Předem upozorňuju že to je moje první story, tak nečekejte zázraky.
"Vypadáte krásně, jste ten nejkrásnější muž jakého jsem viděla." Konečně jsem prolomila ticho mezi mnou a tím klukem, zrovna teď si přesně nepamatuji jeho jméno, díval se na mě zhruba asi 10 minut mezitím co tu čekám na svůj vlak. Aby mě dotáhl zpátky domů. Šel vidět jeho zakřivený úsměv, ruce měl strčené v kapsách dlouhého koženého kabátu na kterém byly těsnější rukávy a zíral před sebe.
"Vracíte mi vzpomínky na šedesátá léta." Olízla jsem si spodní ret při pohledu na jeho úžasně hnědé oči. Nemohla jsem si pomoct, ale snažila jsem se být aspoň trošku více atraktivní. Nemyslela jsem si že zrovna já bych měla na to abych oslovila tak krásného kluka mezitím co budu čekat na svůj vlak a on nejspíš na ten svůj. Měl tmavě hnědé oči ve kterých plavaly kusy čokolády, když si všiml že si ho prohlížim vycedil svůj perlově bílý úsměv.
Uslyšela jsem z dálky zvuk vlaku a neskopojeně odtrhla pohled od krásného mladíka s hnědě vyčesanými vlasy nahoru. Aspoň vlak přijel na čas a já tu nemusím stát věčnost, vzala jsem svlj batoh a otočila hlavu abych tomu neznámému řekla sbohem.
"Krásně jsem si s vámi popovídala i když krátce-" Zastavila jsem se uprostřed věty Nebyl tam, odešel.
