,,Bet? To byla, ale nuda, bavilo tě to?" Otočila se ke mně kamarádka z přední lavice, když zrovna skončilo video, co nám náš třídní pouštěl. Celkově mi to ušlo zajímavé, ale koukat se skoro celou hodinu na kluky ve výzbroji jak bruslí po ledě a snaží se dát gól mi přišlo dost namáhající.
,,Ne, nebavilo." Zalhala jsem i když jsem celou hru sledovala pestře.
,,Půjdeme? " Vyzvala mě Lacey ať sní jdu na oběd a já jsem kývla ano.
Na obědu byla docela nuda, pár kluků tam házelo po sobě jídlem a ty skupinky slepičinců, neboli mích praštěných spolužaček byly zase u sebe a něco si šeptali. Já seděla u stolu číslo 5 s Jasem, Jacobem a Lacey. Nás nějak s Lacey nepřitahoval make up a další kraviny, aby jsme byli hezké. Byli jsme takové rebelky, co nezajímají věci jako ostatní holky v našem věku.Na pokyn Lacey jsme všichni vstali a odnesli tácy k okénku.
,,Co budem dělat teď?" Optal se Jas jakoby myslel na nějakou úchylnost.
,,Jase, rozhodně ne to na, co myslíš a můžeme zajít třeba na led? Si trochu zabruslit ne?" Zeptal se Jacob s výrazem prosícího psa. Jacob milovat bruslení, dalo by se říct, že to byla naše malá ufňukaná Uršula z Harryho Pottera.
,,Můžeme, ale budu muset vyhrabal mé staré brusle." Sklesla jsem očima dolů.
,,Okey, ve tři na ledě." Přikázal Jacob.
Bydlím od školy necelých 3 kilometry a jelikož jsme končili o půl třetí tak jsem šla jako vždy pozdě.Měla jsem to nejdál tak snad naše parta s tím počítala. Bydlela jsem jen já a můj otec. Máma mi zemřela když mi byli čtyři roky. Měla mrtvici. Měli jsme se s tátou opravdu rádi. Když jsem přišla domů tak jsem si odemkla.
,,Jsem doma!" Zařvala jsem před celý dům, aby mě táta slyšel.
,,Jo! Já také!" Oplatil mi to táta a zasmál se.
Po našem moc dlouhém rozhovoru jsem utíkala do druhého patra si najít brusle. Můj pokoj nebyl nijak zvláštní ani nijak hezký. Byli tam jen základní věci co do pokoje patří. Otevřela jsem svou dřevěnou skříň a začala hledat brusle. Po pár minutách jsem usoudila, že tu nejsou tak jsem seběhla schody dolů a zašla jsem za tátou do kuchyně.
,,Hm, co to u voní? Jé, ty děláš palačinky!" Podívala jsem se do pánve na sporáku.
,,Dáš si?" Vyzval mě táta.
,,Jo, dej mi jich pět. Jinak tati mohla bych si půjčit tvoje brusle?"
,,Na, jo klidně zaskočím pro ně, ty zatím jez." Usmál se táta a podal mi pět palačinek.
Kývla jsem pouze ano, protože jsem měla už v puse jednu palačinku. Milovala jsem je, ale na první místo rozhodně nepatřili. Nedovolím jim přeběhnout pizzu! Po jídle přišel táta s bruslemi v ruce.
,,Tady jsou, ale jsou to kanady tak nevím jak se ti na nich bude bruslit." Podal mi černozelené brusle s plastovými detaily. Byla jsem odjakživa zvyklá na krasobruslařské.
,,Děkuji." Dala jsem mu pusu a vyrazila na cestu.
Celou cestu jsem si hrála na mobilu a hlídala si čas. Vlastně už jsem si ho hlídat nemusela, protože bylo po třetí a to konkrétně tři a třináct minut. Když jsem došla na bruslák bylo půl čtvrté takže jsem očekávala zdupané od kamarádů.
Došla jsem k ledu a na okraj trávy si položila věci. Začala jsem se rozhlížet po ledu, že uvidím Jase, protože on má fosforovou bundu. Ale docela mě zarazilo, že tu nejsou. Vytáhla jsem mobil a začala jsem Lacey volat. Po pěti zazvonění jsem do vzdala, nebrala to. Jase jsem ani nezkoušela a Jacob má mobil rozbitý, takže super.
Na ledě nebylo zrovna plno. Byla tam parta kluků co hrálo hokej, na který jsme se koukali ve fyzice. Nebo se spíše domlouvalo jak budou hrát. Více lidí tam nebylo. Rozhodla jsem si obout brusle a jít na led. Po patnácti minutách obouvání jsem stoupila na led. Nevím v čem je rozdíl, ale šlo cítit, že kanady jsou lepší než ty krasobruslařské. Ani jsem si neuvědomovala, že stojim a můj výraz se opírá na kluky hrající hokej.
,,Potřebuješ něco?" Optal se mě jeden kluk v bráně.
,,Nene, jen vás obdivuji co dovedete s tím černým míčkem a hlavně tebe." Lépe jsem asi odpověď nepoložila.
,,Tak díky, ale není to nic těžkého, a míček to není je to puk, nebo kotouč.Koukni na Jágra na YT nebo na Mrázka. To jsou teprve profíci." Vysvětloval mi kluk klečící bráně.
,,On existuje někdo lepší?" Dělala jsem ze sebe asi uplně vypatlanou nebo já nevím.
,,Dík, to mi lichotí." Pousmál se kluk a já radši odjela abych se více neztrapnila.
Hráli necelou hodinu a já je celou dobu sledovala jak bruslí. Docela jsem si myslela, že by mě to bavilo, ale neodvážila jsem to zkusit. Byla to taková hra pro kluky než pro holky. Po skončení utkání jsem sbalila věci a odešla domů. Cestou jsem ještě na ty kluky narazila, ale oni zřejmě nevěděli, že jsem za něma.
,,Hej chápeš to? Ta holka musí být úplně blbá, že řekla kotouči černý míček." Řekl kluk v modré bundě a ostatní se jen hloupě zasmáli.
,,Tak díky no." Řekla jsem povrchně a prorazila jsem mezi něma.
Nevím co si říkali dál, protože jsem se už pak neotáčela a šla svou cestou.Z kapsy na levé straně bundy jsem vytáhla bíle sluchátka a zapla mix písní od Eminem. Lesy zamnou mizeli a já jen myslela na to, že až budu doma kouknu se na youtube a vyhledám si Jágra.
Děkuji za přečtení 1. kapitoly :) Snad vám děj nepříjde moc uspěchaný :) Jinak přeji hezký víkend.
