Nikdy na tebe nezapomenu !

Ahoj, jmenuji se Leo a povyprávím vám o moji nejhorší vzpomínce, která nezmizí nikdy a která mi změnila celý život. Teď pořád otázky. Proč vůbec existuje život ? Tak temný a krutý ? Nikomu nic neuděláte a přesto se vám stanou strašné věci.

Byl jsem šťastný s mým nejlepším kamarádem Johnym a s naší kamarádkou Mijou. Byly jsme dobrá trojka. Od malička jsme spolu vyrůstali. Užívali si každé chvilky co jsme byly spolu a dělali jsme samé blbosti. Věřili jsme si a měli se rádi. Když Mija odjížděla k prarodičům, my s Johnym jsme byly pořád spolu a chodili do posilky nebo jsme hráli hry na playstationu, ovšem že jsme chodili i ven. Jezdili jsme na kole a na skateboardu. Občas jsme si hráli i s Johnyho mladší sestřičkou Amálkou. Naší rodiče byly taky dobří kamarádi. Každé léto jsme společně jezdili na dovolenou a opékali buřty. Bylo to úžasné. Stále na to vzpomínám a teď mi to chybí. Strašně moc ! Kdyby se to nestalo, tak by vše bylo úžasné a já bych nikdy nepoznal depresi.

Mě a Johnymu už bylo 18 a Miji 17. Byla to naše mladší sestra, pro Johnyho už druhá, ale pro mě Mija znamenala mnohem víc než jako kamarádka nebo sestra. Miloval jsem ji, ale to jsem si nechal pro sebe. Nemohl jsme překazit naše přátelství. Nemohl jsem. Všichni jsme chodili na stejnou střední školu. My s Johnym jsme byly ve třeťáku a Mija ve druháku. Lidi v naší třídě byly docela v pohodě, teda až na 6 kluků. Adama, Martina, Tomáša, Karla, Jakuba a Alexe. Byla to skupina kluků kteří se spolu bavili a kterou vedl Alex. King party. Byly to nejhorší studenti na naší škole a už udělali hodně problémů, ale my s Johnym jsme to neřešili.

Když jsem chodil do školky tak jsem se taky hodně bavil s Alexem, chvíli i na základce, ale pak začal dělat věci které se mi  nelíbili. Stal se s něj zmrd. Hodně velký.

Bylo léto  15.7. 2020 s Johnym jsme šly do posilky a Mija se šla projet na kole. Chtěla si pročistit hlavu, nedávno se rozešla se svým klukem Lukasem, který ji podvedl. Bylo nám to líto a pořád jsme s ní byly. Nevěděli jsme jestli si něco neudělá. Časem se to zlepšilo i když byla zraněná. Přes to všechno se dokázala smát. Obdivoval jsme jí. Já a Johny jsme měli na holky smůlu. Né že by nás žádná nechtěla, ale pro mě žádná nebyla dobrá jako Mija. Johny to měl na stejno, chtěl nějakou jako Miju, ale trochu víc odvážnější a která by chodila do posilky a jezdila na skateboardu. Mija jen jezdila na kole. Mě hlavně zajímalo jaká holka je a Mija byla nejlepší ze všech.

V posilce jsme byly 3 hodiny a pak jsme šli k nám a čekali jsme než Mija dorazí. Bylo 7 večer a Mija nikde. Říkali jsme si, že se třeba někde zdržela s nějakou kamarádku, ale přestali jsme si to myslet, když bylo 9. Zavolali jsme tedy Mijiním rodičům jestli už není doma, ale nebyla. Mijini rodiče si celu dobu mysleli, že je u nás. Řekli jsme, že se šla kolem 12 projet na kole a od té doby jsme ji neviděli. Její rodiče zavolali na policii. Johny už chtěl taky jít domů, ale nomohl. Měli jsme o Miju strach jestli si náhodou něco neudělala. To co nás napadlo nebyl dobrý nápad a ani nás neměl napadnout, ale zas by jsme nezachránili Miju. S Johnem jsme si vzali kola a jeli jsme Miju hledat. Projeli jsme všechny místa kde by mohla být, ale marně. Bylo už 11, ale nevzdávali jsme to. Začali jsme projíždět i temné uličky, které byly hodně strašidelné i pro ty co se ničeho nebojí. U jedné uličky jsme cosi zahlédli. Odhodili jsme kola a šly se tam podívat. Měli jsme opravdu strach, ale pokračovali jsme dál. Uviděli jsme jakousi partu kluků a já už věděl, kdo to byl. Byly to kluci z naší třídy. Parta debilů, kterým jsme se s Johnym vyhýbali, ale teď to nešlo. Adam držel Miju kolem krku. Měla zavázané ruce a z nosu jí tekla krev. Když nás uviděla, začala víc plakat a křičela ať utečeme, ale ani nás nehlo. Rozběhli jsme se proti nim a začali se mlátit, ale bylo jich víc a neměli jsme šanci. Byly silnější. Karel držel Johnyho a mě Tomáš. Jakub s Martinem se usmívali a chodili okolo nás. Pak došel Alex. Alex: „Ale, ale koho to tady máme ?" Leo (já): „Pusť ji ! Už vás hledá policie." Alex: „Tady ji nenajdou a vás taky ne Leo !" John: „Co chcete ?" Alex: „Já ti ani nevím, baví mě ubližovat lidem a nebudete ani první ani poslední." Leo: „Alexi !!" Vytáhl nůž a ukázal na mě. Alex: „Leone ty jsi mi vždy připadal jako suprový kluk, silný a odvážný, obdivoval jsem tě." Přišel ke mě blíž a přejel mi nožem po hrudi. Začala mi trochu téct krev a s Johnem jsme měli vyděšené obličeje. Alex: „Nechci tě zabít Leo, tebe ne ! hodil by ses do naší party, neměl bys ztrácet čas s lidmi jako je Johny." Leo: „Myslíš, že jsem takový debil, abych se bavil s tebou." Dal mi ránu do obličeje. Alex: „Ale, Leo nechovej se jako ubožák. Za to, jak jses ke mě otočil zády, za to zaplatíš." Otočil se na Johnyho a nůž mu zabodl do břicha. Leo: „Nééééé !! Johny ! Nech ho být." Alex: „Řekl jsem, že za to zaplatíš." Leo: „Tak zabij mě a né jeho !" Alex: „Ne ! chci, aby jsi viděl jak tvůj nejlepší kamarád umírá !" Leo: „Nedělej to, prosím ! udělám cokoliv !" Tekly mi slzy a Johny tak, tak dýchal. Mija začala plakat ještě víc. Alex se na mě usmál a Martin mu podal další nůž. Opět se otočil a vrazil Johnymu nůž do srdce. Zakřičel jsem. Johny se na mě podíval se slzami v očích a řekl, „Mám tě rád bráško" a naposled vydechl. Jeho oči se zavřeli. Zkameněl jsem. Mija začala křičet a pak nás oba pustili. Alex: „Sbohem Leonku" a utekl se svou partou pryč. S Mijou jsme šly k Johnymu a vzal jsem ho do náruče. Křičel jsem tak moc. Ta bolest byla příšerná. Srdce se mi rozpůlilo na dvě části. Nemohl jsem dýchat. S Mijou jsme nedokázali nic udělat. Náš kamarád, můj nejlepší kámoš, můj brácha je mrtvý, je pryč !! Pamatuji si že přijela policie a záchranka. Odvezli nás do nemocnice kde nás ošetřili. Všechno pro mě přestalo mít smysl, kromě Miji. Johnyho rodiče se zhroutili a nevěděli jak to říct Amálce, že její bráška se už nikdy nevrátí.

Nevím co teď budu bez Johnyho dělat. Mijini a mojí rodiče pro nás přijeli a odvezli nás domů. Zavřel jsem se do pokoje a nevyšel jsem týden ven. Nejedl jsem. Nechodil do školy a neviděl jsem Miju, což pro mě bylo další utrpení. Chtěl jsem zemřít, ale nemohl jsem. Kromě toho nás Mijou obvinili z vraždy. Do té doby, než policie našla otisky. Rodiče nás, ale bránili. I tak jsme museli být vzpovídáni. Nebylo to pro nás vůbec  příjemné. Byl  jsme tělo bez duše. Uzavřel jsem se do sebe a s nikým jsem nechtěl mluvit. Začali hledat Alexe. Utekli z města, ale já doufám že je najdou a potrestají tak že z toho výjdou špatně. Zabil bych je taky ! K tomu všemu mě rodiče dali k psychologovy, protože jsem se málem předávkoval.

Na pohřeb mě Johnyho rodiče pustili, když mě uviděli hned mě začali objímat. Ví že bych Johnymu nikdy neublížil. Všechno mi bylo tolik líto. Proč jsem to nemohl být já ? Všichni stáli u Johnyho rakve a plakali, když jsem se ohlížel uviděl jsem Miju. Měla černé šaty a Johnyho mikinu, kterou ji dal, když byla zima a Mija měla jen tričko. Vypadala stejně jako já. Nevyspaná a kruhy pod očima.

Na hrob jsem dál naší společnou fotku a moje autíčko s kterým jsme si hráli, když jsme byly ve školce. „Chybíš mi Johny a navždy budeš. Měl jsem něco udělat. Měl jsem ho nějak zachránit. Proč jsem nic neudělal ?" Po pohřbu jsem šel za Mijou, když mě spatřila hned mi skočila do náruče a začala mi plakat na rameno. Cítil sem se líp, když mi byla na blízku. Leo: „Mijo hlavně ty mě neopouštěj." Mija: „Neboj se budu s tebou." Leo:„Děkuji."

Uplynulo několik týdnů a mě se začali zdát noční můry. Někdy nemůžu spát. Někdy je mi hrozně že to nedokážu ani ve škole zvládnout. Mija taky někdy nechodí do školy. Přestal jsem chodit do posilky a jen jezdím na kole se sluchátky v uších. Jezdím tak rychle jak to jen jde. Pořád musím někam chodit. Nevydržím být doma.

Uběhl už rok a byl jsem ve čtvrťáku, pak bych mohl jít na výšku, ale moc se mi nechce. Začal bych pracovat a odstěhoval se od rodičů. A nejspíš budu žít sám. Když jsem nad tím tak přemýšlel, přišla k nám Mija. Hned jsem měl v obličeji úsměv. Objala mě a šly jsme se projít. Mluvili jsme o škole a zjistili jsme že Alexe a jeho partu zavřeli do vězení na doživotí. Johny nebyl jediný koho zabili.

Vím, že jsem říkal, že nikdy neřeknu Miji, že ji milují, ale chtěl jsem, aby to věděla. Nechci ji lhát ani o tomto i když vím, že nám to může překáží přátelství. Otočil jsme si jí k sobě a zadíval se do jejích modrých očí. Než jsem stačil něco říct, Mija mě políbila. Odtáhla se a omluvila se, řekla ať na to zapomenu. Leo: „Nezapomenu, protože tě miluji." Mija se otočila a objala mě. Mija: „Už mě nepouštěj !" Leo: „Nepustím !"

A abych došel ke konci od té doby co jsem s Mijou jsem znovu šťastný. Moc ji milují a bez ní bych tu už nebyl.

Pořád na tebe myslím bráško, ale žít budu dál. Uběhl další rok a odstěhoval se od rodičů. Mija se ke mě nastěhovala a dodělává si školu. Chodíme všude spolu a na místě, které bylo naše oblíbené Johny jsem jí požádal o ruku. Vím, že teď už to bude dobré a až se nám narodí dítě, dám mu jméno JOHNY ! ❤