Když jsem došla domů, vyzula si boty a jako blesk vylétla schody a zahnula do mého pokoje. Zapnula si svůj vymakanej notebook a skočila do postele. Také milujete když se můžete v zimě zavrtat do postele a pít čaj? Já moc, jen mi chyběl ten čaj no. Kliknula jsem na ikonku Google a vyhledala youtube. Do vyhledávače na youtube jsem si vyhledala jméno Jágr. Vyskočilo mi snad milión videí. Klikla jsem na první video s názvem "Jágr a jeho postup do NHL".
,,Zlatíčko? Na co to koukáš?" Pootevřel dveře táta a vstoupil dovnitř.
,,Ale, koukám se na Jágra."
,,Tebe zajímá hokej?" Zeptal se.
,,No ani ne, ale chtěla bych to zkusit." Opovážila jsem se odpovědět.
,,Tak můžeme někdy zajít, nebo půjdem dnes na trénink starších žáků v hokeji, co ty na to?" Nabídl mi pozvání otec.
,,No, můžeme, ale nechci nijak hrát. Přijď pak pro mě a vyrazíme."
Táta kývl a zavřel za sebou dveře. Já byla v půlce videa. Po shlédnutí asi deseti takových videí pro mě konečně přišel táta. Zaklepal a pomalu vstoupil dovnitř s dojmem, že se zřejmě asi převlékám.
,,Tak co? Už jsi?"
,,Můžeš vstoupit dovnitř, protože jsem se ještě ani nehnula z postele."
,,Tak na co ještě čekáš?" Kvíkl táta.
Po těžkém vstávání z postele jsem se rozhodla se převléct . Vzala jsem si na sebe černé úzké rifle a šedé triko, které jsem následně zastrčila za pas riflí. Celý outfit jsem doladila modrou košilí, přivázanou kolem pasu. Jen kdyby tam náhodou byli pěkní kluci jsem si dala i řasenku pro případ nouze.
Seběhla jsem schody kde mě už táta čekal s velkou taškou přes rameno.
,,Na co ta taška?" Zeptala jsem se.
,,Tak budeš chtít přeci hrát ne?"
,,No, spíše se jen dívat." Vyjekla jsem.
,,Aha, no i tak to můžeme vzít." Pousmál se. A prstem ukazoval na hodinky. ,,Už musíme vyjít."
Obula jsem si černý boty, vzala modrou bundu a vstoupila do auta. Stadion byl daleko tak 4 kilometry, takže mě táta zavezl. Zřejmě doufal, že tam také bude.
Když jsme dojeli ke stadionu tak jsme oba vystoupili z auta a už jsme viděli jak se pomalu kluci schází před vstupem. Bylo jim okolo patnácti, ale žádný pěkný kluk.
,,Jdeme?" Pobídl mě otec. A já jen kývla.
Když jsme došli je dveřím tak se všichni kluci otočili a koukali na nás.
,,Ty taky budeš hrát? Nebo jdeš na lekce šití." Vysmál se kluk s největší taškou a bruslemi na rameně. Po té se zasmáli oba. Byla jsem i ráda, že táta byl něco zařizovat u dveří.
,,Ne, promiň takovou radost ti neudělám. Ale jestli chceš mohu tě přihlásit." Pověděla jsem do protivky jednomu hráči.
Nikdo neodpovídal, ani ten kluk co se mi vysmál, protože asi přišel trenér s kterým si táta povídal.
,,Tak pojďte hoši do kabinky." Přikázal a na mě se pousmál.
,,Dobrý den." Řekla jsem a přistoupila blíže.
,,Ahoj, já jsem James, tykej mi. Budeš si chtít zahrát nebo jen dívat?" Podal mi ruku pán v bíle bundě s černýma kalhoty.
,,Já jsem Bethan, ale říkej mi Bet. Vybavení tu sice máme, ale asi se jen koukat."
Přikývl a dal znamení jít tudy. S tátou jsme vkročili do černé haly se čtyřmi chodby. V té první v které jsme byli, byli vystavené poháry a dresy nejlepších hráčů. V té druhé kabinky pro hráče, ve třetí také kabinky pro hráče, ale pro hosty.
,,Dobře, jděte těmito schody až nahoru a tam si najděte místo, příjdu za vámi." Ukázal na černé schody.
,,Fajn, děkujeme." Odpověděl táta.
Když jsme vyšli nahoru tak jsme měli krásný výhled na led a na celkový zbytek stadionu. Na ledě se už pomalu začínali scházet hráči s výzbroji. Bylo to něco jiného než jak ti kluci co hráli u nás na ledě. Tam měli jen laciné oblečení. Oni mají těžkou výzbroj jako v tom filmu ve škole. Celý pohled mi, ale smiřoval jen a jednomu hráči a to konkrétně brankáři. Ta "role" v hokeji byla ta nejlepší. Obdivovala jsem ho. James mezitím přišel k nám a viděl jak je můj upřený pohled zahrnut na brankáře.
,,Tak co? Tobě se líbí brankář?." Zeptal se James.
,,Teď nevím jak to myslíš, jestli jako ta postava v hokeji nebo jako hráč." Odpověděla jsem.
,,Jasně, že postavu."
,,Tak to ano, ale bojím se to zkusit." Sklesla jsem pohledem dolů a táta jen mlčky seděl. James mezitím vstal.
,,Pojď semnou, máme tu jednu výzbroj navíc, můžeme tě prozkoušet." Odpověděl a já jen dvakrát po sobě rychle kývla.
Šli jsme do kabinek a James mi podali veškeré vybavení.
,,Tohle máš na kolena, tohle na hlavu a zbytek si domysli." Pousmál se James a podal mi papírek s návodem jak obléct brankáře.
Oblékla jsem se podle toho a dokráčela na led kde už kluci stáli vedle sebe a čekali zřejmě na mě. Začali si něco šeptat, hned po mém extra hezkém pádu. Je toho na mě trochu více. Mé lehounké tělo neunese takový nával věcí. Na Jamesovo přikázání jsem dojela k němu.
,,Takže tohle je Bet a chce si vyzkoušet pozici brankáře, předem žádné narážky." Upřeně se díval na hráče.
,,A posměšky můžeme?" Zeptal se hráč v dresu číslo 14. A všichni se zasmáli.
,,Hahaha, to je dobrej vtip." Řekla jsem ironicky.
,,Umíš snad lepší?"
,,Jo." Povýšila jsem se. A kluk zajel zase zpátky na svou pozici.
,,Klid." Okřiknul nás James.
,,Zítra hrajete zápas proti Philladelphia Delphins. Tak musíte být připravení!" Povzbudil je kouč.
,,Takže zahrajete si tři plus brankář a po pěti minutách se budete střídat." Rozkázal trenér a mi brankáři jsme zajeli do svých branek.
Dělala jsem přesně to co ten druhý brankář. Klekl si tak jsem si také klekla. James hodil puk na středu hřiště a odjel na kraj. Mezitím se dva hráči proti sobě snažili získal puk a dát gól. Soupeř nějak získal puk a už si to valil ke mě. Vystřelil na bránu a já zavřela oči a doufala, že to chytím...
Doufám, že se vám zatím kniha líbí a nezapomeňte ji ohodnotit do komentářů a doporučit příběh. Jinak jak myslíte, že to dopadne? Chytí to nebo ne?... Jinak předem všechny tými tady jsou vymyšlene :)
