Byl jednou jeden kněz, tak zpupný, že volal už z daleka, kdykoli jel po jeho silnici a uviděl přijíždět proti sobě: ,,Z casty! Z cesty! Jedu tu já, Kněz!"
Jednou, když jel po silnici a opět se tak holedbal, potkal krále. ,,Z cesty! Z cesty!" Volal už z dálky. Ale král jel klidně svou cestou a nic na něho nedbal, takže tentokrát se musel kněz vyhnout. Když ho král míjel, zavolal na něho: ,,Zítra přijdeš do královského dvora! Dám ti tři otázky, a nebudeš-li umět na ne odpovědět, ztratíš za trest pro svou zpupnost sutanu a korálek!"
To byla jiná, než nač byl kněz zvyklý. Hlomozit, rozkřikovat se a zpupností nevědět, co dělá, to dovedl; ale odpovídat pěkně na otázky nebylo právě jeho silnou stránkou. Sebral se tedy a šel ke kostelníkovi, o němž šel jeden hlas, že má pod kloboukem víc než sám farář. A tomu se svěřil, že má nálo chuti k té cestě, ,,protože ani deset mudrců nedokáže odpovědět na to, nač se ptá jen blázen." A přemluvil kostelníka, aby jel ke králi místo něho.
Kostelník se tam tedy vypravil. Přišel do královského dvora ve farářově sutaně a v korálku. Král ho přijal na zápraží, s korunou na hlavě a s železem v ruce; vypadal tak vznešeně, že jen zářil.
,,Tak co, přišel's?" řekl král.
To nebylo možno popřít.
Řekni mi nejdříve, jak daleko je z východu na západ?" zeptal se ho král.
,,Den cesty je to." odpověděl kostelník.
,,Jak pak jsi na tohle přišel?" zeptal se král.
,,Jářku, slunce vychází na východě a zapadá na západě a urazí to pěkně právě za den." odpověděl kostelník.
,,Nu dobrá!" řekl král. ,,Ale teď mi řekni, zač podle tebe stojím, tak jak mě tu vidíš?" zeptal se král.
,,Jářku, Kristus byl odhadnut na třicet stříbrných, a tak si netroufám odhadnout tebe víc než na devětadvacet," řekl kostelník.
,,Tak vida! Tak vida!" podivoval král. ,,Ale když jsi tak moudrý a víš si ve všem rady, nechtěl by jsi mi říct, co si právě myslím?" ,,Jářku, myslíš, že já jsem ten kněz, ale to pěkně myslíš, protože já jsem kostelník!"
,,Tak jeď pěkně zase domů! A odedneška budeš knězem ty, a on ať je tvím kostelníkem!" prohlásil král.
A tak se potom i stalo.
