Sisi a kralovství hvězd

PROCHÁZKA O PŮLNOCI

Stále  jsem nemohla pochopit, co se to dneska  stalo. Ležela jsem v posteli a snažila se usnout, ale moc se mi to nedařilo.  Alexa už spala asi 2 hodiny. Já jsem nemohla usnout, tak jsem se oblékla  do civilu a šla jsem se projít do  nedalekého parku. Raději jsem napsala Alexe vzkaz, že jsem se šla projít, aby se o mě nebála.

Do parku  to mám asi 30 minut cesty. Konečně  jsem dorazila  k zídce, která ohraničuje park . Chvíli jsem se jen tak procházela a následně jsem  si sedla na lavičku k rybníku. Byl to nádherný pohled. Nikdy jsem nic takového neviděla. Byl úplněk  a na obloze nebyl ani jeden mráček. Všude po obloze byly vidět hvězdy. Měla jsem pocit, že kdyby to bylo možné, tak bych se v  tom množství hvězd mohla utopit. Ze snění nad nádherným pohledem na nebe  mě vytrhly něčí kroky. Podívala jsem se okolo sebe a všimla jsem si nějaké postavy na druhé straně rybníka. Když si moje oči přivykli na tmu,zjistila jsem,že ta postava je muž. Ne muž, spíš chlapec v mém věku, možná o pár let starší. Nechala jsem ho být . Dál jsem pozorovala hladinu rybníka, na kterém jsem viděla nádherný odraz hvězdné oblohy. Nemohla jsem z hladiny odtrhnou pohled . Na chvíli jsem se podívala  na místo, kde stál ten kluk, ale už tam nebyl. Bylo docela pozdě: ,,Asi bych se už měla vrátit.''řekla jsem si  jenom tak sama pro sebe. Pomalým krokem jsem se toulala nočním  parkem. Šla jsem stejnou cestou, kterou jsem  sem přišla. Nedívala jsem se před sebe , což byla chyba. Do někoho jsem  omylem vrazila. Spadla jsem a bouchla  se do hlavy. Když jsem otevřela oči , tak se nade  mnou skláněla něčí postava. Když jsem zaostřila , tak jsem si všimla , že je to ten kluk, co byl na druhé straně rybníka. Skláněl se  nade mnou: ,, Jsi v pořádku? Moc se ti omlouvám.'' omlouval se neznámý chlapec. ,,To je dobrý, byla to moje chyba, omlouvám se.''Pomalu se začnu zvedat. Natáhne ke mně ruku a tím mi naznačí, abych se jí chytla.Podám mu ji a on mi pomůže na nohy: ,,Ještě jednou se moc omlouvám....'' nedokončím větu.,,...Niku''dokončí  ji za mě. ,,Já jsem Sisi, moc mě těší.'' Usměji se jako měsíček na hnoji . On mi úsměv oplatí,, Taky mě moc těší,Sisi. '' Trochu se začervenám. ,, Smím se zeptat co tady děláš takhle pozdě v noci?'' docela mě to zajímalo. ,, Nemohl jsem spát , tak jsem se šel projít.  A co tady děláš ty??'' také se mě zeptal: ,,Potřebovala jsem  si pročistit hlavu. Chodím sem docela často, ale nikdy jsem tě tu neviděla...?!'' kouknu se mu do očí. Chvilku  je ticho: ,,Jo nedávno jsme se sem přistěhovali.''Mile se na mě usměje. Podívám se na hodinky ,,Už budu muset jít domů, promiň, Niku, je pozdě...''podívám se z hodinek na Nika: ,,To je v pohodě, taky bych už měl jít domů. Snad se ještě někdy uvidíme ,Sisi...'' mrkne na mě. ,,Určitě se uvidíme. Měj se hezky, Niku.''zamávám mu na rozloučenou a on mi pozdrav oplatí. Nik jde na opačnou stranu než jdu já. Cestou domů ,NA INTR, jsem se docela loudala. ,,Co tam dělal tak pozdě? Byla to  jenom náhoda, že jsem ho potkala?'' pořád jsem si tu otázku opakovala. Než jsem  se nadála, byla jsem u dveří INTRU . Potichu jsem šla po chodbách, abych nikoho nevzbudila.Naštěstí jsem nepotkala ani nohu . Velice potichu vklouznu do pokoje. K posteli jdu jako myška, nechci přece vzbudit Alex. Když se převlékám do nočního, potichu si zívnu. Vlezu si do  postele, ve které se pořádně uvelebím a chvilku na to už spím.

TAK DNESKA TU MÁME DALŠÍ DÍL. SNAD SE VÁM BUDE LÍBIT. JSEM SE NĚJAK ROZEPSALA V TOM TO DÍLE JSEM NAPSALA 611 SLOV . KDYBY SE VÁM MOJE KAPITOLY ZDÁLI MOC DLOUHÉ TAK SE KLIDNĚ OZVĚTE. SAMOZŘEJMĚ BERU I NÁMĚTY NA DALŠÍ DÍLY .

VAŠE Bláznivka2001