Miraculous Kwami

°1°- Tikki, trhej!

Mladá dívka si proráží cestu mezi jejími jak jinak než vysokými spolužáky. Za sebou táhla červený kufr na kterém byly výrazné černé tečky. Dovezla kufr ke skladovému prostoru a odložila si ho tam. Potom se vydala ke dveřím od autobusu. Vystoupala po schůdcích. Vlezla do chodbičky a už od řidiče viděla svou nejlepší kamarádku Alyu. Šla k ní, ale kousek od jejích sedaček zakopla. Jako obvykle. A padala. Zavřela oči a čekala na tvrdý dopad, který se nedostavil. Cítila jak rudne.

Z pohledu Marinette Depain-Cheng

"Jsi v pořádku Marinette?" Zeptal se mě kluk kterého miluju od té doby co k nám přišel na školu.Adrien Agreste, přátelé.

"J-jasně, Adri-ene. V poho." Vykoktala jsem a zůstala nehybně stát. Na moje místo vedle Alyi si sedla nějaká nová holka. Podívala jsem se na Alyu a potom se rozhlédla po autobusu. Do oka mi padla 1 sedačka, hezky schovaná za schody, které vedly do patra autobusu. Ano jeli jsme patrovým autobusem, ale nahoře byla ještě jedna třída. Zasedla jsem a rozhlédla se. Okolo bylo šero, a nikdo na mě neviděl. Doufám. Otevřela jsem kabelku, ze které mi vyletěla moje kwami Tikki a začali jsme probírat vážné téma: Proč se tábor jmenuje jako Tikkiin "druh"?

Po prokecané hodině, která byla doplňovaná nadávkami na tvrdé sedačky v autobusu, nám učitelka oznámila že jsme 1 km od tábora a že nás rozdělí do dvojic ve kterých půjdeme cestou. Tikki se schovala a já vystrčila hlavu do chodbičky, abych alespoň něco viděla. Učitelka odněkud vytáhla kšiltovku, ve které byla napsána jména všech lidí od nás ze třídy. 
Poznámka: Pokud to někoho zajímá tak ta druhá třída už vystoupila v půli cesty, šli totiž na jiný tábor.
Začala vytahovat jména a ta potom nahlas říkala, ale já to neposlouchala, teda do té doby, než jsem uslyšela svoje jméno:

"A Marinette půjde s Nathanielem." Zamračila jsem se. Vím že po mě jede a v poslední době se na něm začala projevovat ta jeho rádoby "úchylná" část. Na sucho jsem polkla a zajela zpátky na sedačku, jelikož se všichni začali tlačit ven a já nechtěla být vydána na pospas drtičce lidí, neboli mým spolužákům. Když se autobus vyprázdnil, vylezla jsem já. Procházela jsem chodbičkou a nevím proč se zastavila u Alyina sedadla. Ležel tam její mobil. Vzala jsem ho a pokračovala v cestě s úmyslem že jí ho dám. Bývaly jsme a snad ještě jsme kamarádky a proto jí ten mobil vrátím. Ale až v táboře, protože Alya a Kim už vyrazili. S Nathem jsme měli jít poslední, proto jsem si sedla na kámen opodál a čekala jsem na to až všichno vyrazí a já budu moct jít.

Vyrazili jsme. No vyrazili, už jdeme tak 10 minut a Nathaniel na mě tak divně čumí. Najednou mě přirazí ke stromu. Kabelka s Tikki mi spadne na zem.

"Co to děláš? Co chceš?" Ptám se vyděšeně.

"Tebe." Odpoví až perverzně. Já se vyděšeně rozhlédnu. Podívám se na mou kabelku, zamysím se a řeknu pravdu, kterou jsme s Tikki zjistily teprve nedávno.

"Tikki změn mu paměť."

Nemyslíš si že to je dobrej nápad?" Ozve se moje malá kwami z kabelky a Nathaniel se tam rychle podívá.

"Tak plán B. Tikki trhej!" Tikki se začne smát.

"Tak ještě jinak. Nathanieli?" Podívám se na Natha, který se tvářil všelijak jen ne spokojeně. Červenovlásek na mě kouknul a já ho kopla do břicha. Ani to s ním nehlo, spíš jen přitrvdil.

"Naposledy. Tikki, TEČKY!" Křikla jsem a vlna magie odhodila Nathaniela pryč ode mě. Tikki byla pohlcena do náušnic a já se začala tranformovat. Maska, oblek, yoyo. Místo nešikovné Marinette tady stála hrdinská Beruška. Vyšla jsem k Nathanielovi a vymazala jsem mu vzpomínky na Tikki, tranformaci a taky teď bude 15 sekund mimo. Toho jsem využila a slovy "Teček dost!" jsem nechala zmizet moji kouzelnou podobu. Vzala jsem si batoh a nenuceně jsem pokračovala v cestě.

Ahoj!
Neumřela jsem! Vím že tohle je 1. kapitola, ale lidi co mě sledujou ví, že jsem teď byla strašně dlouho neaktivní. Chci to napravit, proto přicházím s novou knihou. Nechci Vás nutit, ale pokud moji tvorbu nezahodíte a podpoříte mě nějakou tou hvězdičkou, nebylo by to špatně! Do komentů mi pište Vaše první názory. Taky, tady a teď Vám slibuju, že další kapitola bude mít 900+ slov. 

                                                                                                                                   Jo a tady na Wattu                                                                                                                           jsou ty přeskakový                                                                                                                               Entery. Když dáte Shift +                                                                                                                                                                        Enter                                                                                                           budete mít normální odstavec.

Mějte se suprově!
Letím!