Země temnoty

1. část

Mám strach. Bojím se. Nevím co dělat. Mám to někomu říct? Nene. To by si o mě mysleli že jsem blázen. To nemůžu! Volání je stále silnější ...snažím se usnout, ale nejde to. Pořád jen a jen dokola slyším: ,, Pojď za mnou Sofí, pojď neboj se!” Mám strach. Nevím odkud ty hlasy přichází...

Konečně už usínám, ale co to? Něco se děje s ním tělem. Nadnáší se. Nemůžu křičet ani hýbat se. Mám pocit prázdnoty.

V tom se náhle probudím. Vedle mě není můj psací stůl, ale stromy, tma a mlha.

Cítím chladný vítr a třesu se zimou. Říkám si: ,, Sofie je to jen sen, neboj se.” ale po chvíli zjistím že to sen není!    Zase slyším hlasy. Ale teď říkají něco jineho. Něco jako: ,,Odtud není cesty zpět, hahaha.” je mi do pláče. Chci přič, mám strach a je mi strašná zima. Nevím vůbec co se děje, ale má jediná naděje je znovu usnout a vrátit se zpět. Tak se tedy posadim ke stromu a snažím se usnout....

Když se probouzím, cítím naději. Ale zklamu se. Pořád jsem na stejném místě, jen mlha a tma opadla. Okolo mě je vše krásně modré, ale chybí tu něco ...

Chci zpět a tak se jdu podívat kudy bych se mohla dostat domů. Ale marně. Všude jen stromy, stromy a stromy. Začnu křičet: ,, Pomooooooc, je tu někdo?! Halooooo!”. Když vtom mě někdo ze zadu chytí a dá mi ruce na ústa. Otočí, pustí mě a dá si prst na svá ústa čím naznačuje pssst buď sticha. Netuším kdo to je, ale vypadá celkem mile. Je to kluk, středně vysoký a vypadá tak na 17 let. Tiše řekne: ,, teď buď sticha, na nic se neptej a popovídáme si až nás nikdo neuslyší. Vím že máš asi hodně otázek ,ale teď prostě buď sticha. Tady tě uslyší!” ,,Co, kdo mě uslyší?!“ ptám se. On jen znovu naznačí pssst a řekne: ,,pojď za mnou.”

Tak tedy jdu. Jdeme lesem, houštím,  občas i mlhou, ale strašně rychle. Už nestačím ani popadat dech. Náhle se svalim na zem. Jediné co slyším je jeho hlas který říká: ,,Sofie!” pak už nemám vůbec tušení co se děje.

Cítím teplo. Pomalu se probouzím. Jsem v malé místnosti s krbem. Ležím na měkké posteli a vedle je maličký stolíček na kterém je čaj. Přes zavřené dveře se line krásná vůně, mě doposud neznámá.

Vidím jak se pomalu klika na dveřích posunuje dolů a dveře se otevírají.

Pokračování příště 😉