Čas běží.
A my běžíme s ním.
Někdy upadneme.
Někdy si i odřeme kolena.
Ale co bychom měli udělat pokaždé, je vstát a hrdě pokračovat se vztyčenou hlavou.
To je život.
Ubíhající čas, který zaplňují vzpomínky.
Vzpomínky a odřená kolena z pádů.
Někdy přijde pád, který nás ale jak si později uvědomíme posune dál.
Tak se nebojte padat, náplastí je dost:).
......A podkolenek taky....
Dneska trošku kratší, ale o to mi šlo. Krátké, výstižné. Snad se líbilo.
ČTEŠ
Million thoughts in my head...
RandomMiliony myšlenek v mé hlavě... Mé hluboké a ještě hlubší úvahy o tomhle zvráceným světě, ve kterým žijem... |Kapitoly vychází podle toho jak se mi chce psát a hlavně když mám o čem psát. Nejsou pravidelně vydávané. Děkuji za pochopení.|
