Kdo jsi? || Mavy

3%

"Eh.. Prosím? Kdo - jste?" Z obličeje mi radost zmizí a nechápavě se na něj podívám.. "Já - Nepamatuji si.. Kdo jste.."

× × ×

Já i Honza stojíme jako z kamene, říkám si, že je to sen nebo si dělá srandu. "Kájo? To jsem já..Martin." Čumí na mě jako na debila. "Já.. Si na vás opravdu nepamatuju." Asi začínám věřit, že si fakt na mě nepamatuje... Zavřu ústa, rukama si promnu obličej a zřítím se na židli. "Tak na tohle si musím sednout.." Honza se snaží chovat normálně, ale moc se mu to nedaří.. "Ty si.. Ani na mě? Si nevzpomínáš?" Karel si pořádně sedne, tak aby mu to bylo pohodlné. "Vás také ne. Omlouvám se." Ment se chytne za hlavu a otočí se směrem ke zdi. "On si..." Podívá se na mě, ale očního kontaktu se nedočká. Koukám do země a vypadám zřejmě jako kůň co má jít za chvíli na porážku. "Je to moje vina..." tiše zašeptám potichu, ale tak aby to šlo alespoň trochu slyšet. Jen at se Kája dozví co se stalo... To díky mě je tohle všechno... "Prosím?.." Ozve se slabéj hlásek. "Že je tohle všechno má vina!" Zvýším hlas.. Ne moc. "Jako, že jsem v nemocnici.. Kvůli vám.." Podiví se. "Přesně.." Odpovím mu jaksi ledabile. "Martine.. Em, Kovy.." Zamrká. "Ko-vy?!" "To teď nech byt.. Jde o to, že.. Za to Martin nemůže, ne tak celkově.." Sedne si na roh stolu, co byl necelý půl metr vedle jeho nohy. "Jak to myslíte?" Chytne se za kořen nosu. "Vy.. Pohádali jste se v autě a ... Měli jste autonehodu. A ty jsi to nejvíc schytal.. Doktor říkal, že je to jen lehké poranění hlavy, ale ztráta paměti lehké poranění sakra není!" Praští pěstí do stolu.
Kája se jen chytne za místo na hlavě kde ma 3 Stehy.. "Já.." v ten moment do místnosti vletí doktor. "Karel Kovář, 20 let, autonehoda.." Chvíli něco čte v papírech a pote si sundá brýle, které založí do jedné maličké kapsičky v plášti. 2-3 dny si vás tu ještě necháme na pozorování a pak vás zřejmě pustíme domu." Usměje se, ale spíše falešně.

-

Po hodině jsem si ho odchytil na chodbě. "Říkal jste mírný otřes mozku ne ztráta paměti!" Ten idiot se jen přitupěle tváří. "Nevěděli jsme, že to může zajít takhle daleko." "Jste doktoři, ví to máte čekat!" Naštvu se a Jednu vrazím zdi za mnou. "Uklidněte se." Jasně, tohle mě tak uklidní. "Jděte do háje.." Květiny hodím do koše a zmizím..

Vše jde do kytek a to jen kvůli mě.
Že já idiot vůbec tu nabídku přijal.. Kájo, promiň.

...

Ták! A je tu další část! Doufám, že vas tato knížka bude čím dal více bavit! :)

Jo a kdo slaví konec prázdnin a kdo se jde trošku zhulakat? Já! :d