Bipper

3.

Bill

  No konečně! Je ráno, něco po osmé.
Můžu si koněčně začít hrát! Mám v plánu pár věcí, ale nejdřív musím vyndat ty nože. Půjčil jsem si jich pět. Jeden jsem nechal zabodlý v kolenu, druhý jsem si bodl do ruky, třetím jsem se pomalu řezal ve směru hodinových ručiček na stehně a ty zbylě dva jsem ještě nevyužil.

  Přoč to dělam? Chci se pobavita navíc bolest je sranda. Ten pocit, když si udělam nějakou ránu. Krev stéká, ten pohled je k nezaplacení a ten pocit bolesti je naprosto skvělý. Je to skvělý.

  Vyšel jsem ven na ulici k velkému obchodu skoro ve středu Gravity Falls.
Po cestě na mě lidi divně zírali a ptali se mě jestli mi nic neni. Vždy jsem se začal smát z jejich tuposti, ale ne tak moc. Vyděsil bych si figurky do mé hry.

  Do obchoďáku jsem došel za deset minut. Shooting star ani nikoho z Pinesových jsem neviděl. Tohle kdyby Mabel viděla. Nejspíš je po mém výstoupením přijdu navštívit.

  Psychopaticky jsem se zasmál na  celou budovu. ,,Dippere, seš v poho?" zeptala se mě zrzka. ,,Jasně zrzko! Mam tu představení pro všechny, kteří se přijdou podívat!" zařval jsem.

  V jejích očí jsem viděl čirou hrůzu. Wendy Corduroy se bála! Tohle je snad sen. Kdybych měl foťák, tak bych si ji vyfotil.

  Vytáhl jsem dva zbylé čisté nože. K tomu jsem nezapomnél nahodit svůj úsměv. Všichni lidi se za mnou otočili a já jsem měl radost. Nožem jsem si přejel přes svojí dlaň. Druhý nůž jsem si zapíchl do chodidla a začal jsem behat po celém obchodním centru.

  Viděl jsem lidi, kteří se snaží dovolat k Pinesům nebo rovnou do nemocnice. Buď tu Pine treeho mají rádi, nebo ho znají díky Shooting star.
Na čele jsem si vyryl oko a nechal jsem krev ztékat.

  Chvíli jsem se smál a potom mi něco  řeklo, že bych se měl vrátit ke svým přátelům v jiné dimenzi. Dobře, čas vypršel.

  Rozběhl jsem se k Tajemné chýši, kde jsem nechal papírek se vzkazem na, kterém stálo, aby se Shooting star dostavila ve dvanáct k nádrži s vodou.