Chlap s ženskou duší

Prolog

Ručička malého chlapce se natáhla ke klice dveří, které se s tichým zavrzáním otevřely. Dítě se opatrně naklonilo a nakouklo do prostorného pokoje. Prázdno. Přesně jak očekávalo. Maminka a tatínek byli pryč, přítomen byl jen starší sourozenec, jenž si ve svém pokoji pouštěl hudbu příliš nahlas a o svého malého bratra nejevil zájem. Dítko učinilo několik malých krůčků dovnitř a zavřelo dveře, aby si přidalo na pocitu bezpečí.

Začala pouť po ložnici rodičů, ve které se ten malý človíček velmi dobře vyznal. Nebylo divu, že za chvíli seděl na velké posteli se svými úlovky. Kosmetická taška se jeho pozornosti dočkala jako první. V prstících svíral černou tubu, ze které jednoduchým otočením vylezla rudá rtěnka. Už tolikrát pozoroval maminku, jak si ji nanáší na rty... Nikdy mu to nechtěla dovolit. Smála se při dotazu, jestli může taky. Soustředěně se svého spodního rtů dotkl tou červenou věcí, jejíž cestu sledoval v malém zrcátku. Následovalo protření rtů...

Chlapec se pyšně usmíval, když hleděl na svůj výtvor. Rudá rtěnka zdobila rty, modrá očka byla zvýrazněná řasenkou a třešničkou na dortu byly stíny, jen o pár odstínů tmavší než jeho pleť. Vzhledem k nízkým zkušenostem dítěte byl make-up i na místech, kde neměl co dělat. Klučinovi to ovšem na radosti neubíralo.

Shodil své tepláky a triko, aby si přes hlavu mohl vzápětí přetáhnout modré šaty, které mu sahaly až po kotníky. Nožky poté vklouzly do černých bot s menším podpatkem. Dílo bylo dokonáno. Tak moc toužil vidět se v zrcadle, jež bylo o několik metrů dál. Opatrně kladl nohy před sebe ve snaze neupadnout, chůzi na podpatcích rozhodně neměl zmáklou. Už chyběl jen kousíček...

„Chrisi?!" ozval se vysoký hlas ženy, jež otevřela dveře. Chlapec v tu chvíli značně znejistil a váhavě se podíval svou na matku.

„Sundej si to! Tohle nemůžeš dělat, nejsi holka!"