Láska až za HROB

Kapitola 1. Příjezd do města

    Ester se koukala z okýnka auta, za kterým se pomalu měnila krajina a po okénku stékali kapky deště. Projížděli temným lesem. Tu studánka. Tu zvíře. Ester odpočívala se sluchátky v uších na zadních sedačkách. Najednou ji něco vzbudilo. Rychle se vzpřímila a servala ze sebe sluchátka. ,,Zmrdi, co to je?!" Zařvala nasraně Ester. Její matka se na ni otočila. ,,Srazili jsme nějakýho čokla, čubko!" Odvětila matka. Ester nevěřícně zamrkala ,,Vážně?" Otázala se. Prudce otevřela dveře auta a vyběhla ven. Rozhlédla se a přiběhla k obrovskému vlku ležícímu před autem na silnici. Sklonila se k němu a jemně ho pohladila po tváři. Zvedla hlavu a podívala se na rodiče sedící s nezájmem v autě. ,,Jeďte, přijedu domů na vlkovi!" Zavolala na ně ustaraně Ester. Matka mávla rukou, otec nastartoval a ještě při pokusu odjet přejel vlkovi packu. Ester položila ruku na hlavu vlka. ,,Neboj, já vím, co jsi zač." Vlk se začal smrskávat a převalovat se. Hustá srst, ostré tesáky, čenich, ocas se začali pomalu měnit v lidskou osobu. Ester sledovala vlka s nadšením, ale stále to vypadalo, jakoby už dávno někdy tohle viděla. Najednou před ní ležel nahý chalan. Vypracované svaly, hnědé vlasy a oči a možná i zadek. Penis měl dlouhý jako Arizona. Byl okouzlující. Doslova z něj kouzlo jen srčelo. Zvedl se a podal ruku Ester. ,,Děkuji za záchranu sličná děvko, jak se ti mohu odvděčit? A jak víš, co já jsem?" Řekl Vlkodlak. Ester si odkašlala a nahodila jiný přízvuk. ,,Ester, jméno mé. Jednu noc v posteli, bych prosila. O tohle tě žádám." Znovu si Ester odkašlala. ,,A teď už mě sere mluvit, jako píča, takže emm... Hned jsem věděla, že jsi vlkodlak. Babička mi o nich vyprávěla, když jsem byla malá. Dost jsem se o ně zajímala. Hned jak jsem viděla tvoje oči s žlutavým nádechem, to jak jsi velký a tvoji srst, jsem věděla, že budeš vlkodlak." Vlk se na ni podíval a skousl si ret. ,,Já se jmenuji Robert, ale přátelé mi říkají Robertek. Rád se k tobě večer přidám." Zamrkal Robert. 

    Po cestě domů si Ester povídala s Robertem. Přišlo jí, že mu může říct vše. Třeba, že má menstruaci. Což by asi vlk měl rád, vlci přeci mívají rádi červené potůčky. Byl tak úžasný, vnímavý, pohledný. Prostě to, co si každá dívka přeje. Zjistila, že žije také tady ve vesnici. Je mu 19 let, má několik bratrů a v rodině se jim drží vlkodlačí dar. Po zdlouhavé cestě dorazili k Ester domu. Před domem pořád stálo auto stěhováků a vynášeli nepotřebný nábytek po předchozím majiteli, co zůstal v domě. Věci již jinak byli nastěhované. Ester přivedla Roberta do kuchyně a představila ho rodičům.