How did we never realise? *CZ Překlad*

Slova zabíjí.

Kiseho bledé ruce byly propojené s Aominovými, byly skoro stejně velké jako Aominovy, ale vždycky vypadaly delikátně a křehce. Jeho ruce, to nemohly být ruce atleta, kde je ta svalová hmota se kterou se chlubil, pomyslel si Aomine. Jeho hlava byla plná obav. Proč všechno co zůstalo z toho okázalého kluka, byly jenom falešné emoce a bledá kůže, která obtahovala každou kost? Proč si to nikdy neuvědomil?

Aomine se podíval Kisemu do očí, přičemž jeho byly plné vážnosti, pevnosti a starosti o toho, koho miluje nejvíc. Spousta slov mu prolítala hlavou jako pobláznění lidé v Tokiu, ale nemohl zformovat žádnou větu. Chce zkusit zůstat silný, nerozbrečet se, dokud nebude od Kiseho daleko. Aomine nesnášel když lidé viděli, že brečí. I v mladém věku skrýval své emoce dokud to nebylo moc. Naneštěstí, pro Aomineho, jeden pohled na obličej Kiseho ho dovede k slábnutí. A ještě předtím než si to uvědomí, tak začíná se zlobit. Jeho ret se chvěje a slzy ho štípou v očích. Jak to může být ten kluk, co je věčně znuděný a nezaujatý? Jak to může být ten Aomine, co se stará jen o sebe? "Proč sis to udělal?" zvládne říct Aomine, jeho hlas hluboký a něžný, tišší než šepot. Je to jiné, než co se dá očekávat. Sám Aomine se polekal.

Výraz Kiseho se nemění, na svém viditelně unaveném obličeji má stále chladný zamračený pohled, s tím že jeho oči neuhýbají těm Aominovým. Dá pryč svou rukou a hrubě odpoví. "Já nevím o čem mluvíš, Aominecchi."

To popření. Ta jedna věta je dostatečná k tomu, aby se Aominova zlost nahustila do takové míry, že to nedokáže ovládat a nemůže myslet. Vezme Kiseho ruce za zápěstí, tvrději, než by měl. "Aominecchi ubližuješ mi!" Kise zakřičí, slzy mu stojí v jeho i tak umučených očích. Aomine ani neváhal. "Ne Kise, ty ubližuješ mně." řekne Aomin. Hluboko v duši si uvědomí, že to co dělá, je špatné a že to, čím prochází Kise není jeho chyba (že to není chyba Kiseho). Ale důvod Aomina je vyměněn instinktem, kdy jeho emoce ho ovládají. To je to, proč na něj Momoi nadává pořád.

Kise chce mít zase slovo, otevřel pusu. Když Aomine ho přerušil. Přitiskl ho ke zdi, jeho sevření je stále solidní. "Nevidíš to, baka?! To, co děláš ubližuje mně! Ubližuje to Tetsuovi i Momoi, i zatracenej Akashi se o tebe bojí! Nech toho, nech toho teď Ryouta, ještě předtím než se ti něco stane!"

Každý Kiseho zná, jak člověka, jenž je trpělivý. Zůstávat v klidu je jeho specialita. Vždycky se schovává za maskou. Ale ne teď, ne dnes. Měl už dost. Je rozzlobený a pulsují mu žíly a chce se pomstít. Poprvé a naposled, Kise Ryouta se brání. Jeho rodina by byla zklamaná, je to pouze nezdar. Není dost dobrý, ale chce, aby celý svět věděl, co to s ním udělalo.

"Nic se mi nestane, Ahomine! Jsem v po-" chce pokračovat, musí říct Aominovi jak v pohodě je. Říkat mu lži, i když dní, kdy se cítí "v pohodě", je málo. Je zastaven obličejem svého přítele, přesně před tím jeho.

Když Aomine mluví, jeho hlas je hrubý a nebezpečný, zlost stále přítomná. Vyhrožuje. "Opovaž se mi říkat, že jsi v pohodě Ryouta. Opovaž se, já vím, že jsi daleko od v pohodě. Jsi nepořádek, Ryouta. Přestaň si lhát."

Ty slova; ty kruté, kruté slova. Dostanou ho, dostanou se mu hluboko do duše a probudí ho zpátky k realitě. Ještě před tím, než to zrak dokáže registrovat, v hlavě Aomina se Kise rozpadne. Jeho oči jsou jako kohoutky a zhroutí se k zemi. Ten mizerný nepořádek kvílí jako dítě, klepe se s bolestí, jako kdyby se za chvilku rozbije. Aomine je víc než překvapený. Nikdy neviděl svého roztomilého, energetického přítele v takovém stavu. Pohled na Kiseho propálí svou cestu k hlavě a pak k srdci. Chápe, že tento moment mu zůstane v mysli navždy. Chce se přiblížit ke Kisemu, aby mu šeptal hezká slova a prosit o odpuštění. Udělal by to, pokud by Kise nepromluvil.

"Chtěl jsem být jako ty holky, které Aominecchi miluje!"

Aominův svět se kolem něj zhroutí a je mu špatně. Je mu tak zatraceně špatně, že se mu začne točit hlava a zničehonic padá. Padá k zemi, jeho kolena bolestivě praští zem, ale o tom ani nepřemýšlí. Je to jeho chyba, jeho zatracená chyba. Jen on si to nikdy neuvědomil.