Medical Doctor (H.S.) - CZ

Homecoming again ...

Z pohledu Harryho

Ráno jsem se probudil z hroznou bolestí hlavy, ani se nedivím potom všem, co jsem vypil, možná ta 3 láhev, kterou jsem si tady v hotelu ještě objednal, nebyl ten nejlepší nápad, když se mi potom ještě zdály sny s Emily a byly tak sakra živý.

Vylezl jsem z postele v mém pokoji a vzal jsem to rovnou do koupelny, kde jsem si dal studenou sprchu. Po prostátých 10 minutách pod proudem studené vody, jsem si obvázal ručník okolo pasu a vydal se do kuchyně.

Tam zrovna snídali Niall a Marry, jen co jsem přišel, ke mně Marry pošoupla vodu s práškem.

"Dobré ráno. "

Usmál jsem se na oba dva.

"A děkuju. "

Vzal jsem prášek do ruky a potom co jsem si ho dal do pusy, jsem ho zapil vodou.

"Dobré. "

Popřála mi Marry a lehce se na mě pousmála.

"Jsem rád, že potom, co si do sebe dokázal nalít, vypadáš tak dobře. "

Poplácal mě Niall po zádech, zrovna když procházel kolem mě.

"No, asi jsem to trochu přehnal. "

"To teda. "

"Kdy jdete za Emily? "

"Rozmyslel sis to? "

"Ne, jen jsem to chtěl vědět, za jak dlouho poletíme zpátky. "

"Pro tvé štěstí jsme ráno zarezervovaly letenky a letí nám to za 4 hodiny. "

"Jak to? Co se stalo, že jste změnily plány i vy? "

"Nic, už jsme Emily viděli. "

"Viděli? "

"Jo, jak jsme šli včera na to jídlo, tak jsme měli štěstí a potkali jsme ji v restauraci. "

"Mluvili jste s ní? "

"Jo, dokonce nás poznala jako první. "

"Aha. "

"Vypadala fakt dobře. "

"To se nedivím, určitě tam byl i ten kluk. "

"Jmenuje se Troy. "

"Takže se s ním dokonce znáte i vy. "

"Harry, nech toho, je to jen její kamarád. "

"Jo to určitě jsem je viděl. "

"Harry měl by jsi ..."

"Nic bych neměl, už nechci slyšet ani slovo, jdu si sbalit věci a až tady bude taxík, tak mě zavolejte. "

Odešel jsem naštvaně zpátky do svého pokoje a začal házet věci do tašky, neměl jsem jich venku moc a tak jsem to měl rychle, pak jsem si lehl do postel a funěl jsem jako býk, všechno se ve mně vařilo.

"Harry už je tady auto. "

Zavolala na mě Marry a já popadl věci a mobil, který ležel na stole a strčil jsem si ho do kapsy.

Cesta na letiště utekla rychle a my za chvíli seděli v letadle, letušky nás poprosily, abychom si vypnuly mobily a tak jsem ho vytáhl, chtěl jsem ho vypnout, ale všiml jsem si zprávy od neznámého čísla.

Neznámé číslo

Nebyl to sen. E

Chvíli jsem přemýšlel, kdo si to ze mě dělá srandu, ale pak mi to nějak došlo s tím snem, a tak jsem se otočil na Marry a Nialla.

"Byla u mě včera Emily? "

Díval jsem se na oba dva a bylo na nich vidět, jak znervózněli, možná jim Emily řekla, ať mi nic neříkají, chvíli bylo ticho a pak se Marry podívala na Nialla.

"Jo byla u tebe, viděla tě v tom hrozném stavu a tak u tebe chvíli byla, nemohli jsme ji dostat pryč, ale pak už musela jít za tetou domů, protože bylo pozdě. "

"Proč jste mi to neřekli hned? "

"Stejně si ji nechtěl vidět. "

"Hmm. "

Naštvaně jsem se otočil k okýnku a zbytek letu jsem už nepromluvil, jediná výhoda bylo, že jsem teď měl její číslo.

Z pohledu Emily

Ráno jsem se probudila a hned jsem měla dobrou náladu, těšila jsem se strašně domů, ještě jsem ráno napsala bráchovi, aby na nás s Troyem, čekal zítra na letišti a on s tím neměl problém.

S tetou jsme si ještě skočily na nákupy, pak na dobrý oběd a ještě kafe s dortem, během toho všeho jsme si povídaly, co mě doma čeká a abych si připravila na nějaké věci.

Když už byl čas, vzala jsem si všechny svoje věci a po cestě na letiště kam mě vezla teta autem, jsme se ještě stavily pro Troyem, pak už jsme se dostali na letiště, kde přišlo loučení a při něm padlo pár slz, strašně jsem si na tetu zvykla a na jednu stranu mi bylo líto, že už jí každý den neuvidím, ale teta slíbila, že až bude mít čas, tak se za námi přiletí podívat i hlavně kvůli malému Teddovi a Belle.

Celý let jsem prospala a v Londýně mě musel Troy probudit. Chvíli jsme čekali na kufry a pak už jsme se vydaly najít mého bráchu.

Stáli jsme tam a koukali jsme se okolo, když mě najednou někdo zatahal za sukni, podívala jsem se dolů a tam stála s úsměvem od ucha k uchu Bella, v tu chvíli mě došlo, že takhle přesně to bylo, když jsem vrátila do Londýna před několika měsíci.

"Bello. "

Vydechla jsem a pevně ji k sobě přitiskla.

"Ahoj teto, konečně si tady. "