Náhodné setkání || S.S.

kapitola 1.

Vaan se otráveně podívala na hodinky na své ruce a jak se ji hned zlepšila naláda! Zjistila totiž, že už ji skončila pracovní doba. S úsměvem na tváři si sbalila své věci do kabelky a vydala se ven z budovy. Hned zamířila do místní kavárny jako každý jiný den. Byla to taková její rutina. Po práci si zajít do kavárny, vypít si kafe, při tom se hezky uvolnit , odreagovat a pak zamířit domů. Už otevírala dveře dovnitř, postavila se do fronty a začala si vybírat z denní nabídky. Nakonec se rozhodla pro cappuchino. Fronta se o moc nezkrátila a tak se porozhlédla po kavárně jestli tam neuvidí nějakou známou tvář. Ale marně. Nikoho známého zatím nezahlédla, ale v úplně odstrčeném rohu seděl u stolu vysoký, hnědovlasý muž a někoho jí strašně připomínal. Ale i přes to, jak se sebevíc snažila vzpomenout kdo to je, tak na to nepřišla. Najednou ji z jejich myšlenek vyrušilo "Madam co si přejete? " To si Vaan uvědomila, že je na řadě, takže si objednala cappuchino, zaplatila a vzala si svůj kelímek. Ten muž ji pořád v jejích myšlenkách nedal pokoj a tak se rozhodla, že si k němu přisedne, popovídá si s ním a pak si možná vzpomene. Rozešla se až do rohu kavárny kde seděl a zeptala se s úsměvem na tváři " Ahoj, máš tu místo? " Muž nejdřív vypadal zmateně, ale pak se na Vaan tak roztomile usmál a odvětil " Jo jasně."
Vaan si sedla a na stůl si položila svůj kelímek. " Tak Vaan jak se dneska máš? " zeptal se jí zase s tím roztomilým úsměvem. " Skvě.... počkej co? My se známe?" Vaan byla vážně zmatená. Odkud zná její jméno? "Ne? Měli bychom?" Vaan byla pořád celá v údivu " No ne, ale ty znáš moje jméno tak jsem si myslela že... odkaď ho vůbec znáš?" Muž se natáhl přes stůl k jejímu kelímku a otočil ho. Vaan se zasmála protože si uvědomila, že bylo celou dobu napsané na tom kelímku. Teď se zase ona natáhla k jeho kelímku a otočila. "Takže Sebastian jo?" Muž jen přikývl hlavou a usmál se. A tak si ti dva začali povídat. A povídalo se jim opravdu dobře. Probrali všechna možná témata. Od druhů kávy, přes kapely, jídla, barvy, citáty do filmů. Přesněji Marvelovských filmů. A v tom to Vaan došlo. Když si povídali o Marvelovkách, tak se Sebastian pořád tak smál a šklebil a když se dostali k oblíbeným postavám tak se jí všechno rozjasnilo. "Moje oblíbená postava je Bucky. Toho úplně miluju." Jen jak to dořekla tak jí to celé došlo. "Můj Bože!!!!" Úplně vykřikla Vaan. "Možná je to trochu trapný, ale celou tu dobu jsem měla takový pocit, že tě znám. Někoho jsi mi strašně připomínal, ale já si nemohla vzpomenout. Ale teď už to celý chápu. Pane Bože! Já tady sedím se Sebastianem Stanem!" Sebastian se zase tak roztomile zasmál. Konverzace se tam ale nezastavila. Pořád si povídali a Vaan zjistila hrozně moc nových věcí ze zákulisí filmů. Pořád to nemohla pobrat, že tady prostě sedí se Sebastianem Stanem. Jejím idolem. Povídá si tady s ním a prostě, že ho vidí na vlastní oči. Čas jí s ním hrozně rychle utíkal a když se koukla na svoje hodinky tak se udivila, že už je sedm hodin večer. I přes to, jak strašně se jí nechtělo, musela konverzaci ukončit. " Sebastiane, já se hrozně omlouvám, ale už budu vážně muset letět. Za patnáct minut mám schůzku, kde se poprvé uvidím se svým otcem po asi osmi letech. On se totiž rozvedl s matkou a odstěhoval se a dnes se spolu po tak dlouhé době uvidíme."
"Vaan to se omlouvám, že jsem tě takhle zdržil, ale s tebou se tak hezky povídá, že jsem naprosto ztratil pojem o čase. Mohl bych ti to vynahradit tím, že bych tě zavezl domů aby jsi to stihla?" Pane Bože! Vaan málem omdlela. Vážně jí teď nabídl Sebastian Stan, že jí zaveze domů?!! "To by bylo vážně super" odpověděla mu Vaan a usmála se na něj. Společně vstali, odešli z kavárny a zamířili k Sebastianovu autu. Nikdy tak krásné auto snad ještě neviděla. Bylo doopravdy krásné. Sebastian jí otevřel dveře spolujezdce " Prosím madam" Vaan si sedla Sebastianovi poděkovala, řekla mu adresu  a vyjeli. Vaan si tenhle moment tak strašně užívala. Zbývalo jí asi posledních pět minut času se Sebastianem. Takže ho nepromarnila ale ptala se ho na všechny možné otázky aby se dozvěděla všechno co chtěla vědět. Auto se najednou zastavilo a nastal ten moment. Rozloučit se. Vaan hledala ta správná slova se kterýma by začala , ale dřív než je vymyslela tak začal Sebastian. " Hele Vaan, doopravdy jsem si to tu s tebou neskutečně užil a nerad bych aby to dneškem skončilo. Takže nevadilo by ti, kdybys mi dala tvoje číslo?" Vaan myslela, že to vážně je jenom sen. Tohle nemůže být realita. Sebastian Stan se jí ptá na její číslo! " No jasně! Strašně ráda!" Vyhrkla a převzala si mobil který jí Sebastian podával a napsala do něj svoje číslo. Mobil mu s obrovským úsměvem vrátila. "Dík" Poděkoval jí Sebastian. " Tak ať to dobře dopadne s tvým taťkou a někdy ti zase zavolám. Ahoj." "Ještě jednou ti za všechno mockrát děkuju Sebastiane a budu moc ráda když zavoláš." Zabouchla dveře a pak mu ještě na rozloučenou zamávala. On jí zamávál nazpátek a auto se rozjelo a za chvíli bylo v nedohlednu.