Usměvavá... (ff na ML)

Co se vlastně stalo

 **Marinette**

Ahoj, ano, jsem zpět.

Teď ti dopovím, co se mi vlastně stalo...

*flashback* (Mari je 9 let)

"Mamí? Mamííí?!"

"..."

"Kdepak jsi? Mamíí!"

"..."

"Já tě najdu :33!"

Marinette ale něco překvapilo... Nikdo se na žádnou otázku neozýval. Byl slyšet jen pláč. Pláč z kdoví jaké místnosti.

Marinette chodila po všech místnostech, ale maminka nikde. Všude jen takový podivný smutek, a ticho... Ten den se jí vyryl do paměti:

Od té doby je její matka pohřešovaná.

Ona celý den jen plakala a plakala.. k matce měla velmi silné pouto... A teď je kdoví kde. Ty dny, kdy jí máma utěšovala, říkala jí do ouška, že se strašidel nemusí bát, mohli být v tento moment pryč. Vše bylo pryč. Ten strašný strach, by se dal řezat..

Je příšerný pocit, byť jen na chvíli, ztratit nejbližší osobu a to i třeba jen na vteřinu.. Nevíte co s ní je, nevíte jestli je vůbec mezi námi a NEVÍTE jestli ji ještě někdy uvidíte.. Nebo uslyšíte ten hlas, který až do smrti nosíte v srdci: Miluji tě, moje dcerko a nikdy tě milovat nepřestanu. Jsem tu teď jen s tebou, tak už se neboj..

Nikdo ani policie nevěděla, kde je Sabrina, milovaná matka a manželka. Nikdo.

 Ten pláč.. ten smutek... tohle bylo v tento den nejvýstižnější slovo pro Mari a jejího otce:

Deprese.

Týdny běželi, a Marinette si něco musela slíbit:

"Už se budu jen smát, a nikdy na matku nezapomenu, i když se třeba nevrátí.. Milovala jsem jí, milovat budu a nikdy nepřestanu. Nikdo mi to už nerozmluví. Nikdy nedovolím, aby bylo smutno jako v ten den.. Navždy se budu usmívat. I v rakvi. I na smrtelné posteli. Vždy si budu zpívat píseň, kterou má matka složila..

Neboj se dcerko má,

navždy jsem s Tebou.

Má věrnost je teď tvá,

jsi ochraňována mnou.

Vždy v Tvém srdci budu,

vždy se tam navrátím.

Nezažiješ nudu,

já se ti vždy vrátím.

Miluji tě navždy,

neopustím tě.

Nikdy tě nedám do nepřátelské gardy,

naše láska bude trvat věčně.

Ach kdyby jsi maminko věděla, jak mi chybíš..