3 - ÚTĚK

94 5 2
                                    

Když se Peter zbalil šli jsme...

Před domem mi došlo že by bylo rychlejší jet na kole, takže jsme si pro ně doběhli.

Jedeme a já jsem Peterovi říkala:   ,,máme namířeno za babičkou
Petere slyšíš mě? Haló''
Jo slyším, jen přemýšlím o tátovi.
Aha, taky se mi stýská, ale my to zvládneme.

Po dvou hodinách jízdy:
,,Už jsme tady brácho."

Když jsme otevřeli dveře babička seděla na houpacím křesle otočená k nám zády a hrál jí tam ten hrací kolotoč.

,,Babi co... co se děje?''
Ale nic, děti moje. ,,A kde máte taťku a mamku?" ,, Ehm Ehm no jsou všichni mrtví."
,,Aha tak to jsem mezi nimi.''
,,Co... Cože to není pravda."

Po pár sekundách se knám babička otočila a neměla oči a když zařvala, všude byla krev.

Museli jsme zase jet dál, ale už nemáme kam jít.

,,Tak co budem dělat?" Ptal se Peter. To ještě nevím ale někam se dostat musíme...

hra smrtiKde žijí příběhy. Začni objevovat