PokerFace

Vstup a průzkum

Odkudsi se začala objevovat hustá bílá mlha. Zvedl se silný a zlověstný vítr. Na Billym bylo vidět , že mu to nahnalo celkem slušnej strach. Neříkám že mě ne , ale pokoušel jsem se to na sobě nenechat znát.Najednou , nevím jak je to možné , jsme se oba dva začali celkem rychle rozplývat. Zničeho nic se zablesklo a objevili jsme se uprostřed tý podivný haly. "Co se stalo?! " Zakřičel jsem tu otázku , jako bych chtěl aby všichni v okolí ohluchli.
V tom řvu podle mě bylo slyšet vyděšení a strach. Billy mi odpověděl taky řvem :" Neřvi po mě , jsem z toho stejně zmatenej jako ty !!!"
"Okey , uklidníme se oba dva . Souhlasíš ?" zeptal jsem se.
Billy přikývl. Oba jsme vyrazili k většímu plánu budovy . Měla tři patra a jeden východ. Vyrazili jsme do druhého patra. Po příchodu tam, jsme uviděli židly , která stála přímo uprostřed haly u sloupu. Odněkud shora na ni svítil kužel světla. Bylo to děsivé. Raději jsme ji co největším obloukem obešli a šli jsme směrem ke schodišti do třetího patra . Po asi deseti minutovém stoupání do schodů , jsme došli do již zmíněného třetího patra. "Našlapuj opatrně a dívej se pořádně pod nohy." oznámil jsem Billymu. Byla to asi největší blbost, co jsem v té chvíli mohl říct. A důvod ? Byla tam taková tma, že bylo vidět sotva na čtvrt metru. Šli jsme pomalu a s rozvahou. Podlaha byla podle všeho plná prasklin a děr, jelikož skrz ně prosvítalo světlo ze spodní haly. Jelikož jsem se soustředil na vlastní cestu a bezpečí, nevěnoval jsem pozornost tomu, co dělá Billy.  Zničeho nic bylo slyšet jaké-si zapraskání a výkřik : "Pomoz mi !!!!!"
"BILLY!!!!!!!" zařval jsem. Podlaha se propadla i s Billym do spodní haly. Rychle jsem se rozběhl ke schodišti. Při sprintu dolů po mimořádně rozflákaných schodech , jsem zakopl a pochopitelně i spadl. Něco zakřupalo. Okamžitě mně začalo nelidsky bolet zápěstí. "Zlomený." pomyslel jsem si.
Při příchodu k Billymu, jsem viděl jak se drží za nohu. Při bližším pohledu bylo patrné , že má úplně rozmašírovaný chodidlo až ke kotníku. Pomohl jsem mu vstát. Chtěli jsme se vydat ke schodišti dolů , že toho už necháme a pudem domu. Ale to jsme si jen mysleli. V průchodu ke schodům stála postava se sklopenou hlavou. Jelikož stála ve stínu nepoznal jsem kdo to je. Poté ta postava udělala krok k nám a hned jsme oba strnuli strachy, jak když nás přikovali. Byla to   blondýna a měla cosi červeného na rukou. Chvíli jsme čekali co se bude dít a pak se to stalo. Ta blondýna zdvíhla hlavu , nevím jak Billy , ale já jsem se při pohledu na ní málem pozvracel. Pochybuji že na tom byl Billy líp.