Prince and Pariah. [cz]

"Home sweet home."

"Okamžitě si seber věci a vypadni!" křičel  na ni opilý otec, jen co otevřela dveře bytu, kde bydlí ona a její rodiče. Hodila batoh stranou a cigaretu uhasila o jeho ruku. Kolem místa, kde nechala otisk cigarety, se začala tvořit obrovská červená skvrna.
"Co si to dovoluješ ty malá svině?!" znova zakřičel a chytil ji pod krkem. Ona na nic nečekala a popadla jednu z několika flašek od piva, stojících poblíž na stole a roztřískala mu ji o hlavu jedním dokonalým švihem, jakoby tohle byl obvyklý zásah. Svalil se k zemi a nevypadalo to, na pohyb. Ona se zavřela do pokoje. Tiše si psala do deníku její zážitky z celého dne.
"Dneska jsem z drogerie ukradla 2 krabičky šedé barvy na vlasy. Ta ženská u pokladny si ničeho nevšimla, hlupačka." pronášela nahlas a drobně se usmála, když dočetla poslední slovo. Když dopsala svou obvyklou stranu a půl, vložila deník do jejího starého backpacku a vydala se do kuchyně na lov jídla. Její odrovnaný otec pořád bezvědomě ležel na zemi. Četné jizvy na jeho hlavě značily, že tento Skyin zákrok nebyl první.
Na stole ležela kromě prázdných flašek od alkoholu i složka s nápisem Saskia Marksson, což znamenalo, že se to týkalo její maličkosti. Rychle popadla složku a ze staré lednice vylovila jogurt. Když dorazila do pokoje, okamžitě se posadila k notebooku a otevřela složku.
Nacházelo se v ní několik dokumentů a snímků, ze kterých jí přejel mráz po zádech. Na fotkách se jí naskýtal pohled na sebe samou jak vychází ze školy, jak sedí u notebooku doma a nesčetně  dalších. Chvíli si nevěřícně prohlédla každou z nich a pak složku se strachem zavřela. Ovšem uvědomila si, že tam viděla i pár hustě popsaných dokumentů,. Tak podle nich možná zjistí, co se to tady děje.
První papír obsahoval její osobní údaje. Docela jí zarazilo, že u stavu bylo napsáno, že je panna.
"Jak by to mohl někdo zjistit?" četla to pořád dokola a mírně se jí ztratila barva z obličeje.
Pokračovala v prohledávání dokumentů, když se jí do ruky dostalo něco, co jí zarazilo natolik, že se bála přečíst druhý řádek.
'Saskia Marksson ve věku 18ti let dovršuje středoškolské studium. Spolužáci jí říkají Sky na její vlastní přání. Také bylo zjištěno, že se výrazně stydí za svou rodinu a po škole chodí k nějaké další ženě, která o ní pečuje. Ženu se mi bohužel nepodařilo vyslechnout a nebyly o ní žádné zmínky ani v dodaných dokumentech p. Marka Adamsona. Při dalších průzkumech tajemné ženy bylo zjištěno, že ji považuje za svou matku a všem také nalhává, že její otec zemřel při autonehodě. Její spolužáci také tvrdí, že je silně introvertní a s nikým se ve škole nebaví. Přátelé nebyli nalezeni. Učitelé potvrdili domněnku o záškoláctví, která trvá od listopadu. Při sledování oběti jsme dopátrali jistý velice starý dům, kde podle katastrálního úřadu nikdo nežije a dům nemá vlastníka. V jejím batohu byl nalezen sáček marihuany a čtyři injekční stříkačky. Saskia je podle evidence v nemocnici také trvale poškozená na duševním zdraví, což se projevuje zvýšenou agresivitou. Podle doktorů není vyloučena schizofrenie. Ovšem na tu je neustále nedostatek vyšetření. Po tomto uvážení jsme se rozhodli Saskiu shledat nevhodnou adeptkou pro další zkoumání. '
Kdo je Adrian Svenson? Proč jsou tady moje záznamy jako by mě ten člověk sledoval? Jaké náznaky schizofrenie? On mi prohledával batoh?" měla tolik otázek, tolik nenávisti.. Hodila dokumenty o zem a lehla si na postel. Chytila polštář a začala křičet. Křičela tak hlasitě a tak dlouho...
Po zklidnění přišel pláč. Dlouhý, horký a nepříjemný pláč. Slzy nestíhala utírat, jak rychle se jí kutálely po jejím obličeji. Chtěla něco zničit, rozbít a pořádně někomu zakroutit krkem. Nemohla nic. Jen seděla a neustále přemýšlela nad tím, jak je to všechno možné. A jakto, že si nevšimla příznaků schizofrenie.. Nic. V hlavě měla prázdno a jen seděla a šíleně plakala. Někdo, koho vůbec nezná, o ní ví víc, než ona sama. Nemluvě o tom, že s ní měl zlé úmysly, což dokazovala poslední věta.
Měla pocit, že sama sebe nezná a cítila se cizí svým rodičům. Proč by někdo chtěl něco takového vědět?
Rozhodla se, že dokumenty a snímky o ní schová a pokusí se zjistit víc. Založila dokumenty do svého deníku a lehla si na postel. Na obličeji se jí neustále vyskytovalo několik slz. Měla pocit, že už nikdy nepřestane plakat. Její srdce bušilo jako o život. Chvíli zavřela oči a přemýšlela, jak by byl život krásný, kdyby žila ve Francii se svým manželem a dětmi. Ovšem... Neměla peníze, manžela a ani děti. Cítila, jak se její tělo uvolňuje že stresových křečí a jak se cítí lépe.
Přešla do koupelny a držela v štětec na barvení vlasů s ostrým hrotem. Chvíli přemýšlela, jestli by se s ním nějak nemohla zabít, ale její nápad ji hned přešel, když z batohu vytáhla šedou barvu na vlasy.
"Splním si aspoň tenhle drobný sen." Otevřela barvu a začala míchat směs...
Když si dobarvila vlasy na šedo, rozhodla se po dlouhé době na sebe hodit make-up a udělat si nějaké fotky. Ovšem z toho hned sešlo, kdyz její otec začal opět šíleně křičet. Rychle hodila batoh i s dokumenty pod postel a lehla si do ní. Zavřela oči a chvíli ani nedutala. Slyšela kroky a poté i šílené vrzání dveří, které se otvíraly a pouštěly onoho opilého 'fotra' do jejího pokoje. Hluboce se nadechla a zase vydechla, aby zněla, že spí.
Její otec přešel k posteli a chvíli nad ní stál.
"Vstávej fetko!" Zakřičel a strhnul z ní peřinu. Ona se obratem zvedla tak, aby měla odstup tak 2 metry.
"Tak povídej, kdo je ta ženská? Nehrej si semnou ty malá svině!" Při neskutečém hluku, kvůli kterému se otřášal dům v základech, ji chytil za vlasy a stáhl k zemi. Ona vyjekla bolestí a využila pobytu na zemi, aby vytáhla zpod postele batoh a dokumenty. Rozběhla se ze dveří a rychle za běhu chytila bundu. Slyšela, jak za ní otec ječí, ať se vrátí, ale ona běžela po schodech a nabírala čím dál větší rychlost. Vystřelila ze dveří jako šíp a ani se neráčila je zavírat. Její cíl byl jasný.. Maddie.
Doběhla k malému domku blíže u lesa a neustále se rozhlížela za sebe, jestli ji někdo nesleduje. Cítila s jako by neměla žádné soukromí, nebo jen maličký náznak něčeho, co by jako soukromí mělo vypadat. Ve Švédsku bylo momentálně jaro, takže mrazy a nepřetržité deště byly naprosto běžné. Což by ve skutečnosti odůvodňovalo, proč momentálně lije jako z konve.
Přeskočila plot a rychle uháněla ke dveřím. Všimla si, že se kouří z komína a v pár pokojích je rozhostěno tlumené světlo. Zaklepala na dveře a batoh si že zad přesunula do rukou. Těsně ho svírala a čekala, jestli Mad otevře. Po pár krocích po skřípavé podlaze domu zase přišlo na řadu ticho, než Sky uslyšela otvírání dveří, doprovázeno hlubokými nádechy a výdechy staré ženy, které mohlo být tak kolem 60.  Už viděla hřejivý úsměv její nejoblíbenější osoby. Člověka, který jí byl bližší než vlastní rodina. Maddie ji přivítala objetím a pustila ji dovnitř.
"Mad? Něco jsem našla, musíš se na to podívat." řekne neklidně Sky při usazování se do měkkého křesla u krbu.
"Copak to je?" odpovídá Maddie stařičkým rozklepaným hlasem.
"Jsou to nějaké dokumenty, co jsem našla u sebe doma. Je na nich strašná spousta informací o mně a o všem, co dělám. Taky fotky a podobně. Podle podpisu si tohle nechal poslat můj otec.. " při dořeknutí posledního slova ztiší Sky svůj hlas na minimum.
"Pojď, ukaž mi to." Maddie si z jejích šedých vlasů, které vypadají jako sladká cukrová vata, vytáhne brýle jenž se jí drobně opíraly o její jemné kadeře. Začne pročítat řádky a čím níže se dostává, tím znepokojenější se tváří...
"Co to znamená?" ptá se, něvěřící svým očím.
"To se bohužel ptám i já..." odpoví sklesle Sky.
Maddie chvíli přemýšlí a pak se otočí na Sky s velice zvláštním pohledem. Její pohled neukazuje žádné city, nic. Sky čeká nějaké rozumné vysvětlení od této inteligentní starší dámy. Ovšem, toho se nedočkává.
"Stalo se u tebe doma něco? Jen, že jsi tady v takový nečas..." vydá ze sebe Mad, což Sky trochu zaskočí..
"No jen typicky, otec měl zas svoje opilecké výlevy." zamumlala a sledovala plápolající oheň. Svým způsobem jí uklidňovalo se na ten oheň dívat. Byl tak nespoutaný a přitom tak krásný... Opět se zasnila nad svou krásnou Paříží a vydechla...
"Vypadáš nádherně s tvou novou barvu vlasů. Je to sice docela neobvyklé, protože tohle je moje nyní už přírodní barva, ale moc ti sluší." usmála se Maddie, nejspíš aby odlehčila situaci.
Sky její úsměv oplatila falešným pousmáním, aby vypadala, že se to Mad povedlo.
"Mimochodem, dáš si něco?"opět spustila Maddie po krátké odmlce..
"Mám strašný hlad.." skoro šeptala.
"Neboj, myslela jsem na tebe a rozhodla jsem se, že udělá​m tvou oblíbenou zemblbábu." Maddie se zvedla a přešla ke kuchyňské lince. Zapnula troubu, aby trochu přihrála její kulinářské dílo.
"Jsem strašně zmatená Mad. Co mají ty dokumenty znamenat? Přijdu si, jako bych měla nulové soukromí." nikdy se necítila tak ukřivděná.
"Hele Sky, dnes už to neřeš. Zítra máš školu a ráno moudřejší večera, pamatuješ?" Usměje se Maddie přejde k ní. Položí jí ruku na rameno a Sky to trochu uklidní.. Počká na svoje jídlo a poté ulehne do malé postele umístěné do rohu obývací místnosti. Maddie se odebere do své ložnice a usníná, zatímco Sky neustále přemýšlí, co to všechno má znamenat. Nakonec jí přemýšlení zmohne a ona se propadne do hlubokého spánku...