Prolog

8 2 0
                                    

Sněží. Opravdu sněží. Zdá se to neuvěřitelné, vzhledem k tomu, že je teprve 18. října. V St. Lucas už nesněžilo takhle brzy dobrých 10 let a za poslední 2 roky se sníh skoro ani neukázal. Z šedobílých mraků padá lehce zmrzlá voda v podobě, kterou nazýváme vločky. Je brzo ráno, slunce ještě nevyšlo zpoza obzoru, avšak jeho malé záblesky jsou již zřetelné. Moc občanů si tohoto jevu zatím nevšimlo, jelikož spí, ale zaručeně je to překvapí stejně, jako ty, kteří se už procházejí ulicemi.

Ač se mraky rozpínají přes většinu oblohy, zvládají se skulinkami prodrat první sluneční paprsky, radostně mířící lidem do oken. Postupně se začínají ulice plnit více a to nejen sněhem, ale i lidmi. Většina z nich však radostí nečiší, spíše naopak. Vypadají ještě nevrleji než normálně, což je i celkem pochopitelné, vzhledem k tomu, že hrozí námraza a musí do práce.

Později se ulicemi prohání i chlapci a děvčata, mířící do škol a školek. Ti jsou sněhem naprosto ohromeni a nemajíce rukavice se s kamarády koulují a shazují do malých kopek sněhu, což zatím není moc efektivní, ale to jim nijak nebrání. Jejich rodiče je, zdá se, okřikují, ale oni je zcela ignorují a mokří se dál.

Jednou z osob, která ale stále neopustila ani postel, je Isabel. Malá blondýna se převaluje v peřinách a doufá, že jí do pokoje zase nevběhne její hyperaktivní bratr, což je marné, jelikož se okamžitě objeví a skáče jí po posteli. Erich skáče, k tomu požvykuje kousek rohlíku a drobí Isabel na peřinu. Ačkoli se jí nelíbí, že si posléze bude muset znovu postel vysát, přece jen je za brášku vděčná, protože se nikdy nemusí bát, že by zaspala. Erich je sám o sobě zázrak. Narodil se před 8 lety, nebyl plánovaný a jako miminku mu nedávali šance na přežití, ale přesto je tady. Živý a zdravý.

Vyžene brášku z pokoje a namíří si to ke skříni, ze které si dneska naneštěstí nevytáhne svou novou květinovou sukni, kterou si dnes tak chtěla vzít a namísto toho si oblékne džíny a rolák, aby jí nebyla zima. Po nekalém zjištění, že přípravou na odchod strávila více času než normálně, si z kuchyně vezme svou kávu a toast a upaluje do auta.

Po krkolomné cestě autem zasněženým městem do ní při spěchu ještě narazí další student a ona si kávou polije rolák.

„Pěkně děkuju. Jako kdyby nestačilo, že jdu pozdě," vyhrkne naštvaně Isabel, zamračí se na Camerona a utíká na hodinu.

Cameron, stejně starý mladík studující historii sice srážku způsobil, ale neměl v úmyslu té blondýnce zašpinit triko. Posbíral ze země sešity, které mu spadly, a pádil na hodinu stejně rychle, jako před chvílí ta dívka.

Jen co si sedl, přišla mu zpráva od bratra, ve které mu sděloval, že nestihne jít přes oběd domů, takže nikdo nevyvenčí psa. Chce mu odepsat, aby zapomněl na to, že to udělá on, protože má školu a nemůže propásnout seminář.

„Pane Chasei," promluví na něj učitel, „ já chápu, že vás tato látka nemusí bavit, ale to neznamená, že budete surfovat na telefonu. Nemáte-li ho k zapisování poznámek, což nepředpokládám, odložte jej a přinejmenším předstírejte trochu zájmu."

Cameron skoro nestihl ani nic odpovědět a učitel pokračuje ve výkladu. V tom, že tohoto chlapce látka nebaví, se profesor velice spletl, a proto na zprávu neodepíše, čímž se upsal k venčení.

Bez sebemenšího špitnutí poslouchá výklad. Mnoho studentů kolem něj ani zdaleka nedává pozor. Jeden se dokonce dívá na nejnovější díl Hry o Trůny, dívka sedící na židli vedle si lakuje nehty a ta další píše úkol do jiného předmětu. Cameron by dokonce i víc než jen poslouchal, jenže sešit má celý promočený, jak mu spadl na zem, takže ani nic víc než poslouchat nemůže. Baví ho to, ale stále by se radši povaloval doma v posteli a díval se na Tudorovce nebo třeba na Snídani u Tiffanyho. Když hodina konečně skončí, sebere si své věci a jde do další učebny na hodinu. Na chodbě nemůže přeslechnout hovor jedné dívky.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Nov 13, 2020 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

We are proud of who we areKde žijí příběhy. Začni objevovat