Magic books or magic girl? (ZASTAVENO)

Araulen

Bětka, celým jménem Alžběta Cecílie Součková, je 12-ti letá dívka, mezi jejíž největší koníčky patří hraní na saxofon a všeobecně hudba,a čtení jakýkoliv fantasy knížek, ovšem nejradši má Hraničářova učně, Letopisy Narnie, Harryho Pottera a Odkaz dračích jezdců.

Byla to normální dospívající slečna, milovnice slonů a vášnivá čtenářka, nic nového pod sluncem, dokud se nestala ona věc.

O letních prázdninách, přesně 31. 7. 2016, se jí stala zvláštní věc.

Přesuňme se o pár měsíců zpět...

31. 7. 2016, Hradec Králové

Bětka otevřela oči. Do pokoje, který sdílela s mladším bratříčkem Petrem prosvítaly první paprsky sluníčka a pootevřeným oknem slyšela, že ptactvo zrovna začíná zpívat. Odhadovala, že je tak 5. hodina ranní. Bětka má takový zlozvyk - přestože už před měsícem skončila škola, stále se budí brzy ráno. Znuděně se otočila na budík, který ukazoval číslo 5:23, a povzdechla si.  Den co den se budila ve stejný čas, jakoby měla v hlavě nastavený budík, který se nevypíná ani na prázdniny. 5:23. 5:23. 5:23. Bětčina noční můra.

Bětka věděla, že už neusne, a tak udělala to, co dělá každý den. Vylezla z postele a zamířila ke knihovničce, jejíž prostřední polička obsahovala 4 díly Odkazu Dračích jezdců, 7 dílů Letopisů Narnie, 7 dílů Harryho Pottera a 12 dílů Hraničářova učně. Bětčiny oblíbené knihy, které všechny četla mnohokrát a přála si další díly. Zamyšleně se poškrábala na bradě a nakonec se natáhla pro 11. díl Hraničářova učně. Ten měla nejraději, protože si tam Will bere Alyss. S knihou zalezla zpátky do postele, nalistovala určitou stránku a začala si číst.

Četla sotva minutu, když ucítila takový zvláštní pocit. Vzhlédla od knížky a údivem vykulila oči. Od knížky stoupaly malinké, žluté, blyštivé hvězdičky. Tvořily jakousi cestičku, která vedla ven z pokoje.

Bětka neváhala, opět vylezla z postele a už vycházela z pokoje, když ji napadlo, že by cestička mohla vést někam ven, a tak  si rychle oblékla černé legíny a oranžové tričko.

S knížkou v ruce kráčela tam, kam ji hvězdičky vedly, až skutečně vyšla z domu. Čekala, že uvidí zahrádku své maminky a slunce, jak vychází zpod mraků, ale místo toho spatřila ohromnou zář, tak ohromnou, že musela zavřít oči. Pak uslyšela prásknutí a najednou jí připadlo, že je někde úplně jinde. Otevřela oči a spatřila les. To by zas tak špatné nebylo, jenomže v tom lese stály osoby, které ji vyjeveně pozorovaly.

,,Ehm... smím se zeptat, kde to jsem, a... a kdo jste vůbec vy?" zeptala se po několika minutách ticha, kdy si je prohlížela.

,,Jsi v Araluenu, na svatbě hraničáře Willa Dohody a kurýrky Alyss. Já jsem král této země, Horác Altman, rytíř dubového listu, toto je má žena, královna Kassandra, tohle jsou hraničář Gilan a jeho přítelkyně Jenny, tady je hraničář Halt a lady Paulina, baron Arald s lady Sandrou, zde je náš přítel, léčitel Malcolm, jeho přítel Trobar, Černá, Stín a Cuk," promluvil muž se statnými rameny a postavou bojovníka. Postupně na všechny ukazoval, jak je představoval, a pak se zeptal Bětky: ,,a kdo jsi ty cizinko? Nikdy jsem Tě tady neviděl."

,,Já se jmenuji Alžběta Cecílie Součková, a popravdě - vůbec netuším, jak jsem se sem dostala. Četla jsem si... POČKAT! Říkal jste Will Dohoda, Halt, Kassandra... Horác?! Vy jste z HRANIČÁŘOVA UČNĚ?!?!" Vykřikla, když jí to došlo.

Všichni se zatvářili překvapeně, ,,Ehm... co je to Hraničářův učeň?" zeptal se Horác opatrně.

Teď se zatvářila zmateně Bětka. ,,Vy nevíte co to je? Vždyť to... to jste vy!"

,,My?"

Bětka si uvědomila, že jim to musí vysvětlit. ,,To je knížka o vás. Hlavně o Willovi. O jeho životě. Je 12 dílů, a teď jsem se asi nějak dostala do 11., kde si zrovna Will bere Alyss."

Všichni koukali s otevřenými ústy a vykulenými oči. Tedy všichni až na jednoho. Paulina si jako první všimla, jak se tváří Alyss smutně, a řekla zvučným hlasem: ,,vítáme Tě zde, Bětko, ale jestli by Ti to nevadilo, tak bychom se vrátili zpět k obřadu," a všechny tím znovu zapojila do reality.

,,Ano... Jistě..." prohlásil roztržitě Arald, předstoupil před Willa a Alyss.

,,Wille Dohodo, bereš si Alyss dobrovolně za svou manželku?" zeptal se Willa.

,,Ano." Odpověděl bez zaváhání.

"A ty, Alyss, bereš si Willa za svého manžela?" Zeptal se Alyss.

,,Ano" Odpověděla plavovláska.

,,Ženichu, můžeš políbit manželku." Řekl baron slavnostně.

Will chvíli koukal jako zařezaný, a pak jakoby si uvědomil, co se vlastně děje, Alyss políbil.

Vypukl jásot a všichni se se svými dary nahrnuli k novomanželům. Bětce připadalo blbé, když jim nic nedá, a tak rychle zaběhla do lesíka, kde zahlédla mezi jehličím divoké růže, natrhala je a předala svatebčanům.

Když svatba i veselí skončilo, začalo se přemýšlet, kde bude Bětka přespávat, jestli tady zůstane přes noc.

Bětka si vybrala dům Jenny, kde dnes přespával i Gilan. Jenny jí byla vždy nejsympatičtější.

,,Díky moc, Jenny, doufám, že vás tu nebudu otravovat moc dlouho," říkala, když jí Jenny ukazovala u sebe doma pokoj. Doufala, že tomu tak doopravdy bude. Pomalu, pomalinku se jí začalo stýskat po bráškovi a mamince.

,,To je dobrý, mám ráda návštěvy," usmála se a políbila Gilana.

,,Tak dobrou noc, Bětko," popřála jí.

,,Dobrou, Bětu," řekl Gilan.

,,Dobrou... a ještě jednou díky," usmála se vděčně Bětka.

--------

Bětka se v noci probudila se stejným pocitem, který pocítila ráno. Vzhlédla a uviděla stejné hvězdičky jako předtím.

Věděla, co nastane. Na jednu stranu nechtěla jít, protože si to tady zamilovala, ale na druhou stranu, už se jí doopravdy stýskalo.

Vylezla z postele a zamířila ven. Než vyšla z domku, zadívala se se smutkem na dveře pokoje, kde spali Jenny a Gilan, a odešla. Když otevřela dveře, už věděla, co se stane, a tak zavřela oči. Ihned uslyšela ránu, oči zase otevřela a co neviděla... byla doma. V posteli, u které klečel Petr a třásl s ní.

,,Mami, už se probudila!" Vykřikl, když si všiml, že je vzhůru.

,,Díkybohu, děvče, už jsem si myslela, že budeme muset k doktorovi." Řekla její maminka, když přišla do pokoje.

,,Co... co se děje?" Zeptala se Bětka dezorientovaně.

,,Je půl třetí odpoledne," vysvětlila maminka.

,,Aha.. díky," řekla Bětka.

Zadívala se na knihovničku, kde stála ona zázračná knížka, která zázračně moc nevypadala. Jediné známky toho kouzla bylo několik droboulinkých hvězdiček u jejího hřbetu.