Začalo to nějak tak...
,,Hej, zajedeš pro mě dneska?" Zeptala jsem se Kate do telefonu.
,,Co ty bys beze mě dělala?" Zasmála se.
,,Dobře, tak zatím." řekla jsem rychle a típla to.
Kate je moje nejlepší kamarádka odmalička. Nikdy jsme se moc nehádaly. Jen jednou a to bylo kvůli klukovi. Chtěly jsme ho obě. No a žádná z nás nehodlala ustoupit. Nebavily jsme se asi týden nebo dva. Ale pak začal chodit s jednou holkou z nižšího ročníku a my si uvědomily že ta hádka byla naprostá blbost. Ona má staršího bratra, který se odstěhoval do Ameriky, kvůli studiu. A já jsem jedináček. Takže jsme se braly, jako sestry. Naše rodiče si pak i zvykli. Ale nejhorší bylo, když jsme se rozhodly že si jednou změníme příjmení, aby jsme byly jako opravdové sestry. Ale byl v tom háček. Pak jsme se, ale začaly hádat. Obě jsme totiž chtěly to svoje, tak jsme to pustily z hlavy. A my po to dlouholetém přátelství se k sobě chováme takhle. Jsme na sebe drzé a nadáváme si. Ale vždy víme, že je to ze srandy. Nechápu ty kamarádky typu.. ,,Jéé dneska ti to teda sluší."
,,Ale prosimtě."
,,Ale vážně lass."
,,Tak dobře zlato."
Přijde mi to divný. Někdy mi připadá, že kamarádky tohoto typu nejsou jen kamarádky.
Z přemýšlení mě vytrhlo troubení auta. Vzala jsem si batoh a běžela ke dveřím. Doběhla jsem k autu a nasedla si.
,,Nazdar. To ti to trvalo." Neodpustila si poznámku.
,,Ty si furt stěžuješ." Povzdechla jsem si. ,,A Jak dopadlo rande?"
,,To nebylo rande! Byla to jen schůzka." Vychrlila na mě.
,,A v tom je snad rozdíl?" Zasmála jsem se nad tím, jak začala rudnout.
,,No dobře, vyhrála jsi. Přiznávám bylo to rande." Řekla poraženě a já se musela ušklíbnout.
,,Tak povídej.." Pobídla jsem jí. Kate si flustrovaně povzdechla a začala s vyprávěním.
--------
,,Pfff..To jako vážně?!" Smíchy jsem vyplivla pití, kterého jsem se napila.
,,Jo a nesměj se mi." Řekla a já se ještě více rozesmála.
,,Jak jsi dokázala spadnout na rovince? Ještě tak debilně? Ježiš to musel být trapas." Kate se na mě jen naštvaně podívala.
,,Ty mi teda moc nepomáháš." Odfrkla si jako naštvaná kočka.
,,Od toho jsou přeci kamarádky. A už nebuď nabručená, musíme jít." Zasmála jsem se. Ona na to jen protočila očima.
Společně jsme se vydaly do školní budovy.
----------
Byla přestávka. Já samozřejmě neměla nic na práci. Kate byla na chodbě s tím klukem co s ním byla na rande. Tak jsem tam jen seděla se sluchátky v uších a pokukovala po třídě. Vedle mě seděl Will. Spolužák se, kterým jsem nikdy moc nevycházela vždy měl nějaké připomínky a lezl mi na nervy, ale někdy s ním byla i sranda. Byl to takový ten smíšek třídy. Stále nějaké připomínky a měl radost, když rozesmál celou třídu, když něco vykřikl při hodině.
Teď, ale nebyl veselý. Nevtipkoval ani si z nikoho nedělal srandu. Seděl a smutně koukal na jedno místo. Podívala jsem se směrem, kam se díval. Jo jasně. Díval se na Lilly a Nicka, kteří se líbali. Vypadal fakt smutně. Nebylo to u něj zvykem.
Měla jsem jen jedno sluchátko, a tak jsem mohla zaslechnout, jak si pro sebe říká. ,,Tyjo..kéž bych byl Nick." To mě šokovalo. Věděla jsem že má Lilly rád, ale že tak moc. To jsem nevěděla.
Od té chvíle se změnily dvě věci. Nejen, že jsem měla na Willa teď úplně změnila pohled, ale taky jsem se na ty dva podívala. A co se nestalo? Nick mi nějakým zázrakem padl do oka. Ne,že by se mi před tím nelíbil. Spíš jsem mu nevěnovala pozornost. A teď? Jakoby se zastavil čas. A já pozorovala jen jeho. Přišel mi dokonalý. A pak jsem si uvědomila. Vždyť on má holku. A tak jsem odvrátila pohled a snažila se vyhnat z hlavy myšlenky na něj, ale marně.
První kapitola.. Doufám, že se bude líbit. :)
vaše Matsuo **
ČTEŠ
Only Friends?
RomanceCo když se 16ti letá Enny zamiluje do 17ti letého Nicka, který je zadaný. Pokusí se být s ním jen kamarádka, ale jak dlouho jí to vydrží?