Bez signálu | Krátká Creepypasta

Bez signálu

Hej, vítejte u mé creepypasty! Vymyslel a napsal jsem jí já sám, stejně tak jako jsem vytvořil všechny přiložené obrázky (to teda s pomocí kámoše). Doufám, že se bude líbit, psal jsem něco takového poprvé. Doporučuji číst v noci, beze společnosti a s černým pozadím, ale na to by jste přišli sami, že? Enjoy~

Znáte ten černo-bílý vzor, objevující se na obrazových televizí bez signálu? Ano, ty problikávající černé a bílé pruhy, či zrnění, doprovázené většinou šumem. Kdyby se něco takového mělo najednou objevit na kanále, který vždy fungoval naprosto skvěle, kdyby se něco takového mělo objevit na jiném zařízení než je televize, třeba na mobile, nebo počítači, prosím vás, ano, na kolenou vás prosím, okamžitě to vypněte. Odpojte ta zařízení od proudu a alespoň hodinu nezapínejte. Protože pokud uslyšíte hlas, nebo spíše skupinu hlasů, útržky z televizních hlášek poskládaných do věty, může být už pozdě.

Jmenuji se Richard Harbringer a nejsem šílený. To, co jsem já a mí přátelé viděli toho večera, bylo reálné, proto vám musím napsat, co se stalo. Abyste měli šanci se zachránit.

Tehdy se blížily mé dvacáté narozeniny. Mí přátelé se rozhodli to nějak oslavit, jak jinak, a když šlo o dvacítku, tak navíc i pořádně. Samozřejmě se dalo na nejprostější a nejzábavnější plán - párty. Greg, ten byl jen o rok starší než já, nám dokonce zajistil malou vilku na kraji lesa. Patřila jeho rodině. Vím, co si teď můžete říkat: asi jsme se tam vkradli bez jejich povolení, ale pravda byla opakem. Teda, ne úplně, ale pořád o tom věděli. Gregova rodina byla velmi bohatá, všechny své peníze si poctivě zajistili vedením společnosti. Bylo tak jasné, že chtěli, aby jejich syn měl stejnou budoucnost a dokonce jim to i vycházelo. Greg možná byl zatracený děvkař, ale byl pracovitý a studoval ekonomickou vysokou. Rodiče mu tak věřili a klíč k vile mu dali už minulý rok. Za to ale nevěděli, jak to máme v plánu rozjet.

Nákupy zajistily holky. V naší skupince byly dvě, ale mnohdy nadělaly více bordelu než my, chlapi. Byly zrozené pro párty. První z nich byla Lisa, milá a energetická dívka. Vždycky se mi zdálo, že Greg po ní opravdu jel, každopádně se mu ji očividně nikdy nepovedlo dostat. A pak Anna, ta byla možná drobným opakem Lisy. Neuvěřitelně drzá a ze všech si dělala prdel. I tak jsme ji měli rádi, stejně to většinou nemyslela vážně. Nákup si rozdělily jednoduše: Lis sehnala jídlo, pití, slané a sladké věci a Ann alkohol a nic jiného.

A poslední byl Luke. Tak trochu introvert. Měl připravených asi 15 výmluv, proč s námi nemůže, ale stejně jsme ho vytáhli. Navíc, ačkoliv to jde proti jeho povaze a při prvním zjištění tohoto jevu jsme byli všichni nadmíru překvapeni, je naprosto šílenej, když se opije. Mnohem víc, než kdokoliv z nás. Asi tím kompenzuje to, že za střízliva drží všechno uvnitř. Hlavně jsme ho potřebovali, protože jako jediný z nás měl řidičák. Ano, Greg i přes všechny své úspěchy ještě nemohl řídit. Trošku vtipné.

Na chatu jsme vyjeli v pátek a měli tam zůstat přes víkend. Celé jsme to měli naplánované. Bylo nám jasné, že všechno nevyjde přesně do puntíku, ale nečekali jsme, jak hodně se náš výlet může zvrhnout.

Pozice chaty už naznačovala jisté nebezpečí. Jak jsem již zmiňoval, byla na kraji lesa. To nehrálo roli pro výbavu, šlo o moderní vilu. Přívod elektřiny tam samozřejmě byl, dokonce i internet a všechny ostatní věci, normálně se vyskytující v civilizovaném domě. Bohužel byla dost vzdálená od městečka. Navíc píši městečko, protože opravdu šlo jen o menší městečko. Kdyby se někdo z nás zranil, museli by ho vést do vzdáleného města, aby se dostal do nemocnice. A kdyby na nás třeba zaútočil medvěd z lesa, nemohl by nám nějakou tu chvíli nikdo pomoct. Vila byla dost izolovaná.