Život v Bradavicích

1. Návštěva

Je krásný letní ráno.
Lehký vánek prolétával mým pokojem a otevřeným oknem byli slyšet ptáčci.
Bylo to krásné ráno, dokud jsem ze zdola neuslyšela ránu.
Vstala jsem z postele, vzala jsem si nějaké tričko a kraťasy a otevřela jsem dveře.

Ozvala se další rána.
Sešla jsem schody a uslyšela další ránu.
Myslím, že to je od dveří.
Projdu obývákem do kuchyně když jí konečně najdu.
Moje domácí skřítka Winky.
Winky jsem dostala od mámy když jsem dokončila studium v Bradavicích.
Ano, taky jsem tam chodila a jestli to chcete vědět, byla jsem v Havraspáru.
Mé mámě jsem dávala jasně na jevo, že skřítka nebo skřítku nikdy chtít nebudu, protože je to strašné, jak se kouzelníci ke skřítkům chovají.
Vlastně celkem souhlasím se SPOŽÚSem.
Týrání domácích skřítků je strašné.
No každopádně jsem Winky jsem si nakonec vzala a skoro vůbec jí nezaměstnávám.
Winky umývala nádobí a já jí požádala jestli by nešla otevřít dveře.
Když odešla tak jsem si řekla, že bych něco mohla sníst a vzala jsem si jablko.
S jablkem jsem se vydala ke dveřím abych zjistla, co se děje a uviděla jsem tam nejen Winky, ale i mou sestřičku Jessicu.
Jablko jsem zahodila a rozeběhla jsem se ke dveřím. Jak dlouho jsem jí neviděla!
,,Jess! Ahoj!" Zavolala jsem na ní.
Jessica se na mě podívala, široce se usmála a rozeběhla se ke mně.
,,Ahoj Veruu!" řekla a skočila na mě.
Byl to hodně dobrý pocit. Opravdu moc se mi stýskalo.
,,Kde je máma?" všude jsem se rozhlížela, ale nikde jsem svojí mámu neviděla.
Jessica se na mě podívala a řekla mi ,,Ona je ještě někde venku. Asi se baví s Winky."
,,Jo, to asi jo. A co ty? Těšíš se do Bradavic?"
,,Jo těším a moc! Ale... Veru?" Podívala se na mě tak prosebně.
,,Co se stalo?" Měla jsem o ní starost. Copak jí trápí? Ví, že tu pro ní vždycky jsem.
,,Co kdy se nedostanu do Havraspáru? Tohle jí dělá starosti? Kdyby jen věděla, kdo jí letos bude učit formule.
,,Jess na tom nezáleží. Je jedno kam tě moudrý klobouk zařadí. I když Havraspár je u nás po generace, nikdo se na tebe zlobit nebude."
,,A navíc, já jsem měla nejlepší kamarádky co byly ve Zmijozelu, i Nebelvíru. Byly jsme taková nepřekonatelná parta holek. Nikdo na nás neměl. Opravdu na koleji nezáleží."
Bylo vidět, že se jí ulevilo. Ale já to myslela vážně opravdu na tom nezáleželo. Od dob Harryho Pottera se toho hodně změnilo. Všechny koleje jsou mezi sebou přátelské a kdokoli si může ve velké síni sednout ke kterému-koli stolu. Kromě profesorského, samozřejmě.
,,Tak co, Jess. Na jaký předmět se těšíš nejvíc?" Mám v plánu jí tím "tajemstvím" překvapit až v Bradavicích, ale nějakou tu nápovědu snad můžu...
,,No já se nejvíc těším na.. asi létání! Myslíš, že budu stejně dobrá jako Harry Potter?
,,Určitě. Víš jak jsem byla dobrá já? Určitě na tom bude stejně."
Jo. Já byla ve Famfrpálu opravdu dobrá. Určitě jim dělalo problém taky mě nevzít v prvním ročníku... nojo EGO.. ne vzali mě až ve druhém... byla jsem odrážeč.
,,Ronnie?" uslyšela jsem. To ale nebyla Jess. Ani Winky.
,,Mami!" Dveřmi právě prošla žena v dlouhém stylovém hábitu vhodném i na léto.
,,Ahoj! Páni ty jsi ale vyrostla! Tak co? Už se Jessica pochlubila?"
,,Pochlubila s čím?"
,,Zítra s námi půjdeš do příčné ulice! Je to dobré odreagování, a taková menší příprava na.."
,,Tiše!" Máma právě málem prozradila mé malé tajemství ohledně učení v Bradavicích..
,,Jít s vámi do Příčné ulice? To by bylo super!"

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti. Ano.. Něco nového. Konečně! Pochybuju, že to někdo bude číst ale stejně se na tento příběh těším.