašce, kterou přinesl.
   "Jo," kývl Harry a vysloužil si tak zmatený pohled Nialla.
   "Mluvil jsem s Louisem." Neubránil jsem se úšklebku, když jsem spatřil Harryho nechápavý a následně uražený výraz.
   "No jasně, protože ten skrček mě praštil a to on mohl utrpět nějaká vážná zranění, co?" zabrblal si pod nosem a já po něm střelil vražedným pohledem.
   "Ještě jednou mi řekneš skrček a přiletí ti další," procedil jsem výhružně skrz zatnuté zuby a on na mě vyvedený z míry zůstal koukat. "Věř mi, bude mi víc, než potěšením," zaculil jsem se.
   "Měl jsem tě radši s maskou a když jsi spal," odfrkl si a vydal se někam pryč. Protočil jsem nad ním očima a podíval se na Nialla.
    "Kde je Zayn?" zeptal jsem se, rozhlížejíc se po známkách přítomnosti jeho černovlasého partnera.
   "Jel ještě něco zařídit," odpověděl poněkud vyhýbavě. Nechal jsem to raději být a pokusil se posadit. Nebylo to tak strašné, ale jakmile jsem pohnul se zraněnou nohou, projela mnou neskutečná bolest a já zaskučel.
    "Připomeň mi proč jsem se pro něj nechal zmrzačit," zavrčel jsem a ohlédl se směrem, kam kudrnatý muž zmizel. "Ani nepoděkoval," postěžoval jsem si.
   "Chtěl ti dát polštář," podotkl modrooký a já protočil očima.
   "Spíš to vypadalo, jakoby mě chtěl zabít."
   "Nemáš mu co vyčítat," uchechtl se a podal mi v dlani dvě tabletky a láhev balené vody.
    "Co je to?" nakrčil jsem obočí a tabletky si od něj převzal.
    "Proti bolesti," ujistil mě. Chvíli jsem si sice tabletky nedůvěřivě prohlížel, ale nakonec jsem je spolkl a žíznivě vypil celou láhev vody.
    "Mám hlad," postěžoval jsem si a opět se pokusil vstát.
    "Lousi!" napomenul mě Niall, když viděl, že stojím na nohách- lépe řečeno na noze. "Lehni si!"
    "Ne. Mám hlad," řekl jsem umíněně a začal se belhat do kuchyně.
   "Woah, pozor!" zavrávoral Harry, do kterého jsem málem narazil, když vycházel z kuchyně se sendvičem v ruce. "Co tu děláš?"
    "Mám hlad," odsekl jsem jednoduše a dobelhal se až k lednici, kterou jsem zvědavě proskenoval pohledem. Stál jsem tam v boxerkách a tričku a nemohl si pomoct, ale ušklíbnul jsem se, když jsem na sobě cítil Harryho pohled. Tedy lépe řečeno na mém zadku. Nijak jsem to ale nekomentoval a raději se snažil sehnat něco k jídlu.
   "Podělím se, chceš?" ozval se těsně za mnou a já leknutím nadskočil. Když jsem se na něj s vražedným pohledem otočil, držel před sebou svůj sendvič, který jsem si vybíravě změřil pohledem.
    "Neboj se, není otrávený," ušklíbnul se Harry a aby nejspíš potvrdil svá slova, kousl si. "Vihýš?" zahuhlal s plnou pusou.
    "Jsi nechutný," ohrnul jsem nos a odkulhal na barovou židli, kam jsem se posadil 
   "Tak ti udělám vajíčkovou omeletu, chceš? Míval jsi slabost pro moje vaření."
    "Jsem vegan," zalhal jsem, z části pobavený a z části naštvaný, když na mě vytahoval naši minulost. O co mu ksakru šlo?
   "To ti nežeru," uchechtl se.
   "A to jako proč?"
   "Miluješ dobré jídlo a maso. Nemohl bys být vegetarián ani týden, natož vegan." Z jeho tónu šlo poznat, že mě jen popichuje. Netušil jsem, jestli to bylo mou ctižádostivostí nebo jen čistě faktem, že to byl Harry, ale rozhodl jsem se, že tuhle malou válku neprohraju.
    "Mám tě přesvědčit nebo co?" naklonil jsem hlavu.
    "Sázka?" pozvedl pobaveně obočí.
    "To se musíme sázet o mém životním stylu??" snažil jsem se to zahrát tak, aby to vyznělo co nejpřesvědčivěji.
    "Musíme," naklonil se ke mně přes linku s tím svým ďolíčkovým úsměvem. Byl tak blízko, že se stačilo jen mírně naklonit a já zase mohl okusit jeho měkké rty.
    Možná by se to i díky mé nepozornosti stalo, kdyby se odněkud neozvalo hlasité odkašlání. Oba jsme sebou trhli a odvrátili se směrem k Zaynovi, který se založenými pažemi na hrudi stál opřený o futra dveří.
   "Musíme si všichni promluvit," prohodil ledabyle, než se otočil na podpatku a vydal se zpět do obýváku.
   "Chceš tam odnést?" nabídl se velkoryse Harry s flirtovním úsměvem. Co to do něj vjelo?? Nedal mu Niall nějaké prášky? Musím si s ním promluvit o dávkování.
   Místo odpovědi jsem se tedy pomalu zvedl a sám se odkulhal do obýváku, kde na nás už čekal Zayn i s Niallem v jeho klíně. Na ten pohled si asi nikdy nezvyknu.
   "Tak?" zeptali jsme se synchronicky s Harrym, což mě donutilo protočit očima.
   "Jo a ty nám něco povídej o našem doplňování," zachechtal se Niall, za což jsem ho spražil vražedným pohledem.
    "No... Každopádně," odkašlal si černovlasý, "mám špatné zprávy."
    "Špatné zprávy pro koho?" pohrával jsem si s kapesním nožem.
    "Bože kde to vzal??" vykulil oči kudrnatý. Zmateně jsem nakrčil obočí, než si Zayn upoutal zpět moji pozornost.
    "Kluci... Byl jsem u vedení."
    "Vedení?" naklonil jsem hlavu.
    "Vedení mafie," zavrčel otráveně Harry.
    "A...?" pobídl jsem ho, aby pokračoval. Už teď se mi nelíbil jeho výraz.
    "Je tam docela bordel. Od chvíle, co se rozneslo, že staříka Stylese uškvařili," uchechtl se Zayn, ale úsměv vymizel, když si všiml mého výrazu. Nervózně si odkašlal a pokračoval, "probírali tebe."
    "Mě?" vykulil jsem oči a zaznamenal, že i Harry vedle mě ztuhl.
   "Co říkali?" zeptal se místo mě kudrnatý a nervózně si u toho poposedl.
    "Nebude se ti to líbit," poškrábal se Zayn nejistě za zátylkem.
    "Tak to vyklop!" vyhrkli jsme opět s kudrnáčem zároveň.
    "Dobře dobře! Hele... Už je to nějakou dobu, co se rozneslo, že Louis od tebe utekl, Harry. Snažili se ho najít stejně jako ty, ale vypadá to, že Louis byl vždy o několik kroků napřed. Nebyli toho schopní, až od někoho dostali zprávu, že tě nejspíš spatřili v San Franciscu-"
    "Liam," vydechl jsem a frustrovaně si promnul obličej.
    "Kdo je Liam?"
    "Jo díky, Nialle. Kdo je Liam?" zopakoval Harry a najednou se na mě upíraly tři páry očí najednou.
    "Kdy dostali tip?" zeptal jsem se Zayna, ignorujíc jejich otázku.
    "Umm... Asi před čtyřmi lety?" zapřemýšlel.
    "To nemohl být Liam," vydechl jsem.
     "Tak kdo je kurva Liam?"
     "Louisi nasadili na tebe špeha. Celou tu dobu... Celou dobu, co jsi byl pryč, tě sledovali," objasnil to Niall a já ztuhl.
    "J-Jak je to možné?"
    "Byl jsi hrozba."
    "Jaká hrozba??"
    "Mohl jsi Harryho udat," vysvětlil Zayn.
    "Ale neudal!" rozhodil jsem panicky rukama. Nemohl jsem uvěřit, že mě všechna ta léta sledovali. Myslel jsem, že jsem tomu utekl, ale očividně jsem byl jen slepý a naivní. Kdo mě tak mohl sledovat? Najednou se mi z toho stáhl žaludek. Z vědomí, že jsem byl celou tu dobu pod něčím dohledem mě mrazilo v zádech.
    "Proč?" ozval se Harry, kterého jsem do teď ignoroval. Teď si ale vysloužil mou pozornost, než jsem sklopil pohled. Proč- tuhle otázku jsem si pokládal neustále, každý večer před spaním posledních osm let. Proč?
    "Protože..." chvíli jsem hledal ta správná slova, "protože jsem chtěl zapomenout. Snažil jsem se utéct od toho bláznivého života, který jsem s tebou vedl. Snažil jsem se utéct od mafie a zapomenout, že se kdy něco takového stalo. Chtěl jsem zapomenout na tebe," podíval jsem se Harrymu zpříma do očí. Vše, co jsem řekl, byla pravda. Nedokázal bych jít na stanici a udat Harryho. Za prvé bych ani nemohl určit, kde je a za druhé bych nevydržel jejich vyptávání se na všechny ty otázky. A pak by ho po mě chtěli jistě i identifikovat a já se zrovna necítil na to, Harryho ještě někdy v životě vidět. Jistě, mohl jsem ho udat ještě tu noc, co jsem od něj utekl, ale byl jsem až příliš zdrcený. Nedokázal jsem v tu chvíli racionálně uvažovat a nejspíš i proto jsem tak bezhlavě kývl na Liamovu nabídku.
   Kdybych to tehdy neudělal, nic z těch sraček, co jsem si následně prožil, by se nestalo.
    Ale jak jsme taky mohl skončit?
    Co byla správná věc?
    Byl jsem si jistý, že už Harryho nechci nikdy vidět, ale přesto jsem teď seděl s ním v jedné místnosti a díval se do jeho mechově zelených očí, které se pomalu plnily bolestí. Těžce jsem polkl a podíval se zpět na Zayna.
   "Dává to smysl," zamumlal jsem a pokračoval, když jsem si všiml jejich zmatených výrazů. "Zdá se, že mě pak sledovali, i když jsem cestoval s Chrisem."
    "Cože? Kdo je zase Chris?" zeptal se Niall nechápavě a vyměnil si s Harrym i Zaynem pohledy plné zmatení.
    "Na tom teď neleží. Už vím, jak se dozvěděli, kde jsem. Už vím, proč mě unesli a-"
    "Oni tě unesli??" přerušil mě mírně vyděšený Niall.
    "... A mučili," přiznal jsem s kývnutím. "Od toho mám ty jizvy." Sklopil jsem hlavu. Byl jsem neskutečně zahanbený mým tělem.
    "Který bastard?" procedil skrz zuby  nejspíš vytočený Harry.
    "To už je fuk, postaral jsem se o něj," mávl jsem rukou, jakoby o nic nešlo, než mě to udeřilo. "Ale... Stihl mi říct velmi zajímavou novinku."
    "A to...?" dožadoval se odpovědi blonďák.
   "Prej ho za mnou poslal Styles," pohledem jsem zabloudil k Harrymu, který zvedl ruce v obranném gestu.
   "Kdybych věděl, kde jsi, najdu si tě sám."
    "To musel být tvůj otec, Harry.  Věděl, kde Louis je a poslal pro něj své lidi. Ale proč tě mučili?"
    "Protože to byl zvrácený hajzl," zavrčel jsem a vysloužil si od ostatních zaražené pohledy.
     "Každopádně," odkašlal si Zayn, aby uvolnil tu atmosféru, "dostal si se ven a...?"
    "A letěl do Londýna."
    "Proč?"
    "Myslel jsem, že mi napsal Chris. Přišlo mi totiž potvrzení o zakoupení letenky a výzva k tomu, abychom se sešli v té pizzerii, u které jsem vás potkal," vysvětlil jsem a sledoval, jak si opět vyměnili zmatené pohledy.
    "Snad si nemyslíte, že by on-" zarazil jsem se, když mi na stole zavibroval telefon. Když jsem otevřel příchozí zprávu, zarazil jsem se.
   Bylo to to samé neznámé číslo.
  
    From: Unknow

    Rande č. 2?

    Tak se snad líbilo 😅
    Jinak vám chci neskutečně poděkovat za vaše odezvy 💙
    Taky jsem se chtěla zeptat, jestli by se vám nelíbila speciální kapitola z pohledu Nialla se Zaynem v Irsku 😈 názory pište do komentů a určitě se nebojte napsat vaše upřímné názory nebo nápady😇

-Bluesapphire 💙