Život drezurního koně

Překvapení

      Ubíhaly dny, týdny, měsíce a poté i roky a já si uvědomovala, že nejsem nejmladší... vždyť za dva dny mi bude už  sedm let. Nad vším tím přemýšlením o narozeninách jsem si ani nevšimla že už je ráno. "Sobota!" vykřikla holka běžící podél stájí, ráda vám ji představím. Jmenuje se Renata a je jí 16 let, je tu už pět let. Nikdy jsem ji neviděla tak nadšenou ze soboty, asi proto že kdyby byla normální sobota, tak se uklízí, ale toto, toto byla SPECIÁLNÍ sobota. Jelikož v neděli byli závody v drezůře, lidé a jejich koně co budou v těchto závodech vystupovat, mohou, místo uklidu, trénovat. Bohužel mě se tyhle závody netýkaly, slyšela jsem že jsou až příliš těžké zatím pro mě, ale jedna kobylka, která má box hned vedle mě, říkala, že tyto závody jsou nádherné a elegantní. Od této chvíle jsem se zamilovala do drezůry, koukala jsem na celé ty závody co se další den odehrávaly a poté všechny dny, jsem se dívala jak úžasné to musí být, být drezůrním koněm.

     U nás se dělají testy  na jaký sport jsme dobrý až po našich osmých narozeninách.  A tak znova jsem čekala týdny, měsíce až z toho byl rok. "NEJLEPŠÍ ROK NA SVĚTĚ!" zařechtala jsem přes celou stáj. Už jsem slyšela kroky za rohem budovy. Anna jde má v očích čiré světýlko, které dokazuje jak je šťastná, má v ruce krásnou, čistou ohlavku ....je nová a tyrkysová, prostě perfektní barva k mé barvě srsti. Přijde ke mě, hladí mě a já ji v kapse hledám nějaké dobroty protože vím, že vždy nosí něco po kapsách. Navlíká mi ohlávku a já pomalu stahuji dolů hlavu k ní. Otevírá box a já štěstím vyklušu ven a vesele si u toho řehtám a oznamuji všem, že chci dělat drezůru. Stojím před komisí, která vybírá na co se kůň hodí....a není  možné koho v ní vidím, ano je to Ema, moje stará zlá panička, která bude chtít abych neprošla žádným testem, vidím její zlý úsměv a bojím se co přijde dál....