The Hunter's Family✔️

//1//

Stáhla jsem si vlasy do culíku. Byla jsem připravená si celý svůj pokoj shrnout do pár krabic. S mým životem to však bylo jiné. Nesnášela jsem stěhování. Za můj život jsem se stěhovala tak osmkrát. Jen díky mé matce, která si každý rok našla nového přítele. Pro mě to bylo jen ponižující se po půl roce jejich společného randění k němu hned nastěhovat. Jenže matka to viděla jinak. Nepoučitelná milovnice.

Začala jsem si do jedné z krabic skládat knihy a na vrh jsem dala dřevěný rámeček s památeční fotkou. Byla jsem na ní s mámou a tátou. Vše se mi v tom čase zdálo dokonalé a neškodné. Měla jsem šťastnou rodinu. Nebo to jsem si alespoň ve svých osmi letech myslela. Bohužel tomu tak nebylo a pochopila jsem to, až když táta zemřel. Naše rodina nebyla nijak šťastná. Má matka mého otce podváděla. On o tom věděl, ale nic neudělal. Dělal, že to nevidí a v tajnosti se trápil. Doma spolu skoro nepromluvili, jen přede mnou hráli zamilované rodiče. Oba na mě byli moc hodní a nikdy mi nic nechybělo, tak jsem neměla důvod vyhledávat problémy.

"Azario, už máš hotovo?" Zavolala na mě ze svého pokoje matka. Zakroužila jsem očima. Ani jsem se nenamáhala s odpovědí. Stejně se nejspíš líčila v koupelně a přitom nesnesla rušení.

Po dvou hodinách balení do mého pokoje vtrhla matka. "Na něco jsem se tě ptala!" Zavrčela na mě.

Stoupla jsem si od tašky a přejela si matku očima. Ani jsem se nedivila, že chtěla mou odpověď po takové době. Měla na sobě krásné černé šaty, lesklé boty a načesané vlasy. Vypadala, jako by se chystala na nějakou důležitou akci v její práci. "Už mám hotovo." Zahlásila jsem a přešla ke dveřím, v nichž stála matka.

"To je skvělé," okamžitě změnila náladu. "Jsem si jistá, že budeš nadšená z Normana, je úžasný a strašně moc se mu líbím!" Matka se zasněně podívala ven z okna. Milovala jsem svou matku, jenže jsem nenáviděla, jak se od smrti otce chovala.

Normana jsem znala dost dobře. Chodila s ním, když otec ještě žil. Pak se s ním rozešla a potkala Brada, následně Matta. Za těch devět let bylo mužů opravdu hodně. A ona se chovala, jako má nejlepší kamarádka. Stále byla někde s přáteli a tahala se po barech. Takže jsem si připadala, jako matka já.

"To je fakt skvělý," falešně jsem se usmála. Před devíti měsíci má matka opět potkala při nějaké akci Normana a mezi nimi to opět zajiskřilo. Netrvalo dlouho a matka mi s úsměvem na tváři oznámila, že se k němu budeme stěhovat.

Matka mě chytla za ruce. "Jsem strašně šťastná, jsem si jistá, že tentokrát se stěhujeme již naposledy, zlato. Normám je ten pravý," matce zářily oči. Takhle jsem jí dlouho neviděla. Možná měla pravdu. Normana jsem párkrát potkala a byl na mě milý.

Donutila jsem se k úsměvu, který by mou matku podpořil. Nebyla jsem s jejím chováním spokojená, ale musela jsem to trpět. Bylo mi teprve sedmnáct let. Kvůli našemu věčnému stěhování jsem neměla žádné trvalé přátelé, ani nějakou svou první lásku. Matka měla vždy přednost. Já jen cupitala poslušně za ní. A skutečně moc jsem to nesnášela. Nejradši bych utekla.

"Norman má krásný dům s obrovskou zahradou a velkým bazénem, určitě se ti tam bude líbit. Jeho děti jsou milé, hned se s nimi spřátelíš," matka byla ze všeho tak nadšená, jenže já se zděsila. Sice se mi nelíbilo, když si domů na večeři jednou přitáhla o dvacet let mladšího přítele, ale alespoň neměl děti.

"On má děti?!" Vyjekla jsem překvapeně. Zatím jsem potkala jen jednoho jejího přítele, který měl dítě. Naštěstí to byl dvouměsíční syn, který neuměl mluvit. Zato jeho matka ano. Musela jsem se smát, když jsem si vzpomněla na tu ženu, která věnovala mé matce facku. Měla jsem svou matku bránit, ale zasloužila si to. Spala s jejím manželem.

"Ano, pět," oznámila mi s klidnou tváří matka.

"Cože? Pět?! Vždyť ty se akorát tak postaráš o mě, natož pak o pět dalších dětí!" Vykřikla jsem rozzlobeně. Nedokázala jsem si představit, že by se má matka začala starat o tolik dětí. Na to by rozhodně neměla. Většinu mého dospívání jsem se starala sama o sebe.

"Azario, nech toho!" Okřikla mě matka. "Normanovy děti jsou už skoro dospělé, dokonce Elliott má snoubenku," usmála se na mě.

"Kdo je Elliott?" Svraštila jsem obočí. Matka mi o Normanovi básnila každou volnou chvíli, ale o jeho dětech se zmínila až nyní. Opravdu hodně mě to rozzlobilo. Měla jsem ráda svůj vlastní prostor a milovala jsem chvíle, kdy jsem doma byla sama. V klidu jsem mohla uklízet, učit se či si jen tak polehávat. Mít sourozence jsem nikdy nechtěla.

"Normanův nejstarší syn," vysvětlila mi matka, "žije se svou snoubenkou April, ještě jsem jí nepotkala, ale Norman mi o ní něco málo říkal a podle toho je moc hodná," matka si stoupla před mé zrcadlo a upravila si šaty. Pozorovala jsem jak si prstem přejela přes rudé rty a rtěnku tím více rozetřela. Kdyby jí nebylo čtyřicet, myslela bych si, že se chystá na středoškolskou party.

"Nějak moc se zkrášluješ na to, že se budeme stěhovat a nosit těžké krabice," založila jsem si ruce na hrudi.

"To udělají ti muži, které Norman najal, my se tam jdeme reprezentovat," matka se narovnala a na tváři se jí objevil hrdý úsměv.

"Norman už tě viděl bez líčení, tak co chceš reprezentovat?" Rýpla jsem si do ní. Věděla jsem, že jí to o ten její samolibý úsměv hned přípravý a to se také stalo.

"Nebuď drzá," zasyčela mezi zuby. "A radši se uprav, ať nevypadáš jako chudá holka," matka s těmi slovy vyšla z mého pokoje. Shlédla jsem na své oblečení. Měla jsem na sobě modrou košili po otci a látkové kraťasy. Klidně bych v tom šla i do školy, jen aby se matce vřela krev.

Klekla jsem si k jedné z krabic a vytáhla z ní džínové kraťasy, černé tílko a tátovu košili jsme si uvázala kolem pasu. Nehodlala jsem se obléknout jako matka. Nebyl to můj styl. I těch stínů na očích měla až moc. Mně stačila řasenka a jemný lesk na rty, abych byla spokojená.

Vyšla jsem ze svého pokoje se sluchátky na uších. Pouštěla jsem si své oblíbené písničky a tančila mezi krabicemi, až jsem se dostala do kuchyně, kde stála matka. Přešlapovala z místa na místo a stále koukala na hodiny. "Co to máš na sobě?" Vylekala se, když mě spatřila. Nic jsem jí neodpověděla. Věděla jsem, že její skutečná a drsnější otázka teprve přijde. "V tomhle se jim chceš představit?" Matka si dala ruce v bok. Když se jednalo o oblečení, hned se z ní stávala přísná matka s jasnými podmínkami. Ovšem tím, že se o mně většinu času ani nezajímala, mohla jsem si nosit, co jsem chtěla.

"Převlékat se nebudu, všechny věci už mám sbalené," oznámila jsem jí hned, aby mě nenutila si vzít jiné oblečení. Klidně by mě i navlékla do mini šatů s vysokými podpatky. Já jsem měla však ráda obyčejné tenisky. "A kde jsou ti stěhováci? Nemají náhodou už hodinu zpoždění?" Změnila jsem rychlé téma.

"To mají," přikývla matka. Rozhlédla jsem se po obýváku. Všechno už bylo sbaleno vzorně do krabic. Tenhle byt jsme si s matkou pořídily již před lety, potom co jsem jí přemluvila, abychom měly skutečný domov. Protože mě nebavilo se stále stěhovat od jednoho muže ke druhému. Sice jsme v tomhle bytě nikdy moc dlouho nepobyly, ale byl to záchytný bod.

"Norman jim platí a oni nedělají správně svou práci, jak otřesné-" matka si hodlala dále stěžovat, ale ozval se zvonek u dveří. "No konečně jsou tady!" Matka rychle spěchala ke dveřím. Rozpustila jsem si vlasy z culíku a prohrábla si je. Byla jsem nervozní ze seznámeni s jeho rodinou. Rodina Hunterových.

Zdravím všechny!
Po odpočinku jsem zase zpátky s novým příběhem:)
Budu moc ráda za každý hlas a názor:D
Děkuji vám❤️
•Sweerty•