Hide and Seek

Část 1: Zhasnutá světla

Když žijete v malém domě vlastněném přísnými rodiči,úkryty jsou omezené.Nedotýkej se tohohle,nedotýkej se tamtoho,dávej si pozor na tohle,dávej si pozor na tamto.Moje máma by explodovala už jen z polštáře rozhozeného na zemi a o mém tátovi ani nemluvě...

Nesnáší nepořádek ještě víc než máma,takže proto si dávám doma obzvláště velký pozor.Mám spoustu přátel,ale jen jedna kamarádka může chodit k nám domů,její jméno je Abby.Máma s tátou ví,že Abby je v těchto věcech čistotná,ale to ještě neví,jaká dokáže být když nejsou doma,jako třeba zrovna teď.

Podlaha vrzala pod mými bosými chodidly.Dohopsala jsem na chodbu,stejně tak jako můj bratr,Caleb,dopočítal do dvaceti.

"7...8...9...10...11."Počítal dál.

Moje nejlepší kamarádka,Abby,mě chytla a vzápětí přitlačila na zeď."Emily,kde se schováme?"Pošeptala mi do ucha.

Než jsem něco řekla,vtáhla mě do prádelny.Byla tma a já nemohla nic vidět.To je to,proč je schovka ve tmě větší zábava.

"Připraveni nebo ne,už jdu!"Caleb vykřikl,běžel dolů do chodby a minul prádelnu.Mohla jsem slyšet jak jeho málá chodidla dupou po podlaze.Abby a já jsme skrčené za sušičkou a snažíme se moc nechichotat.Temnota si pohrává s mou myslí.Okolo mě se vytvářejí stíny a spirály,které posílají moji představivost mimo tento svět.Tma byla strašidelná,velmi strašidelná,ale já milovala to vzrušení z toho všeho.

Klidné chichotání opustilo naše rty a Caleb se objevil v oblečení.Pošeptala jsem Abby "Pojďme do základny."

Abby vystoupila zpoza sušičky první.Téměř jsem zatřásla hlavou,byla naivní,vždy klesá na moje triky.Když chcete vychrát schovku,občas musíte odstranit oblečení,bránící vám v cestě,a to já právě teď udělala.

Za mnou byly dveře,které vedly do pokoje rodičů.Zatímco Abby dohopsala z prádelny,já vklouzla do pokoje mých rodičů,zavírajíc prádelnu.Dveře vydaly nepříjemný zvuk,když jsem je zavírala,mohly mě klidně i prozradit.Sedla jsem si naproti dvěřím,s tím že Abby vyřkla můj trik.Byla jsem sama v temnu.Cítila jsem obklopující nic.Má mysl na mě hrála triky v tom momentě,když jsem spadala do představivosti o monstrech a stvořeních,která mohou číhat v temnotě.Se strachem jsem zavřela své oči,ale užívala jsem si to skvěle,na to že bych měla vstát a odejít.

"Našel jsem tě!"Slyšela jsem výkřik patřící Calebovi."Jsi to ty,Abby!"

"Yes"Zaslechla jsem tyto slova.Vyběhla jsem z pokoje přes chodbu rozsvítit světlo.Ten Abbyin obličej mě rozesmával.Caleb vysmátě tancoval s pocitem,že nebude znova hledat on.Byl totiž třikrát za sebou.

Abby se na mě podívala."Ha-ha.Povedený.Zahrála si to na mě!Zase!"

"Nene."Odmítala jsem to přiznat s úsměvem."Změnila jsem myšlenku.Abby,je to jen hra."

Abby se mnou pokračovala v argumentech."Ty víš,že to nebylo poprvé co si to udělala.To bylo asi po sté."Ukázala na mě prstem.

Nevěřím tomu.Jsem nejlepší,když přijde na schovku.Když mě chce někdo porazit,musí mě najít jako první.Nebyla to moje chyba,jsem v tom prostě dobrá.Můj táta mi jednou řekl,že bych měla dostat cenu za moje schovávací činy.Ve schovce jsem byla vždycky nejlepší.Všichni to věděli.

"Podívej,já nebyla chycena,to ty.Musela jsi ho slyšet přicházet."V mysli jsem si řekla "proč se tak rozčiluješ?tak začni hrát svou hru ne?"Zasmála jsem se,než jsem ji chytla za rameno.

Abby na to zareagovala tím,že si dala ruce do kapes."Myslím,že bych už měla jít domů,je dost pozdě."Následovala jsem ji do obýváku kde si vzala své domácí úlohy spolu s psacími potřebami."Je jen sedm hodin."Ozval se zklamaný Caleb.Snažil se co nejvíc,aby tady mohla ještě chvíli zůstat,

Abby se na něj usmála a rozcuchala mu vlasy."Vrátím se další den".Darovala mu slabý úsměv.

"Nemůžeš být šílená".Sklopila jsem ramena."Šílená?Proč bych měla být šílená?".Zeptala se.

"Protože já jsem nejlepší".Vyhrkla jsem prudce.Mohla jsem přiznat,byla to přece pravda.Jestli chce Abby být žárlivá,tak to je OK.Ale proč byla rozčílená a nechtěla dál hrát?

Protočila oči.Vím,že řekne něco zpátky.Chtěla bych jí an to něco říct taky,ale ona se na mě jen usmála a odešla.Věděla,že tohle je nejlepší cesta,jak mě naštvat a že to opravdu zabírá.Nesnáším,když nechá věci tak jak jsou a s klidnou hlavou si jen tak odkráčí.

Abby byla mírná,ale moc to na sobě nedávala znát.Ona tě tady prostě nechá ať se stalo cokoliv,kdykoliv.Sledovala jsem,jak kráčela k hlavním dveřím,aniž by mi řekla ubohé ,,ahoj,,.

Přemýšlela jsem,jestli ze mě není vyčerpaná.Předtím jí měnit plány ve hře nebyl zrovna dobrý plán,ale později jí to už bylo vzdálené.Ona byla moje nejlepší kamarádka,ale v nejlepších dnech spolu umíráme.To bylo ..... třeba jako dnes.Moji rodiče říkají že to bývala puberta.Abby byla o dva roky starší nšž já,jí bylo šestnáct a mě teprve čtrnáct.Pochybovala jsem,že to byla puberta.Jestliže to bylo cokoliv,ničilo to naše přátelství.Moc k nám už nechodila,ale jediná věc která nikdy nemohla śkončit byla schovka ve tmě.

Caleb ke mně přiběhl s malou krabicí barvících potřeb v rukou."Mohla by si mi nabarvit vlasy?"Prosil.Popadla jsem od něj krabici s věcmi."V žádném případě,malý frajere!"

Prohrábla jsem si své dlouhé vlasy a pár tmavě černých pramínků spadlo na zem."Chceš aby se ti stalo to samé co mě?"

Usmál se a popadl zase krabici k sobě."Zeptám se mámy až přijde".Vyplázl na mě svůj červený jazyk.

-

Calebovi bude teprve šest,šel si hrát do pokoje s hračkami.Zeptal se mě jestli nepůjdu taky,ale já ho poslala do háje.Radši sleduju filmy nebo seriály v televizi.Moji rodiče přišli,jak zvláštní,vůbec jsem je neslyšela."Bavili jste se?"Řek táta,zatímco si sundával kabát.Máma se na mě usmála.Byl to jeden z takových těch zvláštních úsměvů "vypni televizi".Rozkázala.

Nechtela jsem to udělat,ale v televizi byla zrovna část,kde si ,,hrál,,vrah."Omlouvám se mami,můžu se podívat na něco jiného?"Stiskla jsem své dlaně do prosby.

Táta ukázal na televizi.Horory.Sleduješ je až moc,tak jsem překvapen,že se nebojíš ve tmě.Máma se rozesmála."Ona je.V opačném případě nespí s noční lampičkou".Pokrčila rameny.

Hravě jsem na ně vyplázla jazyk.Táta ho na mě vyplázl také."Dobrou noc zlatíčko,uvidíme se zítra."Řekl.Máma mi poslala vzdušnou pusu."Mám tě ráda,uvidíme se ráno,zlato."

Po tom,co zavřeli dveře jsem si udělala pohodlí s mojí peřinou a sledovala nadále tu vraždu.Byl to jeden z mých oblíbených filmů.Bylo to o pubertácích,kteří se ztratili v lese.Budou zabiti pokud poruší nějaká pravidla a dostanou se do spárů obyvatel lesů.

Posadila jsem se zpátky a uživala si film.Často mívám sny o tom,jak hraji s přáteli schovku,ale přeji si,abychom ji mohli hrát ve strašidelném domě,lese,nebo na opuštěném místě jako ve filmech.Bylo na tom to vzrušení,co mě nutilo to vyzkoušet.Dlouhou dobu okolo mě jsou rodiče a já tak nemám šanci zahrát si schovku ve tmě všude venku.Jediná cesta,jak to zkusit je ta,že by byli rodiče mrtví nebo že bych utekla z domova.