Pohled Martina
Teď jsem společně s Kájou dotočil video na můj kanál. Úklid všeho vybavení nám trval asi 10 minut, taky mě to pěkně vyčerpalo. Napadlo mě že jsi by jsem si mohl dát to mé Kakaové mléko, jenže pak mi došlo, že Kája místo mléka koupil kávu. Rozhodl jsem se, že proto mléko budu muset zajít sám. ,,Kájo! Já jsi zajdu koupit to mléko, co jsi mi TY nekoupil!" Řekl jsem s lehkým sarkasmem. ,,Jak chceš Marťo." Když to dořekl, vzal jsem si svou peněženku, mobil a klíče. A vyrazil jsi koupit svoje zasloužené mléčko.
Mezitím Kovy doma
Tak, Martin odešel a já mám celý dům sám pro sebe.
No.. Ani vlastně nevím co zvláštního bych měl dělat, když tu Martin není. Většinu srandy mám právě kvůli němu. On mě vždycky dokáže rozesmát ať jsem sebe víc smutný. Nejspíš jsi udělám čajíček, a půjdu se podívat co lidi píšou pod Martinovo ,,Locked out prank on roommate" video.
Hmm.. Až zas tak špatný ohlasy tam nejsou. To jsem jedině rád. Když jsem si projížděl naše společná videa, a že jich je, všiml jsem si našeho "Mavy videa". Hned mě napadlo, že si tady mužů taky přečíst pár těch komentářů. Bylo to přesně takové Jak mě napadlo. Lidí píšou jak chtějí aby Mavy bylo real, aby jsme příště předváděli FanFikce úplně celé, aby jsem spolu prostě něco měli.
Ale, to by bylo celkem dobré video. Říct všem že jsme Spolu. Takový prank na diváky. To snad ještě nikdo nemá (v tomhle smyslu). No, ale bez Martinova svolení to udělat nemůžu, musím se ho zeptat, co on na to. Doufám že bude souhlasit, a nebude mu to vadit.
Postupně jsem přemýšlel, jak to přesně uděláme. Dáme hnedka video na YouTube že jsme spolu. Nebo bude spíš ze začátku "tajit", ale moc nám až zas tak nepude, a až po chvíli to řekneme do světa... Hmm.. Máme toho ještě hodně na práci.
Pohled z obou stran
Asi za 15 minut se Martin vrátí domů.
Nemůžu to na něj jen tak vyvalit. Musím mu to říct hlavně v klidu, pomalu, a ne to něj vychrlit jak Pták Ohnivák. Kovy si pomalu rozmýšlel, jak se k tomu tématu pomalu dostat.
Mezitím si Martin hezky naléval jeho kakaové mléčko. Když jsi ho nalil hezky po okraj skleničky, šel jsi sednout ke Kovymu na gauč.
,,Tak co jsi tady celou dobu dělal Kájo?" Zeptal se Martin ,,Projížděl komenty u našich videích" Odpověděl Kovy ,,Fakt, a copak nám lidi píšou hezkého?" Zeptal se znovu Martin. Kovy věděl, že teď je ta práva chvíle to Martinovi říct. ,,No, to co obvykle. Chtějí aby bylo Mavy real.." ,,Oni toho snad nikdy v životě nenechají" Přerušil ho Martin s lehkým ironickým smíchem. ,,No, napadlo mě, že by jsme.. No jako mohli.. Ehm.. No" ,,Kájo už se vymáčkni" Přerušil ho opět Martin. Kovy se silně nadechl a s výdechem řekl ,,Napadlo mě, že by jsme jim mohli říct že Mavy je real, že spolu.. No.. Něco máme." Martin se na něj díval s lehce otevřenou pusou, a nevěděl co říct. Jak to myslí?! To chce jako se mnou něco.. Jako.. OPRAVDU MÍT!! Musím mu něco říct.. Ale co sakra?! ,,Marťo všechno v pohodě?" Přerušil ho Kotvy dřív, než stihl něco vůbec říct. ,,J..jen jsi m..mě tak trochu za..za..zaskočil, víš." vykoktal ze sebe Martin ,,Ouu.. OUU!! Martine já to nemyslel doslova. Já to myslel něco ve stylu prank na diváky" Když to Kovy dořekl, Martin s cítil snad ještě víc zmateně jak předtím.
,,Ehm.. No.." ,,Nemusíš, jestli nechceš. Jen mě to napadlo, když jsi byl v obchodě pro to tvoje mléčko kakaové." ,,Kovy.." Snažil se ho přerušit Martin, ale neúspěšně. ,,No, však mě znáš. Já a mé nápady. Občas dobré, občas, no, jaksi ne." ,,Kovy!" Martin se ho opět snažil utišit, ale opět neúspěšně. Kovy si povídal dál. ,,Tenhle není zrovna nejlepší. Spíš nejhorší. Moc se ti za to omlouvám. Že jsem tě vystavil do tak nepříjemné situace. Měl jsem si to nechat pro sebe. Jsem takový debil!" ,,Nejsi Kájo, nech toho!" Snažil se ho uklidnit Martin tak, že na něj promluví. ,,Ale jo jsem. Vůbec jsem nemyslel na tebe. Jen na sebe, ani mě nenapadlo, že se ti třeba nebude líbit hrát mého přítele. Jsem tak blbej!!" Kovy se začal fackovat dlaněmi o své čelo. Martin jen koukal co se to právě děje. Potřeboval ho nějak uklidnit. ,,Kájo, přestaň, prosím" Kovy jakoby nic neslyšel a fackoval se dál. ,,Kájo!!" Zvýšil na něj hlas. Ale Kovy stále nereagoval. ,,Karle Kováři!" Kovy stále nereagoval na Martina a fackoval se dál. Martin už začínal pomalu panikařit. Najednou ho něco napadlo. Když se Kovy nejmíň po sté udeřil do čela, Martin mu jeho ruce chytl svými a otočil směrem k němu. Kovy se na něj díval s červeným čelem a skleněnýma očima, připravených k pláči. Martin si jich hned všiml. ,,Bude mi potěšením, zahrát tvého přítele!" ,,Vážně?" Zeptal se ho Kovy s hlasem ve kterém, šel pomalu, ale jistě slyšet pláč. ,,Ano!!" Řekl Martin a usmál se na Kovyho s tím nejvíc rotzomilým úsměvem. Kovy mu úsměv oplatil a vrh se mu kolem krku, div nespadli na gauč. Martin si byl vědom divnosti situace už od začátku, ale Kovy si toho začal pomalu všímat až teď. ,,Ehm.. Já.. Já se půjdu.. Osprchovat." Řekl Kovy jen co se asi 39 vteřin obymal s Martinem. Martin tam jen seděl s lehce udiveným úsměvem. Když Kovy zalezl do koupelny, Martinovi se na tváří objevil úsměv. Opřel se o gauč a začal popíjet jeho mléčko, na které, úplně zapomněl. Kovy si v koupelně pustil sprchu, stoupl si pod proud tak, aby mu voda nestékala po obličeji. Koukal do stěny, a přemýšlel co se to právě teď stalo. Co to bylo?! Proč jsem byl tak šťastný, když souhlasil?! Proč jsem chtěl, aby souhlasil?! Martin si popíjel mlíčko a také přemýšlel. Páni! Tak teď jsem zmatenej, jak nejvíc to jde! Proč jsem s tím souhlasil? Jo jasně, mlatil se, a já ho nerad vidím, když si ubližuje. Je to můj chudáček!! A proč se usmívám?! No tak, Kája je šťastný, má to co chtěl.. Počkat, když to tak vemu, vlastně chtěl se mnou chodit. ,,Heh." Martin vstal, a šel si umít skleničku. Kovy vyšel z koupelny. ,,Hele Martine, dneska je pondělí, takže ty spíš v ložnici a já na gauči." ,,Jo jasně. Já bych na to i zapomněl." Zasmál se Martin ,,No jo, typycký Martin Carev." Oba dva se zasmáli, a šli se pomalinku připravit je spánku. Martin se šel taky ještě vysprchovat. Když odcházel do ložnice Kovy na něj ještě zavolal ,,Jo a Marťo, v noci jsem tam slyšel nějaký divný zvuky, tak se když tak nelekni." Zahyhňal se Kovy ,,Super, tak dneska už neusnu!" Zasmáli se oba a šli si lehnout. ,,Dobrou!" Zavolal ještě Kovy z gauče. ,,Good Night" Odpověděl mu Martin. Oba oka nezahmouřili. Kovy se celou dobu koukal do stropu, a Martin se převaloval v posteli.
Kovy; Nevím proč, ale mám takové lehké nutkání jít za Martinem. Ani nevím co bych tam dělal.
Martin; Proč nemůžu spát? Proč myslím na Káju? Proč ho nemůžu dostat z hlavy?
Oba se jen koukali do stropu, z okna nebo do stěny. Nebo měli zavřené oči, ale přemýšleli jeden o druhém. Po hodině a půl přicházela bouřka. Kovy se začínal Pomalu bát. Ale ne! Bouřku ne!! U ní nikdy neusnu! Nechci říkat, že jsem malá holka, ale bouřky nenavidím!! Martin si té bouřky skoro ani nevšiml. Pomalu se mu totiž podařilo usnout. Když už skoro usnul, udeřil blesk nejmíň kilometr od nich. Udělalo to velikou ránu, a oba vylítli z postelí. Martin se jen rozhlédl, ale Kovy si sedl na gauč a myslel si. Fajn.. Tak dneska tady už neusnu. Leda že..
Martin už zase pomalu upadal do hlubokého spánku, když v tom, uslyšel jak se otvírají dveře od ložnice. ,,Marťo, Marťínku" Někdo šeptal. ,,Spíš?" ,,Skoro.." odpověděl mu Martin ,,Mohl bych si lehnout k tobě. Nemůžu usnout, a s tou bouřkou už vůbec ne." Martin celou tu dobu otočený k oknu, nadzvedl za sebou peřinu, a Kovy do ní skočil jak malý dítě. Martin se pousmál a Kovy si toho byl vědom. Usnuli zády k sobě. Po 3 hodinách Kovyho probudil hrom, když se koukl na Martina, všiml si, že v klidu spí. Byl už otočený směrem ke Kovymu. Kovy si lehl tak, aby viděl Marťovi do tváře. Chvilku se na něj díval vlahým úsměvem. Teď by byl nejšťastnější, kdyby mu ho Martin oplatil. Po chvíli mu prstem přesunul vlasy napadané v obličeji na stranu, a začal přemýšlet. Mám?! Nemám?! Po minutě byl rozhodli. Kovy věnoval Marťínkovi na čelo malou pusu, lehl si, přikril ho pořádně, a šel spát. Martin se hned otočil směrem k oknu, roztomile se pousmál a lehce se začal červenat.
Ráno Martina probudilo slunce, které mu z okna bilo přímo do obličeje. Závěsy byli roztažené, v noci je Martin zatahoval, což znamená, že Kovy je už vzhůru. Martin na sebe vzal nejbližší tričko, nějaké kraťasy a šel se kouknout do kuchyně, zda-li tam není Kovy. Jasně že byl. ,,Dobré ráno!" Řekl Kovy ,,Dobré, *zív* dobré" ,,Dělám nám palačinky" ,,To jsi hodný" Pověděl mu Martin. Když Kovy servíroval Martinovi palačinky, tak mu prohrábl jeho neupravené vlasy. Martin si hned vzpomněl na Kovy večerní pusu na čelo. A v tom okamžiku se začal lehce červenat. Kovy si toho ani nevšiml. ,,Jo a přidal jsem tvou fotku na můj insta" ,,Jakou?!" Zhrozil se Martin. ,,No víš.. Napadlo mě, než to řekneme divákům, že my dva.. No víš" ,,Spolu chodíme" ,,Ano. Tak by jsme to mohli "nevědomky" přidávat fotky na insta, my stories, atd. A vypadat tam jako pár. Chovat se tak i ve videích, a jako že jsme si toho nevšimli a nevystřihli to. A až by se lidi začali ptát, tak jim to řekli" ,,Jo fajn, já s tím problém nemám" Oznámil Martin Kovymu. ,,Jo a Kájo? Jakou fotku?!!" ,,No víš.. Radši se podívej." Martin si došel pro mobil a šel si zpátky sednout ke stolu, a dlabat Kovyho palačinky. Zapln instagram, koukl na Kovyho účet, a byla tam. Martinova fotka, když ještě spal. Koukl na popisek a tam bylo napsáno;
8:32 a moje zlatíčko stále ještě hajá. Kdyby nevypadal tak roztomile, tak by už byl vzhůru. ;*
Kovy pečlivě sledoval Martinovu reakci. Martin vypl mobil, odložil ho displejem na stůl, dal si ruku přes pusu a začal se červenat jak nejvíc to šlo. Kovy se jen šibalsky pousmál a dělal jako že nic. To ti oplatím Kovy, jen se neboj.
Celý den nic moc nedělali. Seděli doma, Martin stříhal video, a Kovy si přijížděl sociální sítě. ,,Škoda, že jsi o tom tvým pranku na fanoušky neřekl dřív. Mohli jsme něco udělat už v tomhle videu!" ,,To máš pravdu!" Zasmáli se a zase se věnovali každý svému. Po pěti minutách se Kovy zvedl že židle, seld si na gauč k Martinovi a opřel se tak aby byl hlavou za jeho ramenem, a mohl mu vidět do počítače. ,,Co děláš?" Zeptal se Martin ,,Tady se mi sedí líp" ,,Hmm. To máš pravdu" Řekl Martin a stříhal dál. Po pěti minutách. ,,Hele a víš co?! Jak se na to tak dívám, tak pár těch "couple things" bych tady našel!" ,,Fakt?!" Zareagoval Kovy chladně. V mysli to ale tak nebylo. Jak to myslí "couple things"?! Jak jako pár bych našel?! To ti všichni co říkali že spolu chodíme, nebo se tak nejmíň chováme, měli pravdu?! Martin to bral úplně s nadhledem, po chvíli si to také uvědomil, ale nevadilo mu to tolik jako Kovymu. Na oběd si zašli do restaurace. Kde samozřejmě udělali pár fotek, kde se drží za ruce u stolu, posílají si pusinky na boomerangu, jak se navzájem krmí, hází po sobě kousky jídla, a tak dále. Když odcházeli z restaurace, natočili jak se drží ta ruce po cestě. Když udělali fotky i videa, oba si mysleli to samé. Pustí mě on, nebo ho mám pustit já?
Za chvíli šlo proti nim malé dítě, tak zvedli ruce a dítě pod nimi prošlo. Když odcházelo ukazovalo na kluky úsměv. Když se oba otočili dopředu, Martin se pustil Kovyho, ale za to, jeho ruku dal kolem Kovyho ramen. Kovy chvíli koukal co se děje, ale pak mu to začínalo být jedno, a dal svou ruku kolem Martinova pasu. Když došli domů, každý se vydal svou cestou. Martin si šel sednout na gauč, aby si odpočinul. A Kovy do koupelny.
