Animal [MikAnnie CZ]

Animal

Here we go again...

I kinda wanna be more than friends

So take it easy on me

I'm afraid

You're never satisfied...

Byl to další den... Další den, kdy jsem se ve svých pocitech nevyznala... Věděla jsem, co mám udělat a i přes to...a i přes to jsem o tom začínala váhat... Můj mozek mi radil, že si mé city nezasloužíš...jako všichni ostatní... Mé srdce mi však radilo opak... Chtělo, abych Ti část sebe dala...abych se Ti vyznala... Avšak Ty jsi mně viděla jen jako kamarádku...a asi ani to ne... Neexistuje šance, že bys ke mně cítila to stejné, jako já k Tobě...

Párkrát se sice stalo, když všechny naše spolubydlící byly mimo pokoj, že jsme seděly vedle sebe a...mluvily jsme. Nebyla to vynucená, a ani trapná konverzace... Řekly jsme si, co jsme chtěly...zdálo se mi, že ses i občas otevřela... Ty jsi mi říkala své názory, já Ti je občas vyvracela... Já Ti říkala své myšlenky, Ty jsi mi zpříma řekla, jak to vidíš... Občas jsem měla pocit, že toho povídání nemáš nikdy dost... Ale i přesto jsem ty chvíle měla ráda... Jenom my dvě, žádný strach z titánů...žádný strach z budoucnosti...

Here we go again...

We are sick like animals we play pretend

You're just a cannibal

And I'm afraid

I won't get out alive...

Později se však naše povídání stávalo jen zřídka kdy. Před všemi jsme neustále něco předstíraly... Před svými přáteli, rodinou...před nimi jsem byla někdo, koho nezajímaly ostatní... Cítila jsem se často jako nějaké zvíře v kleci, o kterém si všichni povídali...ale o čem mluvili, byla pouze moje maska... Ty jsi mi připadala jako nějaký bojovník z knih, koho se všichni lidé nejvíce báli, kanibal to myslím byl...a tak se z toho stala ta Tvá přezdívka, když jsme byly samy...

Jednoho večera jsme...se opět ocitly samy a... Ty jsi opět začala mluvit o tom klukovi, kterého jsi chtěla tolik ochránit, a že se mu jednou chceš udělat jistou laskavost... Já vedle Tebe jen seděla a poslouchala... V mé hlavě byla bouře myšlenek, které Tvá slova přehlušila, bouře byla plná mého strachu... Když ses mně ptala, co se mnou je, řekla jsem Ti, že nic...ale přesto jsem měla strach, že se přes tu bolest nepřenesu zaživa... Když jsem Tě opět po chvíli nevnímala a chtěla jsi znát na něco můj názor, odpověděla jsem Ti jen „Klidně...mně to nevadí"... a to byla ta největší chyba, co jsem kdy udělala...

No, I won't sleep tonight...

V té chvíli, kdy se Tvé rty střetly s těmi mými, na nás začal svítit venkovní měsíc. Nevěděla jsem, proč jsem se tomu poddala... Bylo to tak špatné... Mozek chtěl, abych Tě odhodila či odstrčila, aby se Tvé jemné rty na ty mé již na sebe nelepily... Avšak mé srdce se vrhlo do akce ignorující mozek, a já Tvůj polibek ještě více prodlužovala...

Když už jsem k Tobě něco cítila, chtěla jsem, abych aspoň chvíli uvěřila, že to Ty cítíš stejně... Když jsi mi začala sundávat mé oblečení a já to Tvé, z Tvých úst vycházela jen slova díků, že jsi ráda, že máš takovou kamarádku... Bolelo mě, že jsem jen Tvá kamarádka, ale bolest v srdci jsem ignorovala, a nechala jsem se utápět v teplých pocitech, které jsem právě cítila... Celou noc jsem se jen utápěla a nic jsem nenaspala...