Harry Potter aneb bylo nebylo...

Určitě se něco děje

Bylo krásné slunečné ráno takové jako už dlouho nikdo ani nepamatoval v posledních třech letech si totiž počasí usmyslelo že si bude dělat z lidí blázny místo toho aby se děti těšili na prázdniny u vody mačkali se rodičům pod deštníky a přebíhali více v pláštěnkách a gumovkách nežli v sandálech pár lidem toto počasí přišlo podivné až až ale jak samozdřejmně víme to mu jaké má být počasí neporučíme ale dnešek se opravdu vyvedl aspoň pro zatím už byly opravdu nepříjemné neustále mlhy a přítmí jako v zimních měsícich když kalendář ukazoval červen

,,odkud se ty mlhy pořád berou a proč celé to depresivní počasí neustává"

to byla každodenní otázka všech lidí kteří se potkávali ať už v práci nebo doma nikdo jim ale nikdy neodpověděl plnohodnotně ve zprávách o počasí jim vždy opakovali že bude stále stějně a že neví čím je to způsobeno a proto lidé nad zprávami o počasí zanevřeli a nečekali na ně tak jako ze začátku celý dychtiví že se něco změní a bude konečně svítit sluníčko které nám prozradí že už je tu léto.

,,To je dneska ale krásně Petunie co říkáš" oslovil manželku pan Dursley

,,doufám že tohle počasí nám vydrží" dodal ještě.

Petunie stála v nové kuchyni plné nových nablýskaných spotřebičů ve kterých se slunce odráželo až vám začali slzet oči právě připravovala pro manžela snídani ohlédla se z okna ven

,,ano máš pravdu Vernone dnes se vrací ze školy náš Dudlánek i to počasí to ví" odpověděla manželovi.Vernon se na ní podíval zamžikal očima

,,dnes se vrací Dudley?? toto uteklo tenhle školní rok mám ho někde vyzvednout nebo pojede s kamarády domu sám?? ani mi to nepřišlo že začnou prázdiny když bylo pořád co dělat v tomhle novém domě kam jsme byli nuceni se odstěhovat..". ,,Ne není třeba prý pojede s nějakým novým kamarádem myslím že se jmenuje Elliot bydlí na konci téhle ulice potkali se ve škole a když zjistil náš Dudlíček že bydlí ve stejným městě a ulici co teď mi začali se spolu kamarádit přivezou ho Elliotovi rodiče kteří je vyzvednou na nádraží tak si stím nedělej starosti jen buď kolem čtvrté hodiny doma Dudlánek by tu měl být kolem páté tak ať ho můžeme přivítat naposledy jsme ho viděli o Vánočních prázdninách nechápu proč se rozhodl zůstávat ve školním internátu tady mu nic nechybělo celý se změnil když jsme se museli odstěhovat sem"

a blýskali se jí slzy v očích Vernon věděl jak se cítí jeho žena i jemu to nebylo po chuti že jeho jediný milovaný syn zůstával ve škole a domu jezdil zřídka kdy ale řekl si že už dospívá potřebuje se otrkat nabrat zkušenosti a taky možná v tom byla i nějaká dívka a když si na to vzpomněl někde v břiše mu zašimralo v doufání že bude normální a ne úchylná jako jejich synovec o kterém se nezmínili doma ani jedním slovem od té doby co museli opustit Zobí ulici jen jendou se Dudley snažil něco naznačit ale než něco řekl oznámil rodičům že chce zůstávat ve školním internátu prý kvůli tréninku možná tam se seznámil i stím Elliotem přemýšlel Vernon.Seděl u stolu v kuchyni a čekal co mu jeho žena připravila k snídani podíval se na stůl kde čekal ranní noviny a nebyli tam zeptal se tedy

,,Petunie nevíš kde mám noviny?"

Petunie se otočila a hned odešla do obýváku odkud se vrátila s novinami v ruce podala je Vernonovi

,,omlouvám se drahý zapomněla jsem je donést do kuchyně".

Vernon si noviny vzal rychle přelétl hlavní zprávy kde se dočetl o nevysvětlitelném úkazu který se stal někde na severu země kde někteří lidé z velké dálky spatřili a slyšeli velký počet výbuchů a světelných explozí někteří tvrdí že to bylo pouze vojenské cvičení které se vymklo kontrole a jedna ze zkušebních střel dopadla na místo kde se nacházel sklad plynových lahví a noviny odložil, mezitím mu na stole přistála snídaně míchané vejce opečená slanina a toast kterou mu připravila jeho žena a posadila se naproti němu a něco si zapisovala do diáře Vernon si říkal že to budou nejspíš potraviny a suroviny na Dudleyho přivítání tak se manželky zeptal ,,drahá budeš dnes dělat ten výborný drobenkový koláč pro Dudleyho"