kapitola 4

2.6K 127 6
                                    

Kotetsu našel krásný domek do kterého se má v plánu nastěhovat. Nejen sebe ale i mě. Jeho slova se začínají plnít. Nastěhovaly jsme se do vlastního domku a Kotetsu se o mě stará jako o drahokam.

Už to bude sedm měsíců co mi doktor oznámil že čekám dítě. Už je to na mě docela znát.

Už víme, že budeme vychovávat chlapečka

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Už víme, že budeme vychovávat chlapečka. Je mi jedno jestli to bude Alfa, Beta nebo Omega. Hlavně ať je zdravé.  Je to docela namáhavé tahat sebou všude náš malý poklad. 

,, Akiro jak se cítíš." donese mi do postele hrnek kávy a snídani. 

,, Jako obvykle, ale dnes je to lepší už tolik nemám nevolnosti jako před tím." směle mu odpovím a vezmu si od něj kávu se snídaní. Nakloní se ke mě a dá mi jeho obvyklý ranní polibek. 

,, Dobré ráno Princezno."

,, Nejsem princezna" zasměji se a napiji se kávy. 

,,Už jen pár měsíců a budeme mít doma malého špunta." s nadšením řekne Kotatsu. Má ohromnou radost. Vždycky chtěl malé dítě, ale asi nečekal, že ho bude mít s mužem. 

Stále se kvůli tomu trápím. Povzdechnu si a Kotatsu hned zbystří. 

,, Aki co se děje ? Není ti dobře nebo něco takového?" je až přiliš starostlivý. Nezasloužím si s ním žít. 

,,Né.. Nic se neděje " usměju se na něj, ale jak ho znám bude se tím zaobírat ještě hodně dlouho. 

,, Jestli jde zase o to že bych si měl najít místo tebe ženu, tak ti to znovu vyvrátím... Chci jenom tebe."  sedne si ke mě a položím hrnek. Dokáže ve mně číst jako v knize. Políbí mě a chce znova dostat do postele. 

,,Nech si zajít chuť" kousnu ho do rtu. okamžitě se mu spustí krev a začne koktat.

,,No tak proč jsi to udělal." neodpovím mu ale válím se smíchy po posteli. Utře si ret a začne mě šimrat. Strašně to lechtá. Nedokážu zadržet smích. 

,,No tak.... Přestaň už... Hahahaha.... Prosím." nedokážu se přestat smát. Malému se to nelíbí jak sebou házím. Začne kopat. Dává náznak, že se mu to moc nelíbí ale já nemůžu přestat. Kopne tak silně, že až to zabolí.

,,Auuuuuu.... Kotetsu počkej... malému se to nelíbí." vydýchávám to a Kotetsu konečně přestane. Posadím se. Přiloží mi ruku k bříšku a hladí ho.

,, Budu ho chránit slibuji." Dá mi pusu na pupík. Zvedne hlavu. Naše rty se znovu spojí a jeho jazyk mi sklouzne do úst. Tentokrát nechce nic jiného.

,, Odpočiň si. " řekne a s úsměvem odejde s pokoje. Musí jít do práce. Bar jsem dal na prodej, protože ho nebudu moct dlouhodobě otevřít...

You are mine!Kde žijí příběhy. Začni objevovat