come back home ➳ m.yg. x j.jk.

二つ

❝ don’t wanna be lonely
just wanna be yours ❞

×♡×

zašel jsem do naší oblíbené kavárny. nevím, proč jsem tam po tvém zmizení chodil téměř každý den.

možná jsem doufal, že tě tu najdu.

možná mi tu káva prostě chutnala.

náš stůl u okna byl prázdný. většina lidí se v chladných měsících raději držela ve středu kavárny, kde byla velká starodávná kamna s malou dřevěnou knihovničkou.

sedl jsem si ke stolu a zadíval se na zeď na proti mě. usmál jsem se. Mezi plakáty a certifikáty hlásajícími úspěchy kavárny bylo to co jsem hledal.

,,Yoongi-ah přidej!" držel mě za ruku Kook a táhl mě na roh naší ulice. ,,Prr, měla to být příjemná podzimní procházka, pamatuješ?!" zařval jsem na něj. on se na mě ale ani neohlédl a táhl mě dál. byl jsem naštvaný. chtěl jsem se jen tak držet za ruce a nasávat vůni spadaného listí. a Kookie mě táhl neznámo kam. pustil moji ruku a postavil se před vchod tehdy nové kavárny. nadšeně rozmáchl rukama a ukázal na neonový nápis. ,,prosím." uklonil se a přidržel mi dveře. do nosu mě udeřila vůně kávy a dřeva a  okamžitě jsem mu odpustil. kavárna sice byla úplně nová, ale i přesto tam bylo narváno. až na stolek u okna. ,,dvakrát Espresso Americano, prosím." objednal za mě. v jednu chvíli si Jungkook míchal  kafe lžičkou a v druhé chvíli už byla lžička na druhé straně kavárny, kde roztříštila sklo obrazu. v kavárně zavládlo dramatické ticho. Kook se bez jediného slova zvedl a s hlavou hrdě vztyčenou si pro lžičku přes celou místnost došel. tam se pro ni sklonil a vrátil se zpět na své místo. nikdo nic nechápal. já jsem se dusil smíchy a Kookův rudý obličej tomu moc nepomáhal.  druhý den jsme do kavárny přišli i se zarámovaným obrazem nad kterým Kookie strávil čtyři hodiny.

,,Espresso americano?"

,,co prosím?" trhl jsem sebou. ,,ach, ano, jistě.

usmál jsem se na svého pohledného kamaráda-číšníka Hoseoka.

,,myslíš na jungkooka?"

potřásl jsem hlavou.

,,taky mi chybí." jeho úsměv pohasl. ,,pořád žádná zmínka?"

,,ne."

,,donesu ti to kafe. dávej na sebe pozor prosím."

,,díky, bud-"

,,víš, že mi můžeš zavolat, že jo?"

,,vím" usmál jsem se na něj.

usrkl jsem kávy. díval jsem se z okna. byl nádherný podzimní den. ulice byla pokrytá barevným listím a lidé chodili oblečeni ještě barevněji. Jungkook? hleděl jsem na lidi čekající na přechodě. mezi nimi byla vysoká osoba velmi podobná tobě. až moc podobná. naše oči se setkali.

na nic jsem nečekal a vyřítil se z kavárny. ani jsem si nestihl dopít kávu. bylo pozdě. už jsi byl pryč. všechna nahromaděná naděje najednou pominula. zase jsem se utápěl v beznaději a smutku. rozbrečel jsem se a cestou domů jsem nevnímal pohledy lidí. neustále jsem si opakoval, že jsi to nemohl být ty. že jsem byl hlupák, který až moc věřil vlastním očím. ale co když? nesmysl.

×♡×

,,tomu by jsi nevěřil. ten obraz co jsi minulý rok na podzim daroval kavárně tam pořád vysí. hehe. a víš koho jsem dnes viděl? Jeona Jungkooka, jak si to kráčí po přechodu! proč jsi mi aspoň nezamával?! asi jsem blázen, odpusť mi. jen... moc mi chybíš. Boo tě pozdravuje." ukončil jsem nahrávání hlasové zprávy. muselo být slyšet, jak ze mě mluví opilost.

×♡×

dárek :')) kdo nemiluje Yoongiho ruce, že?

guys, teď jsem na slovensku v tatrách a trávím téměř celý den lezením v nich, takže je možné, že třeba týden nic nového nepřidám. mianhe.

jsem moc ráda, že se vám tenhle příběh líbí, jakože fakt- ♡

budu ráda za feedback a tak.

btw dnes se mi zdál sen o tom jak Hoseok spáchal sebevraždu. no a matka se divila proč tolik posmrkávám. když jsem ji řekla důvod, tak se na mě jen nechápavě podívala. musí na svou dceru být jistě pyšná.
doteď mám z toho snu trauma, tak jsem hobiho musela dát do příběhu xdd

no, love y'all, jdu spát.

btw n2; slovakian armys asi očekávejte, že se za vámi přestěhuju
reason  n1: slovenština
reason n2: jak můžete být tak milý?!
reason n3: tatryyyyy