Crook

1*

Jmenují se Mei.Kibayashi Mei a je mi 16.Žiju v malinkem městě blízko Tokia.Moc lidí tady nežije,tedy žádné děti mého věku.Můžu se vůbec oslovovat jako dítě...?No zkrátka,krom mě a mé sestry tu nikdo není.Moje sestra se jmenuje Kibayashi Keiko,je jí 23 a je to moje poručnice.Rodiče nám umřeli když mi bylo 11.Moje sestra...no jak to říct slušně.Do péče si mě vzala jen kvůli penězům a levné pracovní síly.

Jsem drsňačka,tedy...nekouřím,nepiju,nefetuju,nekradu a sprostě mluvím jen zřídka ale jsem drsňačka.Patřím do této skupiny.Kastovní systém je vážně na nic...

Právě teď sedím u stolu v jídelně a poklepávám nohou do rytmu písničky Justina Bubera.Včera přijela Keiko úplně na mol,takže jsem v stala dřív abych ji připravila jídlo a vyprošťovák.

,,Doprdele vypni ten krám!"

Naráží na radio stojící na kuchyňské lince.

,,Promiň."

Šeptnu,vypnu radio a na stůl ji položím snídani.

,,Musím jít.Autobus mi jede zachvíli a předpokládám že ty mě do školy nevemeš."

,,Předpokládáš správně.A už padej!...Jo a Mei ,nezapomeň co si mi slíbila."

Kývnu.To co jsem slíbila je-že vyvenčím našeho labradora Bi a postarám se o naši zahradu,což nejmíň 3 hodinová práce.

Seberu svůj bílý batoh a vydán se na zastávku,která-když běžíte-je 7 min. od tuď.Já však běžet nechci proto jdu svižným krokem.Do uší si vrazím pecky.

Náš lídr je 4-ťák Daichi.A já jsem nejlepší kamarádka jeho mladšího bráchy Ryuua.Tudiž nejsem ta typická mafianská holka,kterou při nejhorším vyměníte.Momentálně jsem taky jediná holka.I přes sluchátka,zaslechnou prudký smyk a kousek ode mě se zastaví luxusní auto.

,,Ahoj Mei nechces svést?"

Z okýnká vykoukne Hiro.Lídr sportovců,v posteli měl snad celou školu.Krom mě.Jednou se pokoušel i o Daichiho,takže ho od tebe doby podezírám že je bi.

,,Ne v pohodě."

Pokusím se o úsměv.

,,Ale no táááák Mei,cesta na zastávku je ještě dlouhá."

,,Ne vážně v-"

Za jeho zády se objeví kluk na motorce.Přesně vím kdo to je.

,,Mei,tady!"

Hodí po mě přilbu.

,,Promiň Hiro moc ráda bych s tebou jela ale víš jak.."

Pokynu k Daichimu a usměju se.

,,Třeba příště..."

Obejdu auto a usadím se za Daichiho.

,,Drž se pevně."

Zavrčí a prudce se rozjede,tak že malém spadnu a tím mě donutí obepnout své ruce kolem jeho břicha a ze zadu se na něj přitisknout.

Ze začátku jsem měla z motorek strach.Ja skoro 59%možnost smrtelného úrazu ale Daichi mi vysvětlil že se nemám čeho bát.Ani nevím proč jsem mu to věřila.Ale s ním se na motorce nebála.

Ahojky!První kapitolka trošku o ničem,hlavní bylo přectavit některé postavy.V příštím díle se to rozjede.Určitě doporučují si pustit video....

Moc děkuju za vaši podporu.

Mám vás ráda.