Město Vládkyně

1. Nové místo znamená nový život

Ahoj:D A je to tady nové dobrodružství. Snad se vám bude líbit a bude lepší než to předchozí. Přeji pěkné počtení ;) A ještě jednou se omlouvám za chyby a smekám před vámi, kdo umíte tak skvěle pravopis :)

Riley

Do města jsme přijeli za pár hodin. Všichni jsme byli unavení a nevrlý, všechny nás bolely záda a prdele z toho neustálého sezení. Myslím, že jsme jeli půl dne, takže jsme dorazili v noci. Mezi cestou jsme měli jen dvě zastávky. Obě jsme využili na toalety a jídlo. Ale stálo to všechno za to. Před námi se tyčilo nádherné město, s velkými mrakodrapy a v pozadí na velkém kopci byl hrad. To bylo určitě sídlo Vládkyně. Město bylo opravdu zvláštní, malé domky pak mrakodrapy a nakonec hrad? Fakt zvláštní.

„Vítejte v Městě Vládkyně." řekl ten muž v masce a zastavil před velkou bránou. Celé město bylo ohraničeno obrovskými hradbami. Brána byla ze zvláštního kamene.

„To je teda něco!" řekla Mia. „To je brána z měsíčního kamene. Odráží všechny schopnosti a tím pádem chrání město. Pokud někdo někdy tuto bránu zničí je to konec. Město bude bez ochrany. Ale to se naštěstí ještě nestalo." řekla a já na ni udiveně koukala.

„Jak to víš, že je to měsíční kámen?" zeptala jsem se.

„Mám to všechno nastudovaný. To víš Amanda mi poslala pár knih o městu. To ještě uvidíš co o tom to městě vím." pyšnila se Mia a Cameron si odfrkl.

„Moc si nemysli, já toho vím z vás nejvíc o městě a máš nějaké zastaralé informace, protože tahle brána je jen 112 let stará. Ta předchozí byla zničena šamany, kteří útočili na město za právo získat vněm taky místo. Nechtěli dál žít v lesích a umírat. Byla to tehdy válka, ale vyhráli obě strany. Až na to, že město nemělo moc zraněných a šamani skoro vymřeli. Je jich už málo. A pár jich žije i tady ve městě, kdo ví zde nějakého někdy nepotkáme. Jsou mocní. Víc jak bytost, která by měla v sobě kousek čarodějky a zaklínače." vyprávěl Cameron. Tolik informací. O šamanech jsem sice v učebnicích četla, ale nevěnovala jsem jim moc pozornost. Teď to určitě napravím, protože bych se nechtěla s nějakým potkat a nebýt připravená.

Brána se otevřela a limuzína jela městem až ke hradu. Nikdo se na nás nepodíval. Bytosti, které kolem procházeli neměli čas dívat se na nějakou limuzínu a tak jsem je pozorovala já. Domy měli v sobě starší obchody s knihami, oblečením a i se starožitnostmi. Tato část města se zdála velice stará, ale příjemná. Lidé zde byli oblečeni ve starších oblečeních. Krásných šatech, jaké nosili ve středověku. 

„Tohle je část města, pro opravdové milovníky středověku. Lidi jsou tu tak trochu blázni. Nejvíce se tu stěhují vlkodlaci, čarodějové a upíří, kteří se přeměnili v té tobě. Líbí se mi to tu, je tu kus historie." řekl ten muž v masce a řítili jsme se dál.

Pak jsme narazili na část, kde byli vysoké mrakodrapy. Všude byli nápisy různých podniků a kanceláří. Zahlédla jsem i bordel. Pár mužů tam stálo u jedné ženy a osahávali ji. Jeden ji hodil peníze a ona ho zavedla do uličky. A dál už jsem se raději nedívala. Všude chodili bytosti s mobily. Zde byli lidi oblečení tak moderně a stylově, jako z doby kterou znám. Muži měli kravaty a obleky a ženy krátké sukně a saka. Bylo to tu, jak někde v New Yorku.

„Tady je hodně rušno. Jsou tady nejlepší zábavné podniky." ani nechci vědět do kterých chodí, řekla jsem si. „Ale taky je tu hodně pracovních příležitostí. Jestli chcete hodně dobře placenou práci, najdete ji tady. Tady se hodně stěhují víly, taky občas i upíři, ale hlavně ty víly. V některých podnicích pracují i sirény a mořské panny a to vám asi nemusím říkat chlapy, jak jsou tyhle ženský úžasný." a začal se ten muž smát. Cameron se taky pousmál, ale Daniel si mě jen přitáhl blíže k sobě. Tato část byla delší a pak jsme konečně dorazili do části pod hrad. Vypadalo to tu luxusně a čistě. Tady nebyli žádné obchody ani podniky. Moc lidí tady na ulicích nechodilo. Limuzína zastavila u jednoho tří patrového domu. Měl velkou zahradu kolem a vypadal normálně, skoro jako ten náš.