Daddy....?

-1 kapitola-

"Ten šprt zase čumí do učebnice"
Ozvalo se ze zadní lavice.
Byla přestávka takže tam nebyla učitelka která by se mě zastala.
Nechala jsem si nadávat a stále mířila svůj pohled jen do učebnice matematiky.
V duchu jsem si říkala:
"Kdyby tak věděli o mém druhém životu nechali by me napokoji, ale nemůžu si dovolit aby o mě věděli.. no o mě spíše o mém životě"
Možná bych si neměla mluvit pořád jen pro sebe.
Uběhlo ještě několik dalších hodin.
Domů jsem skoro běžela.
Ty narážky na mě doléhali i doma.
Máme počítač...celkem starý ale funguje, nedá se prodat takže je nám k ničemu...alespoň mamce.
Když ho mamka vyhodila ,,přikradla" jsem se k popelnici a vytahla ho..doted ho používám a ,,volám" si přes něj s moji nejlepší kámoškou Miou.
Dnes sem byla na dně jako nikdy předtím.
Na Skypu jsem zavolala právě Mie, která mi to během pár vteřin zvedla.
Začala jsem brečet ,,přímo do kamery" Mia se zvedla a protáhla se přes obrazovku, objala mě a zase zalezla zpět.

***

[Nikdy mě nenapadlo že by tohle počítače neměli dělat, protože s tím vyrůstám už od malička. Ano chápu vám to teď příjde celkem divné ale radši se posuneme dál.]

***

"Copak se děje" ozvala se Mia.

"Jako vždy" odfrkla jsem.

"A mě to jako vždy mrzí" snažila se mě povzbudit.

"Jo mimochodem všechno NEJ k narozkám, konečně ti je 18 co?!" Dodala Mia která očekávala že se okamžitě rozzářím.

Usměv na mé tváři spozorovala až po té co mi přes počítač protáhla a podala stěnátko s velkou mašlí na krku a nápisem: ,,Vše NEJ!!"

Usměv sem měla od ucha k uchu, nic lepšího jsem si přat nemohla!!

"Děkuju!!!" zaradovala jsem se.

Při jejím pohledu bylo vidět že je snad nadšenější než já.

Najednou zaskřípali dveře a já sem se rychle ozloučila s Miou se slovy s významem něco jako mama je doma!.

"Ahoj Mamí " přivítala jsem mamku se stěnátkem v náručí.

"Ahoj zlato" odpověděla s nadšeným hlasem a úsměvem na tváři. Ten však zmizel hned jak se otočila a spatřila štěně.

"Co to je, a kdes k tomu přišla??" řekla už s výhružným pohledem i hlasem co by dokázal zabíjet.

"Dala mi ho Mia, k narozeninám víš? To je oslava dne kdy jsi se narodila a většina rodičů jsi to pamatuje, ale nevím jestli jsi mezi nimi."

"Jasně že vím že máš narozeniny, zlato.." Na jejím hlase bylo poznat že o tom nemá ani páru.

"Vše nej k 14, 15.....narozeninám" Tápala kolik mi vlastně je.

"18 mami 18!! ty o mě nevíš vůbec nic" zakřičela jsem a s pláčem jsem odběhla zpět do pokoje.

Ahoj lidi takže myslím že pro tuhle "epizodu" by to mohlo stačit. Předem se omlouvám za pravopisné chybičky :)

Doufám že se bude líbit!