BFF (Tábor) (POZASTAVENO)

Nebezpečná hra

Především bych se vám všem chtěla omluvit za to, že sem tak strašně dlouho nepřibyla kapitola. Jak to jistě znáte ze svého vlastního školního života, začaly se zase psát ty otravné testy což samo o sobě sežere dost času se na to učit. Do toho jsem ještě měla několik tanečních vystoupení a v týdnu kroužky. Ještě k tomu jsem odtrajdala na školu v přírodě, kde jsem jaksi sotva přežívala na datech, takže můj čas na napsání kapitol byl tatam. Teď jsem ale zpět no ne? Už vás nebudu otravovat a nechám vás číst!
P.S teď se ze mě stane pištící puberťačka! Celý tábor má přes 20 000 přečtení!! A těch hvězd?! Mohla  bych se v nich koupat! Za to jsem vám  nesmírně vděčná! Jsem ráda, že se mnou v táboru stále pokračujete!! A teď už k samotné kapitole. 
Pohled Chloe
Zase jsem se zamyslela. To se mi poslední dobou stává strašně často. Nástupem  jsem zůstala zcela nepolíbená a místo toho jsem si představila Damona, jak jde se mnou do kina nebo jak jsme spolu na koupališti. Jediný na co se dokážu pořádně soustředit je Damon. Je to takovej blb a přitom se mi zdá i fajn...je to divný.
,,Země volá Chloe! Je tu nějaký příjem?" Volala na mě Lily a máchala mi svou dlaní před obličejem. Tím mě vytrhla z mých myšlenek. ,,Jo jasně, přiletěla jsem z Marsu." Zašklebila jsem se na ni. Amy se uchechtla a Lily nade mnou zakroutila hlavou. ,,Přišla jsem snad o něco?'' Ujišťovala jsem se. ,,Ani ne. Simon se neopovážil náš malý útěk ani zmínit a raději vůbec nepromluvil. A mimochodem, náš tým je druhý. Máme druhé místo za to, že jsme si pamatovali hodně těch obrázků.'' Oznámila mi Amy a pohledem se těkavě otočila někam za sebe a pak zase zpátky ke mě.  ,,A kdo má to první?''  ,, No hádej kdo. Tým té pindy. Caissy si pak se svým týmem má přijít ke svému vedoucímu pro nějaký čokoládový medaile.'' ,,Ta by měla být spíš diskvalifikovaná , když se to ho ani nezúčastnila ne? To přece není fér sakra!!! A co dostanem my? To jako utřem nos?!'' Naštvala jsem se a zvýšila svůj hlas. To je má špatná vlastnost. Strašně rychle se naštvu. Většinou to ale taky rychle vyprchá. Záleží na tom, kvůli jakému důvodu jsem v ráži. ,, Prej dostaneme lentilky.'' Zasmála se Amy. ,, Aspoň něco.'' Dodala Lily. ,,Hmm...'' Zafuněla jsem nespokojeně a vydala se před schody, které byly před hlavní budovou. Byl totiž čas večeře. Všichni jsme se seřadili do řad. Vedle nás se řadily další týmy a zrovna vedle nás se musel postavit ten Caissyn. Sice proti ní nejsem vysazená tak jako Amy ,ale už jen její přítomnost mě rozčiluje. Nejraději bych jí tu její palici vykoupala v kaluži plné bláta a pak přihodila k prasatům do chlívka. No co, svině je samice od prasete ne? ,,Ani se nesnažte, stejně půjdeme do jídelny první. A taky jako první odejdeme.'' Zaslechla jsem ten pisklák. ,,To jako mluvíš na nás?'' Zadívala jsem se na ni výhružně. Raději mě ignorovala a natočila svůj pohled k Nicovi. ,,Nico kdybys chtěl, dokázala bych zařídit abys šel na večeři první s námi. Nechceš?'' Zacukrovala a našpulila tu její hubu. Začala jsem přemýšlet nad tím, kolik na ní má té rtěnky. To musí být až nechutný, mít takovou vrstvu na rtech. Hnusná umělina. Humus. ,,Já půjdu se svým týmem ale dík.'' Odpověděl Nico pohodově a vděčně se usmál. On se usmál na Caissy?! To je zrada Amy!  ,,Amy, on se usmál na Caissy!'' ,,Kdo?'' ,,No, Nico přece!'' ,,No a co s tím?'' ,,To je zrada! Na Caissy se nejde usmívat.... To bych si musela rozřezat celou pusu jako Joker, abych měla na rtech úsměv když je poblíž  Caissy!'' ,,On se usmívá skoro na všechny. Někdy mi přijde, že je ten úsměv dokonce i falešný. Ale pro ty holky je i přesto oslnivý.'' ,,Ty jsi smutná?'' Amy si povzdechla a podívala se mi do očí. ,,Má na lepší než jsem já. Myslím si, že mě vždycky bude brát jako kamarádku než něco víc.'' ,,Co to blábolíš?'' Zarazila jsem se. To jí někdo hodil něco do pití že tak mluví. Ještě než mi Amy stihla odpovědět, na nás Baz zvolal že můžeme jít na večeři. Šli jsme jako druzí ale Caissyn tým nebyl tím prvním. Což je dobře.

****************************************************************

K večeři bylo jakési nejedlé rizoto. Jen jsem ochutnala kousek rýže a můj žaludek ihned zaprotestoval. ,,Tuhle umělou slátaninu jíst nebudu. Jdu si pro čaj a na pokoji si radši dám něco z našich zásob.'' ,,Souhlas!'' Zvolaly Amy s Lil a odnesly to taky. ,,To by mě zajímalo, kdo je učil vařit.'' Zamyslela jsem se. ,,Polreich to určitě nebyl.'' Zašklebila se Amy a já vyprskla smíchy. Když jsem odevzdala své jídlo, kuchařka se na mě nevlídně podívala, čapla talíř, a škrabkou to celý vykydala do jednoho velkýho kýblu. Očividně to nechtělo jíst víc lidí, než jen my tři. ,,Tak jdem?'' Otočila jsem se na holky a ty za mnou rychle docupitaly. ,,Myslíte, že tu někdy bude něco, co se dá jíst?'' Zeptala se Amy a Lily jí automaticky odpověděla. ,,To silně pochybuji.'' Jen jsem se zasmála a všímala si okolí. Slunce už zapadlo za naše obzory a tak už nemohlo hřát. ,,Zdá se to jenom mě, nebo je vážně najednou taková strašná zima?'' Podivila se Lily. ,,Nejsi sama. Koukej jak mi naskočila husina!'' Hlásila se o slovo Amy. Prohlídla jsem si své paže. V ten moment, mě ovanul studený chlad a husí kůže se začala drát na povrch. ,,Nemluvte mi o tom! Rychle na chatku! Kdo bude poslední, tomu sním sladkosti!!'' Zvolala jsem a sprintem se vydala k naší chatce. ,,Hej, to není fér, ty znáš můj kód od kufru!!!'' Zavískla Amy a už letěla za mnou. Lily se jen potrhle smála. Když jsem doběhla do chatky, zastavila jsem se mezi našemi postelemi. ,,My jsme nechaly rozsvíceno?'' Podivila jsem se. ,,Ne. Jsem si storpocentně jistá, že jsem všechna světla zhasínala!'' Zamumlala Amy. Jen jsem pokrčila rameny. Kdo by chodil k nám na chatku, aby nám jen tak rozsvěcel světla? To je přece nelogické! Taková blbost! Zakroutila jsem nad tím hlavou a vytáhla si svůj milovaný kufřík. ,,Tak dobrůtky pojďte ke mně!!'' Radovala jsem se. Když se kufr otevřel, nemohla jsem uvěřit svým očím. ,,Co to do.....'' Rukama jsem prohrabala celý kufr jako bych doufala, že se mi to jenom zdá. ,,Moje jídlo je pryč! Pití a jídlo, to  všechno je pryč! Někdo vykradl můj kufr!!!'' Začala jsem křičet. Vztekem jsem nakopla svůj nebohý kufřík a potom se posadila na postel, abych začala uvažovat. Kdo se mohl vkrást k nám do chatky, otevřít můj zamčený kufr a ukrást mi moje jídlo. ,,Kdo to mohl být? Vždyť nikdo nezná tvoje heslo od kufru.'' ,,To jsem si myslela taky. Očividně ho někdo zná.'' ,,A nebo někdo koukal na youtube a použil nějaký trik, díky kterému kufr otevřel aniž by znal kód.'' Zauvažovala Lily nahlas. Celá rudá vzteky jsem funěla jako parní lokomotiva. ,,Až se mi ten zmrd dostane pod ruce přísahám, že ho vlastnoručně roztrhnu!'',,Klid Chloe, vezmi si něco ode mě. Přijdeme na to, kdo to byl ale hlavně všechno v klidu, dobře?" Ujišťovala se Amy a ze svého kufru, vytáhla JoJo arašídy. ,,Nějak mě přešla chuť. Jediné, na co momentálně myslím je, že chci najít toho hada a dát mu to pořádně sežrat." Zamručela jsem a vstala ze své postele. Potom jsem otevřela dveře naší chatky dokořán a rozhlížela se po celém táboře. Můj pohled sklouzl k chatce těch blbců. ,,Co když v tom mají prsty zase oni?" Zauvažovala jsem nahlas. ,,A proč myslíš?" Optala se Amy. ,,To jen oni, mají takovou odvahu nám překřížit cestu ne?" ,,To možná jo, ale co bys jim chtěla udělat?" ,,Slyšela jsem dnes mluvit vedoucí, o noční hře. Trochu si tu hru upravím k obrazu svému a udělám ji pro ně mnohem speciálnější, aby na ni jen tak nezapomněli...." Odpověděla jsem Amy tajemně. Při prvních nápadech na pomstu, jsem se spokojeně ušklíbla. Se mnou, si nikdo zahrávat nebude. Ani dnes ani zítra. A doufám, že dostanou lekci, o kterou si sami řekli. Už se těším..........   
Líbila se vám kapitola? Doufám, že jsem nezklamala vaše očekávání!
Co myslíte, co asi Chloe vymyslí? A byli to určitě kluci z chatky od naproti? Co by jste dělali vy, kdyby vám někdo vykradl kufr? Vaše reakce a odpovědi mi pište do komentářů, neboť si je všechny čtu jako pohádku před spaním! xD Budu vám moc vděčná za každé vote, sledování i za každý komentář a

u další kapitoly, se na vás budu zase těšit!
Už teď jsem jako na trní!
Vaše Amy 💙