Dvojí identita | FF Kovy - POZASTAVENO

•1. kapitola•

Bytem určitého jednadvacetiletého mladíka se nesl vyzváněcí tón Nokie 3310. Tím mladíkem byl Karel Kovář, široké veřejnosti známý pod přezdívkou Kovy, špiónské veřejnosti známý pod přezdívkou Plasty.

Z peřin se vynořila docela hubená bledá ruka a groteskně kolem sebe začala šátrat ve snaze nahmátnout stařičký telefon. Když se jí to konečně podařilo, ruka spolu s mobilem zmizela zpět pod peřinou. A vyzváněcí tón rázem ztichl.

„Agente Plasty, hlaste se!" Z Nokie 3310 se ozval vážný hlas jakéhosi muže. Vlastně ten muž nebyl jakýsi. Ten muž byl hlavní agent. Šéf toho celého.

Peřina byla odhozena. A omylem přistála na Kovyho spolubydlícím Martinovi, který ale nerušeně spal dál. Mladík s hnědými vlasy a pomněnkově modrýma očima se prudce posadil. Mobil u ucha, oči doširoka otevřené, jakoby ještě před necelými třiceti vteřinami nespal. Odkašlal si a pak promluvil.

„Hlásím se!" vyhrkl.

Muž nespokojeně mlaskl. Ale měl mnohem více věcí na práci, než je napomínání mladého agentíka. Navíc pro něj měl úkol.

„Dnes ve tři hodiny odpoledne vám letí letadlo z Prahy do Londýna. Došlo tam k pozoruhodnému vyloupení banky," oznámil hlubokým hlasem. Ani nenechal Kovyho se nadechnout. ,,Více se dozvíte během letu."

„Copak jsem nějaký policajt?" zamrmlal Kovy, když jeho nadřízený hovor típl. Očividně se mu nepozdával výlet zorganizovaný takto narychlo.

A protože už seděl, zvedl se ze své vyhřáté měkké postele a nasměroval své lehce ospalé kroky do koupelny. Ani onen telefonát ho zcela neprobudil. Ovšem probudilo ho zjištění, kolik je hodin. Koutkem oka totiž nechtěně zahlédl plastové analogové hodiny z Ikey. Bylo poledne.

Zděšeně zamrkal. Na letišti by měl dvě hodiny před odletem, aby stihl i odbavení. Takže měl nebohý Kája jen jednu jedinou hodinu na a) hygienu, b) jídlo, c) balení kufru, d) dostání se na letiště. A proto rychle zapadl do koupelny, kam měl původně namířeno.

Zalezl do sprchy a tam udělal vše, co by jiní dělali zvlášť - vysprchoval se, vyčistil si zuby, vykonal ranní potřebu a vyšampónoval si hlavu. Všechny ty čtyři věci s předponou -vy, které zná každý z nás.

I jezení a balení zkombinoval. Zatímco do kufru házel nějaké oblečení, boty, zrcadlovku (Co kdyby byl čas i na vlog?), knihu a svou supertajnou agentskou tašku, co se vychytrale maskovala za obyčejnou igelitku z Kauflandu, jedl mysli tyčinku s meruňkami.

Pak na sebe Kovy natáhl černé džíny a tmavě zelené triko. Přes něj si přehodil kávově hnědý podzimní kabát a nazul si kotníkové tenisky. Také v černé barvě. A do ruky vzal obyčejný tmavý deštník. Na podzim je počasí zvlášť nevyzpytatelné. A kvůli tomu se v Kovyho kufru někde nacházely i sluneční brýle, opalovací krém a šála.

Zrovna ukončil telefonát, kterým si zavolal taxík (Svým dotykovým mobilem, Nokia 3310 ležela v jeho batohu.), když se najednou probudil Martin a rozespale se na Karla díval jako na tučňáka uprostřed pouště.

„Jé, Martine, už jsi vzhůru!" pověděl ten modrooký a nikterak silně sevřel ucho kufru.

„Co...? Kam to jedeš?" Martin se nechápavě posadil na posteli. Kovy si zapnul kabát.

„Takový malý spontánní výlet do Británie," odpoví. „Hele, už musím běžet, uvidíme se brzy!" řekl a poklepal si na hodinky obepínající jeho zápěstí. A hned nato vyběhl i se zavazadly pryč z bytu dřív, než jeho spolubydlící cokoli řekl. Seběhl schody a nasedl do taxíku směr letiště.

Kdyby jen věděli, jak brzo se zase potkají... Ani jeden to netušil ani v nejmenším.

••••••••••••••••••
Je tu nová fan fikce.
A tentokrát bude obětí mé praštěnosti Kovy. 3:D
Enjoy! c: