Víte že každá dívka je skoro úplně stejná ale přece jen tak odlišná? Dívka která se vždy oblékala trendy, vždy měla pečlivě načesané vlasy a perfektní make-up, že to vypadá jako kdyby právě vystoupily z mola v Paříži a Miláně. Dívka která si vždy může vybrat jakého partnera by chtěla protože o ní je velký zájem, vždy zvažuje zda k jí k dnešnímu dni ladí model se spodním prádlem. Co když taková dívka potká nafoukaného mladého ctižádostivého chlapce na kole, který se před ní bude jen vytahovat? A nebo nepotká?
Dívka která je určena k tomu aby se cítila jako hovno na botě by měla začít běžet, najít nejbližší útes a skočit v naději že se dostane někam kde jí budou mít lidé rádi a nebo zpět do svého starého já. Aby udělala změnu ve svém životě, a začala se chovat tak jak je zvykem u 18 leté mladé dívky.
Ale nebojte se, já nejsem ta dívka.
Nejsem ani vzdáleně podobná na tu holku. Nikdy jsem s ní a s její partou nechodila sedat na lavečky a povídat si o tom jakým způsobem jsem přišla o panenství, ani bych se o tom bavit nemohla protože jako jediná holka na střední jsem ještě stále panna. Nikdy jsem se nemohla vejít do oblečení těhle namyšlených a bohatých holčiček.
Jediné co si myslím je že jejich oblečení by se mi vlezlo jedině na mé zápěstí, dál by se už se vší pravděpodobností nedostalo. Řekněme, že nemám zrovna nejlepší tělo. Mám křivky, mnoho žen či holek by za ně bylo rádo, ale já? Můj sen byl vypadat jako Barbara Palvin ale místo toho vypadám jako tlusté prase.
Nechápejte mě špatně tím že se na mě nevejde oblečení, já mám slušný šatník, který mi pomáhá cítit se skvěle každý den, nepatřím k většině holek které si každý týden kupují nové oblečení, jsem vychována tak dobře že si počkám dokud se to oblečení nedá nosit, pokud ne koupím si nové. Nepotřebuju žádný luxusní servis jako má většina.
"Vážně Chloe, jsi připravena opít se na své narozeniny?" Protočila jsem očima nad jejím negativním chováním. Seznamte se s mojí starší sestrou Savannah, málem bych vám zapomněla říct že dnes oslavuju své 18. narozeniny.
"Jsme tady v tomhle úžasném klubu obklopené krásnými muži, máme píchnuté růže v martini vypadáme zatraceně sexy, tak proč vypadáš jako kdyby ti právě umřel pes?" Nadzvedla obočí přičemž sklenku svého martini položila na stůl.
"Nemám náladu na nějaké oslavy." Vydechla jsem a martini jsem od sebe odsunula dál. "Prostě na tomhle nejsem nejlepší, ano Savannah chápu že jsi mi chtěla udělat krásné narozeniny a možná by se ti to dokonce i povedlo, ale já na něho musím stále myslet." Kousla jsem se do spodního rtu a před očima se mi zjevila Emetova postava.
"Bože Chloe, přestaň na toho kokota pořád myslet, vždyť jste mezi sebou ani nic neměli a ty děláš jako kdyby tě připravil o panenství, měla by jsi se začít nějak bavit." Naklonila se ke mně a vzala mi mojí křehkou ruku do dlaní. "Prosím."
"Je mi 18, myslím že sama moc dobře vím co mám nebo nemám dělat." Vstala jsem z pohodlého křesla u našeho stolu a naštvaně vyběhla z baru ven, nechci na ní být nějak zlá, ale necítím se na nějakou oslavu, nemám vlastně ani co oslavovat.
Před nedávnem mi zemřela matka na rakovinu, a ona místo toho aby zachovala v rodině klid mě vezme do tohodle baru jen proto že si chce užít a mě ukázat smysl jejího "vzrušujicího" života.
"Uhm, omlouvám se." Nervózně jsem se usmála a podívala před sebe, mezitím co jsem narazila do nějakého tvrdého materiálu.
"Mohla by jsi se aspoň podívat na cestu," arogantně zasyčel a pokračoval v cestě, zvedla jsem hlavu a podívala se za sebe.
"Děláš si ze mě prdel? Snad jsem se ti omluvila." Zasyčela jsem nazpátek a šla svou cestou zpátky domů.
"Někdy omluva nestačí." Za sebou jsem uslyšela tiché kroky.
"Možná by bylo lepší kdyby jsi se zamnou neplížil jako Batman a radši mi řekl kdo jsi." Pousmála jsem se a věnovala mu pozornost.
"Dámy mají přednost." Zasmál se a vycenil na mě řadu jeho bílých zubů.
"Nejsem dáma ale slečna, takže ženo." Tiše jsem se zasmála. "Prozraď mi tvé jméno." Neposlušný pramen vlasů jsem si dala za ucho.
"Justin, Justin Bieber." Rukou si vešel do vlasů a mile se usmál.
"Chloe Donovan, potěšení je na mé straně. Ale teď mě omluv už musím jít domů." Opravdu nemám čas na to, abych ho ztrácela s tak egoistickým debilním chlapcem jehož jméno jsem zapomněla.
"Nebuď si tak jistá." Přitáhnul si mě blíž k němu a jeho rozkrokem se otíral o ten můj mezitím co jeho mentolový dech dopadal na mé rty.
