Prší. Ležím na posteli, koukám z okna a ze sluchátek mi hraje hudba. Takové dny mám ráda. Dny, kdy se můžu zavřít do pokoje jen se svými myšlenkami. Baví mě snažit se přijít na to, jak jsem začala myslet na nějakou věc. Tak třeba: nejdřív myslím na to že prší, a za pár vteřin, mě moje myšlenkové pochody dovedou k otázce, jestli mi rodiče ten mobil k narozeninám koupí nebo ne. Je to zajímavý.
"Sydney! Máš už nachystaný věco do školy?!"
No, moje chvilka klidu netrvala tak dlouho jak bych si přála.
"Skoro jo, mami!" odpovím a zavřu oči. Poslední, co se mi teď chce dělat, je chystat si věci na zítra do školy.
"Jak to myslíš 'skoro'?!" ozve se máma naštvaně.
"Tak jak to říkám..." zamumlám si pod vousy a vstanu z postele. Protáhnu se, rozhlédnu se kolem svého malého pokojíku, povzdechnu si a přejdu těch pár kroků ke školní tašce. Teda, nazývat tu věc taškou, je asi trošku (nebo možná spíš hodně) přehnaný. Je div, že mi z ní všechno to učení nevypadává, i když se nedá říct, že kdyby jo, tak by mi to vadilo.
Nějak dovnitř nastrkám všechno co budu druhý den potřebovat a znovu se svalim na postel se sluchátkama v uších. Dlouze vydechnu a zavřu oči. Měla bych si udělat nějakou tabulku kam bych ostatním psala, kdy mě můžou rušit a kdy ne. Ne že by to k něčemu bylo. Stejně by to ignorovali. Ale bylo by krásný, mít určitej čas vyhraněnej jen pro sebe. Moje myšlenky mě opět odnesou neznámo kam a já za chvíli usnu.
Když se probudím a otevřu oči, první čeho si všimnu je, že venku už se stmívá. Druhá věc které si všimnu, je vůně večeře. To znamená, že je kolem půl sedmí. To by šlo. Kdyby to tak bylo, tak to znamená, že jsem spala asi tak hodinu. Sladkou hodinu, kdy mě nikdo nerušil. Nádhera. Vytáhnu sluchátka z uší a sednu si. Trochu se mi zatočí hlava a zívnu na celé kolo. Zvednu se z postele a zamířím k počítači. Najedu na facebook a asi jen pět vteřin po tom co se přihlsím mi dojde zpráva.
"Hééééj!!!"
"Co se děje?" odepíšu.
"Nic se neděje o.O mělo by??" Zvednu obočí a usměju se.
"No to mi řekni ty :P ty tady řveš :P"
"Nic se neděje :P já na tebe řvu jen tak :P :D" No jasně. To je celá Claire.
"Tak to dík no :P" odepíšu na oko uraženě.
"Ale prosim těěěě :P :DD neber to tak vážně nééé?? :P"
"No jo no :P :DD ...... Hele musim jít. Zítra Claire :)"
"No to sme si teda pokecali -_-"
":DDD promiň..... Čááu :)"
"Ááááhoj puso xD :-*"
Usměju se na počítač. Je fajn mít někoho, s kým si můžete povídat o všem možným. O vážných věcech, i o naprostých blbostech.
Sejdu po schodech do přízemí a chodbou dojdu do kchyně, kde máma právě prostírá k večeři.
