E : Marcusi já.. já..
M: Ester nic neříkej
T: Ma
M: drž hubu nezná ji vůbec nechápu proč si tě naší adoptovaly takovou nicku !
T: Marcusi stačí !!Pohled Ester
Hned jak to Marcus dořekl s očí mi tekly slzy . Rozeběhla jsem se z pokoje nikam pryč . Když jsem doběhla k moři tak jsem jsi v oblečení sedla do vody nic jsem nevnímala jen tu bolest kterou jsem si prožila.Cca po 30 jsem slyšela kroky ve vodě neměla jsem odvahu je otočit někdo jsi sedl za mě a objal mě svémy pažemi , poznala jsem že to je Marcus .
M: promiň jen Ester já tě mám hodně rád nechci se ó tebe dělit s jiným
E: proto jsi musel vytáhnout můj starý život ?! Víš jakou bolest jsem v něm zažila jak to moc bolelo !!
M: Ester to jsem nevěděl prosím odpusť mi
E: nejsem stroj na odpouštění !
M: pojď dovnitř jsi celá ledová
E: nejdu chci tu být sama
M : nebyla otázka
Přehodil jsi mě přes rameno a nesl až dovnitř do pokoje kde my chtěl pomoct svlékat ale já ji odmítla a on odešel z pokoje abych se mohla převlést .
Ale to jsem nevěděla kdo bude v koupelně.....
Další kapitola na světě budu ráda za každý hlas či koment
Verůů
Srry za chyby
ČTEŠ
Holka z Děcáku
FanfictionEster byla už od svých 2 let v děckém domově její rodiče jí nechávali doma hladovět nestarali se oní myslí že do svých 18 jsi ji žádná rodina nevezme usměje se. na ní štěstí a bude mít rodinu ó které vždy snila?