Povídali jsme si ještě asi dvě hodiny a já toho o tobě zjistil tak moc, ale zároveň málo.
,,Bylo to super, ale už musím jít."
Usmál jsi se a začal vytahovat peněženku, avšak já ti zabránil.
,,To je v pohodě, zaplatím to."
Vděčně jsi se na mě usmál a peněženku zase do kapsy schoval.
,,Tak příště tě zvu já."
Chvíli jsi na mě koukal, pak jsi se otočil a odešel z kavárny.
Po příchodu domů jsem myslel že puknu štěstím.
