Tobík-OPRAVUJE SE

Kapitola 7.

      Zrudla jsem jak nejvíce to šlo. Podvědomí mi radilo ať mu řeknu že ho miluju též ale já si tím nebyla tak trochu jistá. Usmála jsem se a beze slova jsem odešla. Vylezla jsem na ulici a začala jsem křičet. Sama nevím proč ale prostě jsem musela. 
      Když jsem přišla domů odchytila si mě Veronika.
,,Kde jsi byla?"
,,S Tobiášem." Řekla jsem a odstrčila jsem ji.
Šla jsem do pokoje. Z pokoje jsem šla do koupelny kde jsem se osprchovala abych to ze sebe všechno umyla. Pak už jsem se jen zahrabala do postele. 
      ,,Heno. Heno vstávej." Budil mě v 5 ráno táta.
,,Co se děje." zeptala jsem se a promnula jsem si oči.
,,Musíme do nemocnice. Na Franixol. Už ho mají. Bude to všechno jen lepší." Řekl a začal mi balit věci. Kdyby se něco zkomplikovalo tak si mě tam prý nechají.
Vstala jsem z postele a vytáhla jsem si modré džíny, fialové triko a černou mikinu.
Když jsem se převlékla táta už měl zabalené moje věci. Šla jsem dát mamce pusu na čelo a ona se vzbudila.
,,Pa zlatíčko, ať ti to dobře dopadne. Přijedeme se podívat."
Jen jsem se usmála a odešla jsem.
       Táta nastartoval auto a vyrazili jsme. Bylo velice brzy a můj žaludek požadoval nějaké jídlo. Musela jsem jet na lačno.
_______________________________________________________________________________
_______________________________________________________________________________

      ,,Tady se polož." Řekl doktor a dal mi do kapačky Franixol. Ze začátku to bylo v pořádku. Pak se mi začala trochu točit hlava.
Za chvíli přišel jiný lékař. ,,Dobrý den. Já jsem Valdemar Berger."
V hlavě jsem si stále opakovala shoda jména shoda jména. pak se tady ale objevil Tobiáš a řekl : ,, Ahoj Tati." vyvalila jsem oči a snažila jsem si zakrýt obličej. Všichni ale odešli a já tam s ním zůstala sama.
,,Věděl jsem že jsi tady." řekl a já se otočila. ,,Neboj, nekoušu ale to už by jsi měla dávno vědět." Dodal.
,,Ja-Ja......" snažila jsem se mluvit.
,,pssssst. Nic neříkej." řekl a já si sedla. Jemně uchopil moji bradu čímž mě donutil vzhlédnout.
,,Trochu se tě bojím." Řekla jsem téměř znechuceně. Nevím co chtěl udělat ale očividně jsem ho odradila. Pustil moji bradu.
,,Můžeš mi odpovědět na jednu otázku?" Řekl a kouknul na mě.
,,Asi ano." Prohlásila jsem nadšeně.
,,Fajn. Miluješ mě?" řekl a nebezpečně se přiblížil. Vykulila jsem oči a nic jsem mu neřekla.
,,Odpověz mi prosím."
,,Hádej" řekla jsem šibalsky.
Pootevřel ústa. Možná chtěl něco říci ale já kývla. chvíli jsme na sebe koukali. Bylo to zvláštní.
      Přišel blíž a mě se roztlouklo srdce. Aby se nic nestalo zeptala jsem se ho: ,,Kolik ti vůbec je?"
,,Je mi 17" řekl.
,,Oh, aha" utřela jsem si své upocené čelo. ,,A kdy přijde táta?" Dodala jsem nejistě.
,,Brzy." Řekl a dal mi pusu na čelo. Odešel. Byl zvláštní asi se něco stalo. Za nedlouho dorazil táta a lékař. Řekli si že to snáším dobře a že bych to mohla dostávat i doma.
,,Budu k vám ale muset vždy zajít." řekl a mrknul na mě.
,,Valdo, žádný problém aspoň pokecáme." Řekl táta
,,Máš jasné, nevěřil bych že mám tak skvělé sousedy." Oba se začali smát.
_______________________________________________________________________________
_______________________________________________________________________________

      Když jsme dorazili domů mamce nebylo moc dobře. Veronika ji dělala obklady na čelo a René ji hladil bříško.
,,Dobře že jsi tady tati. Mámě není dobře, má horečku a zvrací." Řekla Veronika tátovi. Táta se rozeběhl k mamce a vzal ji do náruče. ,,Veroniko, postarej se o Reného. Ty Heno pojď semnou a víš co máš vzít." Všichni jsme kývli. Běžela jsem do kuchyně. Vzala jsem lahev vody a hadr. Pak jsem vyběhla schody a vzala jsem cestovní tašku kterou měla mamka připravenou do porodnice. Běžela jsem k autu. Mamka ležela na zadních sedadlech. Její hlavu jsem si dala na své nohy. Namočila jsem hadřík a položila jsem jí ho na čelo. Chvíli jsem si říkala jak jsem mohla tu velkou tašku unést. Nemám žádnou sílu a těch kil jsem taky moc nedostala. Pak jsem byla i šťastná že táta řekl zrovna mě ať jedu. Ale jen chvíli protože mamka špitla: ,,Praskla mi voda." Lekla jsem se a řekla jsem tátovi: Tati, Je to tady." Táta se zhrozil a šlápnul na plyn. Auto se rozjelo a já sebou cukla. Dojeli jsme do nemocnice a tam si mamku převzali doktoři. S tátou jsme si sedli do čekárny celí uřícení.
,,A co teď?" Zeptala jsem se.
,,Zajdu koupit kafe, zatím tu počkej." řekl a já přikývla.
      Zvedla jsem telefon a napsala jsem Tobiášovi.
,,Ahoj"
-,,Ahoj jak se máš? promiň za ten dnešek choval jsem se hloupě. Ale stejně tě miluju "
Nedokázala jsem už nic napsat. Ano, jsem srab.
      Za chvíli přišel táta. Přinesl kafe a posadil se vedle mě. 
Za hodinu přišla sestra. ,,Máte holčičku a chlapečka."
,,počkat počkat. My měli mít jen chlapečka!?" Řekl táta rozrušeně.
,,Vaše paní to ale věděla, asi vám to neřekla. Ale pojďte se podívat." řekla sestra a oba jsme se zvedli a běželi za ní.
,,Ahoj Lásko" rozeběhnul se táta za mamkou.
,,Ahojky" řekla mamka.
,,Tohle je Tadeášek a tohle je Stella"
,,Jak to že jsi mi neřekla že jsou dvě."
,,nechtěla jsem tě děsit." a dodala. ,,Heno, pojď si jedno pochovat."
do rukou jsem vzala Stellu protože byla vlastně nečekaná a nikdo o ní nevěděl. Něco jako já. Na mě se přišlo až v 5. měsíci kdy mamka šla do nemocnice s bolestmi břicha. Nikdo mě ani neplánoval. Poroto jsem se Stellou cítila takové zvláštní pouto. Usmála jsem se na ní a začala jsem ji hladit. Vypadala spokojeně a tak jsem byla i já. ,,Nikdy na ni nedám dopustit" Řekla jsem a maminka byla šťastná protože věděla že má o Stellinku postaráno.
________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________

      Za týden maminku pustili. Mamka měla naštěstí nakoupeno všechno 2x tajně takže jsme to nemuseli řešit. Stella mi vlastně připadla na starosti. Chtěli jsme aby si maminka odpočinula a tak jsme si s Veronikou vzaly na starosti dvojčata. Do pokoje jsem si nastěhovala košíček a spousty dětských hraček. Se Stellou jsem byla prakticky pořád a mamku jsem k ní ani nepouštěla.
      ,,Miláčku?" Volala mě mamka.
,,Ano"
,,Víš máme pocit že trávíš se Stellou moc času. Jsme doma sice jen týden ale Ty jsi se od ní ani nehnula."
,,Mě to nevadí mami."
,,Já vím že ne. Je to ale přece jenom moje dcera."
,,Chápu"
odešla jsem. Vzala jsem Stellin košíček spolu s ní a odnesla jsem to dolů.
,,Tady ji máš mami." Řekla jsem a šla jsem zpět do pokoje.
-,,Ahoj Heno, dlouho jsi se neukázala ani jsi nenapsala. Děje se něco o čem bych měl vědět?"
Zprávu jsem si jen přečetla.
-,,Heno, řekni mi to prosím. "
,,Víš, mamce se narodila dvojčata. Tak jsem se starala. Nezajdeme zase někam?"
-,,Jasně. za hodinu se stavím Slečno McCannová."
,,Jasně."
Šla jsem si pro oblečení. Vybrala jsem si černé šaty. Odhalovaly trochu moc ale to jsem zakryla černým sakem. Vypadalo to moc hezky. když už jsem se oblékla vyšla jsem na terasu a sedla jsem si na houpací síť.
Najednou se otevřeli dveře Bergerových a z nich vyšel Elegantně oblečený Tobiáš. Usmál se na mě a přiběhl ke mě. Nabídl mi opět své rámě a vyšli jsme vstříc dobrodružství.